Článek
Trvá to už tak dlouho, že se ono předstírané chování stalo přirozenou součástí mého intimního života, nedělá mi žádné problémy a zřejmě to s ním už doklepu až do konce. Přišla jsem na to už dávno a vůbec jsem netušila, jak dalece to ovlivní můj život a vztahy.
Někdy ve školce jsem začala objevovat lidské tělo a všimla jsem si, že mě zajímají kluci. Chtěla jsem poznat, jak funguje jejich zařízení, před spaním jsem na to myslela, cítila vzrušení, ale nikdy do toho nebylo zahrnuté mé tělo. Později, na prvním stupni, ustoupila sexualita do pozadí, do kluků jsem se jen zamilovávala a chtěla být v jejich blízkosti. S nástupem puberty jsem už byla o sexu všemožně poučená z knih o dospívání, z časopisu Bravo a taky ze série pornokazet, které jsme si tajně pouštěli u kámošů z ulice, když nebyli jejich rodiče doma. Pěkně jsme tam seděli, skupinka asi deseti dětí od osmi do třinácti let, a hltali německé filmy s monotónním dabingem „o bóže o bóže“.
Vím, že mě to zajímalo, cítila jsem pulsování v podbřišku a ve sprše jsem pak zkoušela sahat na sebe, dráždit se a čekala jsem, že se objeví rozkoš jako u hereček ve filmu. Neobjevilo se nic. Zkoušela jsem to pravidelně celkem dlouho, napřed ve sprše, pak i pod peřinou, ale výsledek nula. Moje fantazie se sice rozjížděla na plné obrátky, podbřišek pulsoval, ale samotné dotyky mi nepřinášely žádné uspokojení. Nechala jsem to být a myslela si, že je to třeba jako s lechtáním. Když to zkoušíte sami u sebe, lechtání vám nevadí, ale když to udělá někdo jiný, vyletíte z kůže. Pokusy s masturbací jsem vzdala a čekala tedy, až mi to udělá někdo jiný.
Prošla jsem dospíváním, užívala si líbání, vůni a chuť mladých kluků a bylo to krásné. Se sexem jsem nespěchala, tohle období sladké nevědomosti a očekávání „jaké to asi bude“ považuji za nejkrásnější etapu intimního života. Byla jsem atraktivní, bavilo mě jiskření a sbližování, což jsem ve studentském prostředí mohla prožívat skoro denně. Pak se objevil první kluk, který mi stáhnul kalhotky. Byl do mě zamilovaný a hodně se snažil, abych byla spokojená. Sexuálních zkušeností měl spoustu a zpětně můžu říct, že byl opravdu pozorný a udělal maximum. Bavilo mě to. Ale jako sport, jako dobré jídlo. Krásně voněl i chutnal, měl hezké tělo, nadprůměrnou výbavu, ráda jsem se k němu tiskla a tulila, dělalo mi radost, že stačilo, abych o něj jen škrtla, a hned byl v pozoru. Začátky objevování a postupného uvádění do tajů sexuálního života byly wooow! Měl taky velkou výdrž, což byl nakonec důvod konce našeho vztahu. Je to paradoxní, že? Mnoho žen si stěžuje, že jsou chlapi hned hotoví a ony nestihnou dosáhnout vrcholu. U mě to bylo naopak. Ale pěkně postupně.
Sex jako sport
Plna očekávání jsem se nechala orálně uspokojovat. Jednou, dvakrát, desetkrát… a nic. Stále jsem doufala, že když cítím při fantaziích pulsování uvnitř, můžu dosáhnout orgasmu při normálním milování. Samozřejmě jsem si nedělala iluze o „poprvé“, ale když se to nezlepšilo ani podvacáté, přišla panika. Nešlo o to, že jsem nedosáhla orgasmu. Já jsem necítila nic. Klidně bych u toho mohla luštit křížovku. Můj kluk se snažil. Já jsem se snažila. Věděla jsem, že mu na mě záleží, a cítila jsem se trapně. Aby mě uspokojil, byl schopný vydržet i hodinu. Zkoušeli jsme všechny možné polohy i techniky. Ze zábavných hrátek se stal velmi vyčerpávající sport.
Když si jdete zacvičit, prvních deset minut je tělo šťastné, maká o sto šest, ale pak to začne bolet, musí se přemáhat a ke konci cvičení mele z posledního. Přesně takhle jsem se cítila při sexu. Na začátku zábava, svaly se snažily, pak už nadšení opadlo a ke konci přicházelo utrpení. Objevily se i doprovodné jevy. Protože to samozřejmě byl sportovní výkon i pro mého chlapce, hodně se (stejně jako já) ke konci potil, hrdlo měl vyschlé, tělo ulepené. Plný vzrušení měl stále tendenci mě líbat a tisknout se na mě. Jenže já jsem vzrušení v ten okamžik už necítila, vnímala jsem jen studený pot, nepříjemný dech a jediné, po čem jsem toužila, byla sprcha.
