Článek
Esoterní pohled na svět vychází z předpokladu, že všechno, co prožíváme je výsledkem souhry nepřehledného množství různých náhod, které jsou náhodné v tom smyslu, že když je posuzujeme izolovaně, nemůžeme je ani v nejmenším odhadnout dopředu (podobně jako tažená čísla v loterii), ale když je posuzujeme v souvislosti s jinými náhodami, docházíme k přesvědčení, že jednotlivé náhody se buď jakýmsi záhadným způsobem ovlivňují nebo spolu (opět jakýmsi záhadným způsobem) souvisí.
Hledáme proto odpověď na otázku, jak dopadne určitá souhra jistých náhod pomocí jiné souhry náhod, což bývá buď datum narození, které můžeme použít v astrologii nebo symbolika náhodně zvolených tarotových karet.
Říká se tomu synchronicita, neboli souběžnost dvou a více náhod nebo se tomu říká analogie, což je podobnost mezi různými náhodami (z toho zřejmě vznikly pověry a strach ze špatných znamení).
V podstatě se vždy pracuje s náhodou (reakce proutku na skrytou vodu, bujnější zakývání kyvadla, namátkou zvolené karty, den a hodina narození, prapodivný let ptáků, vyplašené chování ryb v akváriu, vize při delším soustředění). Myšlenky, které vyplují na povrch díky inspiraci, intuici, aktivovanému šestému smyslu nebo díky symbolicky otevřenému třetímu oku pak naznačují směr, kterým by se měly ubírat naše úvahy při řešení určitého problému.
Předpovědní techniky se dělí na mantiku a divinaci. Mantika je věštění z uměle vytvořených pomůcek, jako jsou třeba karty nebo runy, divinace je věštění z přírodních jevů, jako je například let ptáků nebo vzhled vnitřností obětovaného zvířete, popřípadě také nezvyklé rozmary počasí). Je celkem jedno, co, kdy, jak a za jakým účelem se používá, ale není jedno, kdo to používá. Protože jednou to může být mistr, jindy diletant.
Známý psychoanalytik C. G. Jung často používal při svých psychoanalýzách tarotové karty. Věříme, že jeho analýzy byly hodně dobré a že se často přiblížily jádru problému o mnoho více než analýzy jeho kolegů, kteří postupovali podle učebnic. Přesto šlo více o lékařské, neboli psychologické řešení problému, než o klasický výklad karet.
Může se ale stát, že půjdete na výklad tarotu k vyhlášené kartářce a nic moc vám to neřekne. Stejně tak se můžete přihlásit na kurzy meditací a zjistíte, že vás to neoslovilo. Většinou se to stává, když jdete k někomu, koho neznáte. Nedůvěra je většinou docela na místě, protože je rozdíl mezi člověkem, který něco dělá, když na to má talent a člověkem, který dělá to samé, protože se tím chce živit.
Nehledě na systém a nehledě na to, jak se co jmenuje, musíte se vždy dívat především na konkrétního člověka, který se zabývá určitou činností. Nemůžete nikdy posuzovat nebo odsuzovat činnost jako takovou.
Když někdo řekne, že se mu nelíbí ezoterika nebo že nemá rád ezoteriku, je to podobné, jako kdyby řekl, že se mu nelíbí psychologie. Nebo psychiatrie – ale zkuste se zamyslet a přijdete na to, že ve skutečnosti žádná psychologie nebo ezoterika nebo psychiatrie neexistují. Nebo snad znáte někoho, kdo viděl psychologii na vlastní oči? Nebo se s ní setkal? To je nesmysl, stejně jako není možné slyšet „hudbu“. Můžete slyšet konkrétní tóny, můžete vnímat konkrétní melodii, můžete říct, jestli se vám to líbí nebo vás to tahá za uši, ale v tu chvíli posuzujete činnost jednoho člověka nebo v horším případě více lidí, ale neslyšíte „hudbu“, protože „hudba“ je pojem, který označuje něco, co v realitě neexistuje. Stejně jako neexistuje ezoterika jako taková.
Existují lidé, kteří se věnují „výkladu karet“ nebo „léčitelství“, ale opět jsou to pouze prázdné pojmy, protože žádné „léčitelství“ nebo „výklad karet“ neexistují. Stejně tak by bylo divné, kdyby se vaše sympatie, či antipatie měly upírat k jakýmkoliv neexistujícím entitám. Mohu mít v oblibě určitého člověka a to jak se projevuje třeba verbálně slovně nebo hudebně s houslemi pod bradou, to je už jedno, ale stále a za všech okolností se musím kontrolovat, abych věděl, co posuzuji, co obdivuji, popřípadě co odsuzuji.
Člověk stále něco hodnotí, toho se asi nezbavíme, proto se musíme učit rozlišovat co hodnotíme a s čím své hodnocení srovnáváme. Abychom se vyhnuli základním chybám jako je například zbytečné zevšeobecňování (všichni muži potřebují dominantní partnerku) a chybnému nadhodnocení části vnímané reality, kterou automaticky povyšujeme nad celek, když třeba prohlásíme, že muž ve značkovém obleku budí větší důvěru než muž v otrhaných džínách a špinavém tričku.
Když se někdo prezentuje jako pán kosmických energií a léčitel všeho možného a přitom se nám bude jevit jako tělesně chatrný, slabý a bez onoho specificky silného vyzařování, podle něhož lze poznat majitele zdravé a sebejisté osobnosti, tak to zřejmě žádný pán kosmických energií nebude.
To samé platí i pro jakoukoliv společnost nebo sdružení. Honosný název, například Nejtajnější zednářská lóže nebo Nejvyšší tajná společnost, neznamená většinou vůbec nic. Když se na jednotlivé členy takové společnosti podíváte naprosto reálně, zjistíte, že většina z nich by potřebovala delší pobyt na klinice a dobrého psychiatra.
Zakládání a vstupování do tajných nebo spíš pseudotajných spolků je svým způsobem ochranná terapie před tím, aby se člověk nezbláznil, když si uvědomí, že nic neumí a nic neznamená. Pokud má peníze, tak si zaplatí členství v řádu Čestných rytířů, ochránců neveřejného poselství Svatého grálu nebo nějaké jiné blbiny a už něco, alespoň ve vlastních očích začne znamenat.
