Článek
Existuje spousta důkazů o tom, že nacisté se hodně zajímali o nadpřirozené bytosti. Žádné masové politické hnutí nečerpalo tak vědomě nebo důsledně z „nadpřirozené imaginace“: z okultismu, z pohanských a východních náboženstvích, z folklóru, mytologie a dalších nadpřirozených doktrín. Nacisté těchto myšlenek a praktik využili k tomu, aby motivovali mladší generaci německých mužů a žen k pátrání nových forem spirituality a nových vysvětlení světa – vysvětlení, která seděla někde mezi vědeckou ověřitelností a tradičním náboženstvím.
Jakmile byli nacisté u moci, hlídali a analyzovali tyto doktríny, aby byly vhodně institucionalizované. Byly aplikovány na oblast vědy a náboženství, na kulturu a sociální politiku, na směřování k válce, k impériu a etnickým čistkám. Nelze porozumět dějinám Třetí říše bez pochopení vztahu mezi nacismem a nadpřirozenem.
Pohanství
Dne 22. prosince 1920 nacistická strana sponzorovala festival zimního slunovratu. Festival byl podle hlavních nacistických novin Völkischer Beobachter důležitý pro obnovení rasové a duchovní jednoty po válce a levicových revolucích z let 1918–1919.
Renesance v árijské civilizaci symbolizovaná slunovratem byla prorokována severskou mytologií a náboženstvím ve starověku. Národně socialistický slunovrat byl viditelným znamením návratu k německému myšlení. Také se hovořilo o Baldurovi, severském bohu slunce, pohanských božstvech a hrdinech a o velké historii severského mytologického hrdiny Siegfrieda.
Nacisté nevymysleli tradici pohanských německých Vánoc. Organizátoři byli zavázáni podobným slavnostem slunovratu, které o deset let dříve oživili Guido von List a Jörg Lanz von Liebenfels, zastánci esoterického systému víry zvaného Ariosofie. Ale nacisté tyto pohansko-esoterické tradice dobře využili ve svých pokusech sponzorovat „autentičtější“ germánskou religiozitu – alternativu k tomu, co považovali za destruktivní instituce a doktríny křesťanství.
Téměř deset let, mezi lety 1935 a 1944, pověřil Reichsführer-SS Heinrich Himmler tzv. Hexen-Sonderauftrag (Divize čarodějnic) shromažďováním archivního materiálu o pronásledování pohanských náboženských praktik středověkou katolickou církví ve střední Evropě.
Vědci z SS došli k závěru, že severské „čarodějnice“ „hájily německou víru“ a „přírodní léčitelé“ z nejstarších germánských ság. Obviněním takzvaných čarodějnic z obcování s ďáblem středověká katolická inkvizice kriminalizovala praktikování německého náboženství a ospravedlňovala vraždy svých duchovních vůdců.
Vampirismus
V létě 1943 vydal Krajský školský úřad nacistické strany brožuru se sugestivním názvem Der jüdische Vampyr chaotisiert die Welt (Židovský upír přináší světu chaos). Brožura, která je součástí propagandistického seriálu „Žid jako světový parazit“, tvrdila, že druhá světová válka byla definována existenčním konfliktem mezi Árijci a Židy, kteří propagovali politickou a ekonomickou černou magii. Žid byl údajně démon krmící se na nemocném místě zraněného těla národa jako nebezpečný parazit.
Tato propaganda nebyla prázdnou rétorikou. Nacističtí vůdci skutečně věřili, že Židi jsou všemocná, nadpřirozená monstra zodpovědná za devastaci během druhé světové války, na víc jim bylo připsán téměř každý další zločin v historii lidstva. V knize Mein Kampf se Hitler několikrát zmiňoval o Židech jako o „upírech“ a „krev sajících pijavicích“ a tvrdil, že „kdekoli se objeví, hostitelé po kratší či delší době vymřou“.
Po „smrti své oběti“, vysvětlil Hitler, „upír dříve nebo později také zemře“, a proto, jak řekl, Židé vždy hledají nové, zdravé společnosti, na kterých by se mohli živit po dlouhou dobu. Jako nemrtvý upír i Žid potřeboval „vůni rozkladu, zápach mrtvol, slabost, nedostatek odporu, podřízenost osobního já, nemoc, degeneraci!
Holocaust byl součástí dlouhodobějšího vzorce evropského koloniálního násilí proti rasovému druhému, umocněného totální válkou, ekonomickým nedostatkem a jedovatým antibolševismem. Specificky genocidní plány Třetí říše vůči Židům byly nicméně radikálnější než plány jiných evropských kolonizátorů, protože nacisté nečerpali pouze z Darwina, Kiplinga nebo Bible, ale také z nadpřirozené imaginace, kterou sdíleli s Lanzem von Liebenfelsem a dalšími rasistickými okultisty. Pouze spojením Židů s upířími, téměř nadlidskými protivníky, kteří mají v úmyslu zničit árijskou rasu, mohli nacisté položit koncepční základy pro vraždění tolika neškodných civilistů tak monstrózním způsobem.