Postupně jsem se začala milování vyhýbat. Nechtěla jsem několikrát denně hodiny posilovat, obalovat se cizím potem a napolo vyschlými slinami. Náš vztah skončil a já jsem si z něj odnesla několik poznatků. Jestli si nechci sex zprotivit, musím nějak zařídit, aby akt netrval dlouho. Jestli si nechci zprotivit chlapce, nesmím dopustit, aby se potil jako kůň a namísto sladkých polibků mě olepoval nechutnými slinami.
Ve svém dalším vztahu jsem poprvé vyzkoušela předstírání. Napřed jsem z toho byla na rozpacích. Bylo to divné. Připadala jsem si jako pornoherečka. Hledala jsem styl i intenzitu verbálních i neverbálních projevů a taky vhodné načasování. Netrvalo to ale dlouho a zjistila jsem, že mám herecký talent. Předstíraný orgasmus jsem dovedla k dokonalosti a objevila jsem další zábavu. Dokázala jsem řídit a zařídit vyvrcholení u svého chlapce. V sexu jsem byla hodně aktivní, díky letité zálibě v gymnastice a atletice jsem byla schopná vydržet v nejrůznějších polohách, můj kluk mi voněl a chutnal a všechno bylo skvělé. Až na malou věc. V mnoha ohledech mi připadal sex směšný, protože přítel ho dost prožíval. Jako kdybyste šli coby abstinent do hospody a nechali svůj doprovod opít. Vy – střízliví – byste sledovali příznaky opilosti a měli udržovat konverzaci. Předstírání orgasmu je pak jako předstírání opilosti. Umíte to, ale necítíte totéž, co skutečně opilý člověk. Někdy mi dělalo problém zachovat neutrální či toužebný výraz, když začal vykřikovat, vydávat hrdelní zvuky, funět jako lokomotiva a dělat jiné srandovní věci. Chápejte, já jsem věděla, že to on je normální a vadná jsem já, ale stejně se těm pocitům nedalo zabránit.
Dokud jsem byla zamilovaná, všechno klapalo. Časem se z toho ale stala rutina. Sestěhovali jsme se do společného bytu ještě s několika studenty a z příležitostného dovádění se stala každodenní záležitost. Vyřešili jsme problém „Balady o Magdě“ – můj přítel byl z těšínského Slezska a pro neznalé podám vysvětlení: mlady člověk ma s kym, ale něma gdě. Stary už ma gdě, ale něma s kym. My jsme měli s kým i kde, ale já začala pomalu trpět. Čím déle jsme spolu chodili a čím častěji spolu spali, tím větší výdrž můj přítel měl. Na každou menstruaci jsem se těšila jako na ježíška, protože to znamenalo několik dní klidu. Přítel rád chodil se spolužáky na badminton a pak na pivo a u toho společensky kouřil. Když pak se mnou chtěl spát, pod vlivem alkoholu měl šílenou výdrž a znovu se do sexu zapojily nepříjemné záležitosti spojené s potem a dechem. Přišlo obvyklé kolečko. Vyhýbání se sexu, odcizení, výčitky a rozchod.
Pomůže promiskuita?
Po této zkušenosti přišel další poznatek. Sex nesmí být každodenní rutina, aby mě vcelku bavil. Rozjela se moje promiskuita. Protože pro mě sex nic zvláštního neznamenal, neměla jsem s ním žádný problém. Vysokoškolské prostředí je plné příležitostí a já jsem si je užívala. Teď nemám na mysli, že bych spala každý týden s někým jiným. To vůbec. Ale necítila jsem potřebu se na své nové partnery vázat a nečekala jsem na páté rande, než jsme se spolu vyspali. Obvykle jsme to zvládli hned na druhém. Vyzbrojená výdrží a fyzickou zdatností jsem odváděla slušný výkon, předstírání už bylo součástí procesu, takže mě nepřekvapovalo, že byli ochotní přistoupit na můj styl hry. K setkání jsem musela svolit já, nikdy jsem ho neiniciovala, nechtěla jsem velkou lásku, a když došlo na sex, bylo to rodeo. Dneska vím, že jsem si tím potřebovala něco dokazovat. Potřebovala jsem být sexuální přeborník, abych zastřela skutečnost, že jsem frigidní. Sžíraly mě komplexy, sebevědomí se poznáním, že jsem vadná, rozpadlo na kousíčky a každý kluk, který ocenil mé sexuální dovednosti, ho nepatrně slepoval. Chtěla jsem se vyhnout zklamání z rozchodu, proto jsem si udržovala odstup. Nechtěla jsem, abychom se dostali do stejné fáze jako v předchozích vztazích. Protože i když byly konce mých prvních lásek způsobené vadou z mé strany, své kluky jsem milovala a rozchodem jsem se trápila. Navíc jsem chtěla zjistit, jestli se třeba mezi nimi nenajde někdo, kdo tu hradbu prolomí, kdo ve mně probudí skutečnou rozkoš.
