Jan Ámos Komenský ovlivnil světové školství, sám byl veden špatnými duchy

Medailonků Komenského je dost, biografickým datům z jeho života se tedy není třeba dopodrobna věnovat. Na Komenském jsou zajímavé dvě věci. Jednak jeho specifická pedagogická strategie, která se, musím předem narovinu říci, bohužel ujala v celém světě, a také náchylnost jeho sluchu k myšlenkám falešných proroků.

Komenský byl přímo posedlý proroctvími. Když dáme stranou ta biblická, zbývají různá sdělení pověrečná, která byla produkována především dvěma jeho společníky - médii, moravským Mikulášem Drábíkem a polskou Kristinou Poniatowskou. Jejich vize byly spíše deziluze, ale Komenský to nedokázal rozpoznat. Přispěl tak zřejmě nevědomky k šíření dezinformací ve světě. Očividně ze msty vůči nenáviděným Habsburkům se jal do publikací proroctví namířených právě proti nim. S nimi se však svezla řada jiných proroctví, která záměrně mátla a zneklidňovala lidi po celém světě. Poniatowská měla vidění návratu Fridricha V. Falckého na český trůn, který by tím nahradil Habsburky. Komenský opakovaně proroctví této ženy nechal tisknout a šířit.

Rovněž se podílel na distribuci rosekruciánské fámy, kdy se spekuluje o tom, že ta tajemná osoba, zakladatel rosekruciánství, která je jinak zahalena v nesmyslných mýtech, by mohla být i Jan Ámos Komenský.

Problematické je i jeho působení na evropské politické scéně. Rozsah jeho činnosti byl opravdu nezměrný. Bylo mu dokonce nabídnuto akademické místo rektora na americkém Harvardu! Zasloužil se o vznik Královské společnosti v Británii. A všude, kde chodil, šířil proroctví svých oblíbenců, která bychom dnes nazvali spíše dezinformacemi. Byl dokonce pozván francouzským kardinálem Richelieu na dvůr Ludvíka XIV. (tehdy ještě jeho otce). Prozíravý kardinál chtěl přinést na francouzský dvůr inovativní školní metody, ale Komenský dal přednost nabídce z Uher, kde však oba jeho hostitelé, panovník i jeho žena, záhy zemřeli.

Na francouzský dvůr Komenský alespoň poslal knihu Drábíkových proroctví a myslím, že tam byli velmi překvapeni. Zjevně Richelieu čekal trochu jinou úroveň komunikace. Tímto Komenský přišel o kontakt s někým, kdo byl ve své době jedním z největších politiků a rétorů. Někým, kdo mohl naopak rozšířit Komenského myšlenku o všeobecném míru. Nakonec Komenský skončil v Amsterodamu, který byl ve své době kotlíkem obchodu, méně však kultury.

Spíše než učitel národů byl Komenský takový filozof pedagogiky. Své školní metody v knihách jako Orbis Pictus a Brána jazyků otevřená předal přímo švédské královně Kristýně, přestože dílo, které si u něj královna objednala, nakonec neodevzdal. Přesto však se kupodivu skandinávský svět stal přední výkladní skříní inovativních metod učení na světě. Komenský jako jeden z prvních používal spíše obrazy než písmo k výuce žáků. Bohužel, a to je právě negativní stránka jeho metody, se zaměřoval spíše na žáky, kteří měli problémy s učením a zcela pomíjel žáky talentované. Zřejmě s odkazem na to, že ti si sami poradí.

Ano, poradí, ale díky Komenského matrici tady máme úspěšné trojkaře a neúspěšné jedničkáře. Protože celý vzdělanostní svět se zaměřuje na pomoc žákům znevýhodněným, nikoliv, aby prospěl žákům talentovaným, kteří ho mohou posunout někam dál, narozdíl od svých méně bystrých protějšků. Ergo, máme tu neschopnost systému pomoci právě talentovaným žákům. Jednoduše proto, že se na ně nikdo nezaměřuje. Veškerou pozornost přesně dle Komenského metod má někdo jiný.

