Článek
„Ale proč to musíš dávat najevo?“
„Buď si gay, ale necpěte to všude.“
„Mně to nevadí, ale proč je to dneska všude?“
Jak často tohle slyším? A proč bych měl vůbec něco vysvětlovat?
Nikdo neříká heterosexuálním párům, aby nechodili za ruku. Nikdo neřeší, že mají svatby, děti, líbají se v parku.
Ale když já řeknu, že jsem gay? „Dobře, ale ať o tom nemusíme vědět.“
Ať o tom nemusíte vědět? Vy jste ti, kdo to pořád řeší.
Mám být potichu, abych „neprovokoval“?
Řeknu vám tajemství. Nikdo se nestane gayem, protože mě vidí s klukem.
A nikdo se nezblázní, když na sebe dva kluci kouknou v metru.
Jenže to je právě ten problém, že?
Nechcete nás vidět. Nechcete vědět, že existujeme.
Nechcete, abychom byli normální. Protože kdybychom byli normální, nemohli byste mít pocit, že jste něco víc.
Nebudu se omlouvat za to, kdo jsem
Až mi příště někdo řekne: „Neřešte to pořád“, odpovím: „Tak to neřešte vy.“
Až někdo řekne: „Jsi normální, ale proč to ukazuješ?“, odpovím: „A proč ty ukazuješ svoji přítelkyni?“
A až zase uslyším: „Gayové jsou moc vidět“, řeknu: „To jen vy jste si nás předtím nevšímali.“
Jsem gay. A rozhodně se za to nebudu omlouvat.
