Článek
Je logické, že jako rodiče děláme vše pro to, aby naše děti byly šťastné a chráníme je před tím, čemu ještě samy nemohou čelit. Jenže pak je tu skupina, velmi rychle rostoucí skupina, rodičů, kteří to tak trochu přehání. A bohužel jsou to většinou matky.
V poslední době snad nenajdete obor, ve kterém by se zaměstnanci nesetkali s fenoménem zvaným „úzkostná matka“.
Kdo to je? To je maminka, která úzkostně chrání své milované dítko před všemi nástrahami světa a která plně respektuje názor svého potomka.
Děti odmítající lékařské vyšetření
Asi nejvýrazněji se tento trend projevuje u lékařů. Uvedeme si klasický příklad, abyste si dovedli představit, jak velký problém před sebou společnost má.
Maminka s pětiletým Pepíčkem přichází do ordinace na běžnou preventivní prohlídku. Vše probíhá v naprostém klidu a pohodě, dokud doktorka neoznámí mamince, že Pepíček potřebuje přeočkovat dávkou vakcíny, která se v pěti letech dává.
„No to se musíte zeptat Pepíčka, jestli souhlasí,“ odpoví do té doby normální maminka doktorce a té padá brada.
Následuje kolečko přemlouvání Pepíčka, aby si nechal píchnout očkování, které je doplňováno domlouváním mamince, aby převzala rodičovskou odpovědnost. Nic však nepomáhá a maminka odchází s Pepíčkem bez očkování domů.
Pětiletý Pepíček „vyhrál“ a nemusel absolvovat bolest, které se bál. Maminka odchází spokojená, že se postavila za svého syna a jak to krásně zvládla.
Ve skutečnosti jsou však poražení oba dva. Pepíček nedostal potřebné přeočkování, a pokud bude mít smůlu, chytí nemoc, před kterou mohl být chráněn. Poražená je však i maminka, která si rodičovskou odpovědnost spletla s respektováním názoru dítěte.
Nevěříte? Zeptejte se svých známých lékařů, kteří se setkávají s dětmi, jaké mají zkušenosti. Zeptejte se zubařů, kolik dětí nebylo vyšetřeno, protože měly strach a rodiče nenechali zubaře dělat svou práci a „chránili“ své vyděšené dítě. Mimochodem tyto děti pak končí pod narkózou, kde jim zubaři opravují shnilý chrup a rodiče vysvětlují, že to takto dopadlo proto, že chudák dítě je neošetřitelné.
Škola nesmí dítě trápit
Úzkostné matky pečlivě vybírají mateřskou školku, kde musí fungovat hlavně mazlící přístup s minimem pravidel. Když Anička ráno pláče, že nechce do školky, tak v takové školce nenastane situace, že si ji učitelka vezme a zavře dveře. Taková školka tam nechá maminku klidně hodinu sedět u dveří, aby přemlouvala své dítko, že ve školce je moc hezky.
Že taková maminka po hodině odchází i s dítětem, to asi nemusím dodávat.
Škola to je pak výzva. Pokud taková maminka nemá možnosti na domácí vzdělávání, soukromou školu nebo nemá to štěstí, aby dítě bylo spádové do nějaké alternativní základní školy, tak dá dítě do státní školy. V tu chvíli nelze než napsat - chudák třídní učitelka.
Úzkostné maminky totiž nesouhlasí s ničím, co by mohlo ublížit jejich milovanému dítku. A jakákoliv činnost, která zasahuje do volného času dítěte je přesně tím trápením, kterému jejich děti nesmí být vystaveny.
A tak bojují za to, že jejich dítě nebude nosit žádné domácí úkoly. Každou špatnou známku omlacují učitelkám o hlavu s tím, že jejich dítě nemůže za to, že látce nerozumí a je to její vina. Dítě nebaví tělocvik? Tak na něj prostě nebude chodit…
No uznejte, naprostý miláček takové dítě, že? Velmi často jsou potom takové děti obětí šikany, protože ostatní děti neví, jak se k nim chovat.
Nic se nemá přehánět
Každý rodič je úzkostný. Každý rodič chce své dítě chránit. Každý rodič trpí při pohledu na dítě, které pláče při odběru krve. Žádnému rodiči nedělá dobře, když své dítě musí držet doslova násilím, protože jinak by odběr nebyl možný.
Rodiče, kteří své dítě násilně u lékaře drží nejsou špatní rodiče. Jen převzali rodičovskou odpovědnost tak, jak měli. Dítě není schopno vyhodnotit, zda dané vyšetření potřebuje. Od toho jsme zde my, rodiče, abychom toto za dítě rozhodli.
Důležité je si poté s dítětem sednout a vše mu vysvětlit. A takto to zkoušet a dělat do doby, než dítě rozumově dospěje a uvědomí si, že některé úkony sice nejsou příjemné, ale nutné.
Mám kolem sebe některé úzkostnější matky, které s mým přístupem nesouhlasí. Vyčítají mi ho a upozorňují mě, že zrazuji své děti, které mi nebudou věřit. Já si spíše myslím, že si nevěří ony, že by zvládly převzít zodpovědnost.
Zdroj: autorský článek
