Článek
Jen pohané věřili, že je třeba Boha usmiřovat. Časem na to skočili i křesťané.
Bible a oběti
Šalomoun, který vybudoval Bohu první chrám. Při zasvěcení. Sám se odvrátil a Bůh jej zavrhnul
V Tóře, knize Levitikus 1-7. kapitole, je do detailu popsáno, jak mají oběti Bohu vypadat a hlavně, proč je vůbec mají lidé Bohu přinášet. Hlavním účelem obětí ve Starém zákoně bylo oslavit a poděkovat Bohu za život a tak vůbec. Analogicky něco podobného, jako když přijdete s nějakým dárkem na párty. Představa, že jdete na hostinu s tím, že musíte přinést nějaký dárek, aby se hostitel nenaštval, je dost bizarní.
V knize Levitikus 1:13 se o účelu zvířecích obětí píše:
Vnitřnosti však a hnáty omyje kněz vodou; všechno přinese v oběť a na oltáři obrátí v obětní dým. To bude zápalná oběť; jako oběť ohnivá bude libou vůní pro Hospodina.
V téměř nekonečném cyklu obětí (skončil po roce 70 n. l. zničením chrámu) šlo o neustálé potvrzování dobrého vztahu s Bohem. Bůh pro Izraelity nepředstavoval vyděrače, který je musel pravidelně navštěvovat, připomínat jim splátky, případně vybírat výpalné. Vylití krve na oltář mělo pro Izraelity symbolickou hodnotu. Krev znamená život. Představovala akt sebeodevzdání a hlavně smísení se s duchovní entitou.
Bez dobrého vztahu s Bohem neměly oběti žádný magický význam samy o sobě, jak tomu bylo u pohanských rituálů. Bůh o tom Izraelity nenechal na pochybách. Oběti nepřipomínaly středověké odpustky. Chováte se nepřístojně, zaplatíte za to, ale nemůžete se z toho vyplatit!
Nenávidím vaše svátky, jsou mi odporné, vaše shromáždění nemohu vydržet! Když mi přinášíte zápalné a moučné oběti, mně se to nelíbí.
Proč zrovna zvířecí oběti? Protože Izraelité byli původně nomádi! A pro ty je nutné jíst maso. Nemyslím jejich digitální variantu, ti se jen přesunují z pražské do newyorské kavárny. Mám na mysli opravdové nomády. A ti se bez masa neobejdou. Navíc v pustině pro ně bylo maso zároveň libůstka i vzácnost. Kdyby Izraelité byli vegetariáni, tak by obětovali jako původně Ábel nějaké to ovoce. Zvířecí oběti symbolizovaly, že jsou jejich protagonisté ochotni se vzdát toho nejlepšího ve prospěch duchovního světa.
Ale pozor, žádná oběť vás nevyvinila z vaší karmy!
V případě, že se nějaká duše chová nevěrně v tom, že skutečně nedopatřením hřeší proti Jehovovým svatým věcem, pak přinese Jehovovi jako svou oběť za vinu zdravého berana ze stáda bravu, podle odhadnuté hodnoty ve stříbrných šekelech, podle šekelu svatého místa, jako oběť za vinu. A dá náhradu za hřích, jehož se dopustila proti svatému místu, a přidá k tomu pětinu z toho, a dá to knězi, aby pro ni kněz mohl vykonat smíření beranem oběti za vinu, a tak jí bude odpuštěno.
Oběť nestačila k tomu, aby bylo viníkovi odpuštěno. Musel krom toho dát náhradu za to, co udělal. Navíc za některé nepřístojnosti nebylo možné se ani jen tak omluvit, či zaplatit:
Ale ten, kdo něco spáchá úmyslně, ať domorodec nebo host, hanobí Hospodina. Takový bude vyobcován ze společenství svého lidu.
To, že je Ježíš přirovnáván k izraelským obětem rozhodně neznamená, že zemřít musel a že to bylo nutné k odpouštění hříchů lidstva. Potud analogie s izraelskými obětmi, které rovněž neplnily tento účel na sto procent.
Ježíš jako rituální oběť? Ale kdeže…
Vyhublý Kristus asketa z Česka
Ježíš není žádná obětní či vodoo figurka, kterou lze manipulovat a mít tak z ní prospěch. On nabízí sám sebe, svým plným nasazením v duchovním životě. Neztělesňuje zvířecí oběti, i když ty jsou v jeho souvislosti často zmiňovány. Vzhledem k tomu, že v mnoha biblických obrazech přijde s lidmi účtovat, a dokonce některé, kteří se k němu hlásí, od sebe kompletně odvrhne, rozhodně svou životní dráhu nevěnoval všem včetně budižkničemů.
Tvrdit, že prolití jeho krve bylo nutné k tomu, aby byl Bůh usmířen s lidmi, znamená jít daleko do prehistorie do jeskynních rituálů a uchýlit se k protomagickému vysvětlení jeho oběti. Pohanští Keltové takto postupovali běžně. Na někoho si zasedli, vybrali si ho a jejich předáci druidové ho krocli, aby to odnesl za komunitu. Pěkná cháska. Neomluvitelné chování.