Zdá se být ušlechtilou myšlenkou vytvořit jakýsi myšlenkový uzel pro užitek všech. V podstatě se tak dnes stalo v podobě umělé inteligence, která však nijak nerespektuje cenu myšlenkových konceptů a je takovou sběračkou všeho bez ladu a skladu. Přesně takovou vizi měl Komenský.

Komenského pansofická vize je komplexní představa, která usiluje o vytvoření univerzální zásobnice vědění a o propojení všech vědních oborů. Komenský věřil, že lze shromáždit všechny informace a tím, že k nim budou mít všichni přístup, sjednotit svět prostřednictvím společného poznání. Což bylo vysoce naivní, naráží to totiž na nepřekročitelné antropologické rozdíly mezi lidmi bystrými a nebystrými. To, že někdo něco čte nebo že něco dokonce zná nazpaměť, neznamená vůbec, že tomu rozumí. Ať se snažili učenci i v dnešní době vědci o zlom krk, nepodařilo se jim do nikoho talent napustit tak snadno jako vodu do kanystru. Omšelá fráze, že talent není vše a základ je dřina, je postavená na hlavu. Naopak, kdo má talent a používá ho, není nikdy srovnatelný s člověkem s kupou vydřených našrocených kusých vědomostí v hlavě.

Zajímavé je, jak došlo s rozšířením knižního trhu k posílení mylného předpokladu, který zastával Komenský. Bořek Neškudla ve své knize Česká knižní kultura k tématu říká, že původně byly knihy určeny právě k tomu, aby bystřejší studenti nebyli odkázáni na své učitele. Což se projevuje i v dnešní době, kdy opravdu talentovaný člověk zpravidla nepotřebuje výklad. Obrázkové knížky typu Orbis Pictus naopak potřebují žáci netalentovaní. Zároveň s rozvojem knihtisku došlo k mylnému předpokladu, že již není třeba schopný vykladač.

Komenský dobře rozuměl myšlenkám a idejím, ale velmi špatně chápal lidi. Správně je, že určité informace se mají dostat k lidem, kteří mají patřičnou vrozenou schopnost je pochopit. Stejně jako se někdo rodí s dokonalým hudebním sluchem a schopností rozlišovat tóny, který se nedá naučit, jsou lidé, kteří se rodí rovnou s dokonalou myšlenkovou schopností, která se rovněž nedá naučit.

Naopak špatně je, když mají všichni přístup ke všemu, a ještě horší je, že se tím mohou vytahovat. Tak tu máme hotové Google učence. Jak vidíme v dnešní době, díky tomu si může každý hrát na amatérského myslitele, filozofa, lékaře amatéra a tak dále. Není to nic příjemného, ale zároveň to není žádným ohrožením pro opravdu chytré lidi. Hlubší poznání světa patřilo zasvěcencům v době Komenského a v dohledné době se na tom nic měnit nebude, ani kdyby se ti, kteří jsou vně okruhu vědomých příjemců poznání, stavěli na hlavu. Protože ti nejchytřejší si vždy bez těch ostatních poradí. Opačně to nefunguje.

Nejupřímnější Komenského knihou, paradoxně napsanou v češtině, je Labyrint světa a ráj srdce. Zde ve světském víru dění kupodivu nenalézá povolání, se kterým by se mohl identifikovat, až na bdělého pozorovatele. Nutno říci, že Komenský sám k labyrintu světa přidal další chodby a chodbičky, čímž jej i při vší své úporné snaze zlepšit svět ještě více zneprůchodnil.

Zdroje:

Jan Ámos Komenský. Komenského vlastní životopis - Autobiografie Komenského pro období 1628-1658. 2017. Almi.

Markéta Pánková. Jan Ámos Komenský v nás. 2014. Pedagogické muzeum J.Á.K.