Přešla léta a zkušeností přibývalo. Během dvanácti let jsem měla okolo dvaceti sexuálních partnerů. Věkově od dvaceti do padesáti. S některými jsem chodila a milovala je, někteří se v mém životě zdrželi jen pár měsíců, někteří se opakovaně vraceli po celou dobu. Vždycky jsem slyšela, že jsem v posteli skvělá. Bodejť bych nebyla s tolika zářezy! Přesto jsem se nikdy nezbavila hořkosti z toho, že jde jen o lež. A taky strachu, že nejsem schopná vyplnit láskyplný vztah vášnivým milováním. Moji partneři byli různí. Měli každý specifickou techniku, výbavu, výdrž i fantazie. Zkusila jsem všechno možné, ale výsledek byl stále stejný. Občas zábava, občas nuda. U staršího partnera jsem se hodně nadřela, měl ale úžasné dlaně, kterými dovedl nádherně hladit. Mladší muži zas byli vždy připravení, silní a schopní vynalézavých poloh, což bylo příjemné zpestření. Zajímavé je, že pro mě coby frigidku bylo i tak důležité, aby mě muž sexuálně přitahoval.
I když bylo mé chování promiskuitní, rizikové a pro společnost nepřijatelné, nikdy jsem sebe jako špatnou kvůli tomu nevnímala. Pro mě byl samotný akt sexu jen sport. Jen fyzická aktivita jako třeba aerobic. Pokud bych někoho podvedla, ani bych to neviděla jako nevěru, protože by u mě nešlo o nic podstatného. Nikdy se to ale nestalo, tak nevím. Za projev citu u sebe sama považuju mazlení, tisknutí, hlazení a líbání.
Pak jsem potkala svého manžela a našla dokonalý ideál. Kratší výdrž, objímací typ. Už po první noci jsem věděla, že si ho vezmu. A co je paradox, můj přístup k sexu se stal výhodou! Když se žena stane matkou, bývá delší dobu sexuálně pasivní. Porod bolí, sešitá rodidla nejsou, co bývala, tělo je nevyspané, unavené a ochablé, prsa citlivá a určená jen pro kojení a doteky manžela působí první měsíce sakra nepříjemně. Navíc postava není úplně top, k tomu kruhy pod očima, nedostatek času na kadeřníka, domácí oblečení plné fleků od příkrmů, bolavá záda… Zkrátka není divu, že se žena necítí jako objekt sexuální touhy a při pohledu na postel myslí spíš na spánek. Zatímco moje kamarádky po porodu sex úplně vytěsnily, neboť k němu potřebují vášeň a touhu, pro mě šlo stále jen o sport. Protože mi po třech porodech v krátkém sledu zmizela dívčí postava a s našimi holčičkami se moc sportovat nedalo, využila jsem sex k návratu do formy. Manžel byl rád a já jsem měla po roce od posledního porodu figuru jako po maturitě.
Dnes můžu říct, že mám svůj frigidní život ve stabilním – a pro mě ideálním – módu. Díky dětem je i můj manžel tak vyčerpaný, že usíná už u televize a sex nevyžaduje tak často jako v minulosti. Moje předstírání ho dokáže vzrušit natolik, aby akt netrval nad únosnou mez. Manžel mi voní i chutná a nepotřebuji se mu intimně vyhýbat. Mám čas i na jiný sport, takže jsem pro něj stále žádoucí a atraktivní. Někdy přemýšlím, jak by můj život vypadal, kdybych byla v pořádku. Chtěla bych se vrátit do období sladké nevědomosti, kdy jsem se líbala před domem po návratu z diskotéky. Kdy jsem do každého vztahu vstupovala se zdravým sebevědomím a těšila se na to, až… Byla bych jiný člověk? Je potěšení ze sexu tak velké, že je bez něj v mém životě díra? To už asi nikdy nezjistím. Důležité je, že cítím v životě opravdovou lásku – bezmeznou k dětem a romantickou k manželovi. A jak už jsem zmínila na začátku, s touhle pečlivě utajenou lží už to nějak doklepu.