Kristova smrt byla naopak protknutá duchovním symbolismem. Kristus neobětoval pasivně svůj život za lidstvo. Naopak svět zatáhl do vyšší hry, kterou si sám zrežíroval. Bohužel nebyl jeho divadelní akt většinou lidí ani s odstupem času pochopen a z toho vznikly mnohé křesťanské „gulášové“ teorie spasení.
O co se konkrétně v této symbolické hře jednalo?
Co svět udělal Kristu, udělal Bohu a naopak. Odmítl jej, a raději jej přibil na kříž, aby se na něho nemusel dívat. Aby se nemusel dívat na své vlastní provinění, které jim Kristus denně připomínal! Nicméně mu to nevyšlo. Kristovo vzkříšení bylo znamení toho, že světu jakákoliv forma alibismu nemůže projít, a že ducha nelze zničit.
ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.
Ježíšova smrt rozhodně nebyla nutná k usmíření naštvaného Boha. Byla spíše takovým sofistikovaným magickým rituálem, který měl ponížit svět, který popírá duchovní rovinu. Ježíš moc dobře věděl, co píší Proroci, a následoval vytýčenou roli, aby to světu jednoduše nandal. Někde v překladu se však ztratil smysl jeho aktu.
Kristus jako obětní beránek z Egypta
Kristus jako beránek v tlamě vlků v divoké malířově fantazii
Bible Ježíše představuje rovněž jako obětního beránka například v Korinťanům, ale i jinde:
Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus.
Beránek byl obětován ve chvíli, kdy Izraelitům v Egyptě teklo do bot, a šlo o odvrácení hrozby zabití prvorozených. Kdo měl dveře pomazané beránkovou krví, tomu se anděl pomsty vyhnul. Obětní beránek tedy nebyl primárně o hříchu, ale o záchraně. Tehdy nemělo obětování beránka odjímat něčí hříchy, ale odvracet smrtelné nebezpečí.
Evangelia přesto učí, že Ježíšova oběť „snímá hříchy světa“. Proč? Jednoduše proto, že jeho akt absolutního odevzdání se situaci ukázal, jak se dá žít a fungovat bez nenávisti a zla. Pochopitelně, kdo následuje jeho duchovní příklad, nikoliv smrt (narozdíl od Krista se vzkřísit sami nemůžete), nemůže se zmýlit ve volbě správných duchovních rozhodnutí.
Ježíšova hra na kříži měla ještě jeden absurdní prvek, s kterým si lámali hlavu teologové několik staletí. Podle všeho, a jeho vlastních slov, jej nakonec Bůh opustil. Zřejmě to měla být taková třešnička na závěr, teologický oříšek, který měl trochu zmást hlavu těm, kteří vše berou jen racionálně. No tak potom se to celkem povedlo.
Ježíš podle Písma svatého ani nemohl zemřít proto, aby zaplatil nějaké výkupné za ty, kteří ho údajně zaplatit nemohli. Bylo by to v rozporu s biblickými principy, že každý platí jen za svůj vlastní hřích:
Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší.
Psycho-sociálně-spirituální vysvětlení, proč ještě Ježíš visí na kříži
Nejstarší známý krucifix
Celkově vzato: Ježíš nezemřel kvůli hříchům lidí, ale aby jim demonstroval, jací opravdu jsou a kam až jsou ochotni zajít, aby před sebou samými zakryli, co jsou zač. Klidně obětují své přátele, rodinu i děti, jen proto, aby mohli dál páchat nepřístojnosti.
Ježíš si mohl tento luxus dovolit, protože brzy poté vstal z mrtvých. A tak se ho jednoduše nebyli schopni zbavit ani na kříži. A straší je tu doteď. Už několik tisíc let. A to, že se k němu, visícímu na kříži, obrací milióny lidí napříč staletími, je pro něj dostatečným zadostiučiněním.
Jedna věc mu však v poslední scéně nevyšla. Respektive měla netušené následky. Výkon to byl tak skvělý, že si lidé zapamatovali Ježíše jen jako trpitele, který zemřel za jejich viny. Bez toho, aby si byli vědomi, že se už dávno posunul do dalšího dějství.
Černý Kristus v Panamě. Lidé si na Krista projektují sami sebe
Je to divné, Ježíš vstal z hrobu, stal se nebeským činitelem, a jeho následovníci tuto změnu vůbec nevzali na vědomí. Stále před ním klečí a koukají na něj jako tele na nová vrata. No není to zvláštní? Je to ale v naprostém souladu s jejich vlastními psychickými omezeními. Většina lidí na tomto světě by jednoduše nezkousla, kdyby před sebou měla denně vidět nějaký silný duchovní vzor, který je přesahuje. Raději se místo toho spokojí s identifikací s někým, kdo se zdá stejně bezradný a podobně ztrápený jako oni. Jací oni, takový Ježíš.
A celé mystérium Ježíšovy oběti máte rázem vysvětleno.
Zdroje:
Bible, různé překlady.
Ed Sanders. The Historical Figure of Jesus. 1995.Penguin Books Ltd.
