Článek
Ano, chci být vnímán ve smyslu, že jednám dobře anebo zvláštně i třeba podivně, ale odmítám, abyste mě soudili a ostrakizovali nebo nálepkovali jen proto, že jsem svůj, vlastní a svébytný. Proto mi tak moc kazí dobrý vkus jednání lidí, co mě nutí, abych jim nejen naslouchal, ale měl bych žít tak, jak oni přikazují.
Ale jistě že uznávám hranice druhých, ale vyžaduji a striktně, aby také uznávali moje hranice. Sami vidíte, jak je zlé neuznávat hranice druhých; například v brutální válce Ruska proti Ukrajině. Takové jednání, a máte na to přímý důkaz, přináší jen nevinné oběti. A jak už jistě víte, jen surový hlupák si cokoli vynucuje násilím jen proto, aby vytvářel vlastní realitu.
Ano sem do těchto mých osobních prostor ještě smíte, ale tady už nikoli! Tady je pro křiklouna, manipulanta, zastánce boje za práva…, boje za…, a podobně, vstup navždy zapovězený.
Být sám sebou je obtížný úkol. Je to těžká práce. Zodpovědná a tím víc významná, protože si chráním vnitřní já, vnitřní svobodu, a mnohem více, nejvnitřnější bod, který mou osobnost a charakter drží pohromadě.
Jako člověk vnímám za stejných podmínek i druhé. Nevlamuji se do jejich vnitřního kruhu. Nekřičím na ně své neotřesitelné pravdy. Ba naopak. Učím se od každého, jak být lidský, jak být ještě více člověkem.
Nechci někoho vést, ale ani nechci být někým veden. Učím se mít takovou sílu, abych odradil každého, kdo by mě chtěl nasadit jho, ohlávku anebo dokonce pouta. Nevlastním pravdu stejně, jako ji nevlastní nikdo z lidí…
