Článek
Málokdo tehdy tušil, že Sovětský svaz právě začal odpočítávat svá poslední léta. Znavené impérium pozbývalo sil a bylo jen otázkou času, kdy definitivně prohraje studenou válku. Brežněvův podíl na neslavném konci nebyl malý. Strnulou politikou zakonzervoval systém natolik, že už ho nikdo nikdy nerozhýbal. Ke konci svého života byl pětasedmdesátiletý Brežněv po přestálých infarktech ubohou fyzickou troskou a stal se námětem mnoha vtipů. Byl vystřídán poměrně inteligentním Jurijem Andropovem, jehož zdravotní stav však nebyl o mnoho lepší. Československu tato změna nic mimořádného nepřinesla. Pouze prezident Husák si musel zvyknout na nová objetí a bratrské polibky.
Ještě k Brežněvovu pohřbu. Lidé si dodnes pamatují, jaký to byl trapas. Dokonce se povídalo, že rakev s Brežněvem do hrobu spadla. I když to asi není pravda, k pádu mnoho nechybělo. Nevím, jaké mají v Rusku zvyklosti, ale nechat těžkého nebožtíka spouštět na popruzích pouze dvěma jedinci, bylo hodně neuvážené. U nás zpravidla rakev do hrobu ukládají čtyři lidé za dohledu pracovníka pohřební služby, který s nimi polohlasem komunikuje, pokud je třeba při spouštění někde přidat nebo ubrat na rychlosti. Proto se zpravidla nestává, že by se rakev nějak výrazně vychýlila z vodorovné polohy anebo nedej bože spadla na dno. To, co však tehdy předvedli dva zoufalci u kremelské zdi, bylo projevem ryzího amatérismu. Nemluvě o tom, že pozůstalí ještě házeli hrstky hlíny na rakev, když jim hrobníci začali sypat přes ruce plné lopaty zeminy…
Nový sovětský vůdce Andropov, který dlouhá léta vedl sovětskou tajnou policii, hodlal provést nezbytné hospodářské reformy. Začal bojovat s korupcí, snažil se potírat alkoholismus. Po většinu času však byl osmašedesátiletý státník limitován vleklými zdravotními problémy, zejména vážným onemocněním ledvin. Za jeho vlády došlo k dalšímu zostření mezinárodních vztahů, když v září 1983 sestřelily sovětské stíhačky zbloudilé jihokorejské dopravní letadlo s 269 cestujícími na palubě. V závěru téhož roku potom nechalo sovětské vedení u nás rozmístit čtyři desítky jaderných raket středního doletu. Z té doby také pochází upravená dětská říkanka: „Maminko a tatínku, já se bojím pershingů. Nic se neboj milé dítě, SS 20 ochrání tě …“
Vzhledem k tomu, že se zdravotní stav Andropova nadále zhoršoval, došlo k tomu, k čemu dojít muselo. 14.února 1984 měli naši televizní diváci možnost zhlédnout druhý díl ponuré minisérie ze smuteční Moskvy. Tentokrát byl hlavním hrdinou, tedy nebožtíkem, právě Andropov. Nad jeho rakví promluvil další stařec v pořadí, dvaasedmdesátiletý Konstantin Černěnko. Svým vystoupením nikoho nenechal na pochybách, že smuteční přenosy budou brzy pokračovat. Odpovědní sovětští činitelé však oplývali nemístným optimismem. Nedlouho před odchodem Andropova na otázky zahraničních novinářů odpovídali, že se jejich vůdce těší dobrému zdraví a jeho nepřítomnost vysvětlovali slabým nachlazením. Když pak po jeho smrti Rudé právo přineslo lékařskou zprávu, byla dvakrát delší než zpráva po smrti Brežněva.
V době úmrtí Andropova se právě konaly zimní olympijské hry v Sarajevu. Naštěstí už minula doba, kdy socialističtí sportovci v důsledku hlubokého zármutku museli odstupovat ze všech soutěží. Kupříkladu, když naši hokejisté museli odjet v březnu 1953 z rozehraného turnaje mistrovství světa, aby mohli doma oplakávat Klementa Gottwalda. Naschvály na sportovním poli si však znepřátelené mocnosti dělat nepřestaly. Bojkoty z politických důvodů nebyly pouze specialitou padesátých let. Právě v době vlády Černěnka probíhala ve Spojených státech letní olympiáda. Bohužel bez naší účasti. Rusové si totiž právě vyřizovali účty s Američany za jejich předchozí bojkot moskevské olympiády. Plody této oboustranně hloupé velmocenské politiky bohužel sklízeli sportovci. Nemohli zúročit svoji náročnou přípravu a někteří z nich byli navíc ještě nuceni veřejně vyslovovat různá prohlášení.
Pobyt Konstantina Černěnka v Kremlu nic nového nepřinesl. Snahy o reformu byly rychle opuštěny a boj proti korupci ustal. Nepřestalo se však zhoršovat zdraví sovětského vůdce, který nemálo času strávil v nemocničním pokoji v dosahu kyslíkového přístroje. A tak 13. března 1985 přinesla televize poslední díl přenosů ze smuteční Moskvy. I největší optimisté ze sovětské rady starších tehdy usoudili, že takhle to opravdu dál nejde a na uvolněný post po zesnulém Černěnkovi vybrali ze svého středu čtyřiapadesátiletého mladíka Michaila Gorbačova. Tím bylo zažehnáno nebezpečí trapného pokračování smutečního seriálu. Staříci ovšem nečekali, že je nový vůdce rychle pošle na odpočinek a už vůbec netušili, že tento benjamínek se později nepřímo postará o rozpad jejich milovaného impéria.
Zdroje:
Rudé právo, 12.11.1982
Rudé právo, 11.2.1984
Rudé právo, 12.3.1985
https://youtube.com Leonid Brezhnev burial (1982)
cz.wikipedia