Lykantropie
Jen několik let po konci druhé světové války měl oxfordský historik Robert Eisler přednášku pro Royal Society of Medicine s názvem Man into Wolf: Anthropological Interpretation of Sadism, Masochism and Lycanthropy. Víra v lykantropii, začal Eisler, převládala ve starověkém a středověkém Německu.
Tato víra ve schopnost proměnit se ve zvíře, pokračoval Eisler, byla resuscitována ve Třetí říši, která všudypřítomně využívala folklórní pojetí vlkodlaka. Věřil, že organizovaní by mohli v hluboké noci lovit ve „vlčích smečkách“ a vraždit německé nepřátele. Hitler naléhal na své vojáky, aby se „vrhli na nepřítele ve smečkách“ jako vlci.
Výzkumné ústavy Himmlera i vlivného nacistického ideologa Alfreda Rosenberga přinesly zprávy naznačující, že „vtělení vlkodlaka prochází árijskými a německými pohádkami a konvencemi pojmenování“ a bylo jednou z pra-germánských charakteristik německého rasového ducha. Mezi „vlkodlakem a slovanským upírem nebylo žádné spojení“, napsal nacistický folklorista Lutz Mackensen. Upíři (spojení v nacistických myslích s Židy) byli zlí a rasově zdegenerovaní. Na druhou stranu vlkodlaci patřili k té vzácné skupině hrdinů, kteří se dokázali změnit ve zvířata a nikdy nemohli „sloužit ďáblu“. Jako „Boží psi“ byli vlkodlaci silami pro dobro bránící lidi před zlem a chránily jejich duše.
Třetí říše ve skutečnosti aktivně sponzorovala vydání románu Hermanna Lönse Der Wehrwolf z roku 1910 o partě partyzánů bránících Němce před cizím vpádem během třicetileté války. Při výběru jména pro své vlastní nové partyzány udělali Hitler, Himmler a Goebbels malý, ale důležitý bod s nomenklaturou. Löns’ Wehrwolf a meziválečné hnutí „Wehrwolf“ používaly termín Wehr, hru s německým výrazem pro „obranu“. Hitler a Himmler si místo toho zvolili zjevněji nadpřirozený původ slova, Werwolf, pro jméno své vlastní polovojenské jednotky, skupiny dobrovolníků naverbovaných operujících za nepřátelskými liniemi.
Pokud jde o Hitlera, Himmlera a Goebbelse, ‚operace Vlkodlak‘ představovala klíčový prvek v jejich vizi totálního vítězství nebo apokalypsy. Bylo to koneckonců načasováno s blížící se invazí spojenců do vlastní Říše a vzestupem hnutí místní domobrany na východě, kde komunističtí partyzáni prováděli partyzánskou válku, atentáty a sabotáže proti německým okupantům. Dokonce i na území, o kterém spojenci věřili, že je dobyli, oznámil Himmler v říjnu 1944, Němci „neustále znovu ožijí a jako vlkodlaci budou smrtonosní dobrovolníci poškozovat a ničit nepřítele zezadu“.
Nacistický soumrak
Ragnarok, čerpaný z poezie a prózy Edda ze 13. století, předpověděl sérii útoků obrů z Jotunheimu, démonů ohně z Muspellheimu a hada Midgarda. V této hrozné mele budou Ódin, Thor a Baldur zabiti, země a nebe budou zničeny a slunce zčerná. Nicméně, jak předpovědělo proroctví, dva Thorovi synové přežijí apokalypsu, Baldur se vrátí z Hel a Země a lidstvo se znovu narodí.
Tento příběh vyvrcholí závěrečnou bitvou proti nesmiřitelným nadpřirozeným nepřátelům a severští bohové a hrdiny jsou pohlceni ohněm. Tato myšlenka existenciálního požáru, série bitev, které by přinesly buď konečné vítězství nebo totální porážku, se stala zvláště prominentní během posledních let války.
Pro většinu nacistů a mnoho milionů Němců byla hranice mezi přirozenou a nadpřirozenou, empirickou a okrajovou vědou vždy plynulá. Jakmile však Třetí říše po Stalingradu vstoupila do období totální války, myšlení našlo ještě fantastičtější a násilnější podobu. Takové uvažování bylo zjevné v operaci Werewolf a co je pozoruhodnější, v etnických Němcích obviňujících slovanské partyzány z vampirismu. Nadpřirozené myšlení inspirované soumrakem se rozšířilo i do výzbroje a vyvolalo zoufalé hledání hyperdestruktivních zázračných zbraní – včetně antigravitačních strojů, „paprsků smrti“ a masivních děl.
Během posledních měsíců války mnoho nacistů a mnoho obyčejných Němců chtělo věřit, že smrt není trvalá, že fantazie je skutečností, že je před zničením může zachránit pouze „magický kněz“ jako Hitler – nebo možná nějaký nový prorok. Fantazijní zaujetí režimu zázračnými zbraněmi, partyzánskými vlkodlaky, upíry a rituálním sebeupálením tak fungovaly jako forma terapie pro Němce trpící materiální a psychickou tísní, které viděli, jak se jejich neporazitelná Třetí říše pomalu ale jistě rozpadává.
Zdroje: BBC World Histories, History Extra
