Článek
Plivali kolem sebe jed nenávisti. Dupali a ničili vše krásné a tvůrčí. A dnes? Stejné, pořád stejné. Jak se může změnit podstata národa, který ani nechápe, že škodil a škodí. Rusové jsou ničemný národ. Ó už slyším váš nesouhlas! Ale mám pravdu. Jsou tu přece jasné důkazy. Srozumitelné všem bez rozdílu. Všimněte si, jak se žerou zevnitř. Napřimte uši a zpozorněte! Naslouchejte těm, kdo sami sebe zvolili za mluvčí ruského lidu. Kolik provokativních narážek a výpadů. Rusové jsou špatnými lidmi s vězeňskou morálkou. Vnímají tehdy až stanou před větší silou. Před silnějšími pěstmi. Pojmy dialog, kompromis, ohleduplnost, snášenlivost jsou v Rusku i dnes de facto neznámé pojmy. A proč? Nemyslí na budoucnost. Myslí jen na sebe. Co urvu tady a teď. Ostatní ať chcípnou, ale já jsem Rus, kdo je víc! Proč být lidským člověkem, když být lidským zvířetem mi v ruské společnosti přináší výhody?
Proto výrok, válečného zločince Putina, že: „Západ chce Rusko zničit…“ ve světle toho, že Rusko nikdo ze Západu ani chtít ničit nemusí, neb se Rusko zcela určitě rozdrolí samo od sebe, působí – trapně. A že Rusko bojuje o svou budoucnost? To zní ještě trapněji. Jakou budoucnost má národ doslova přecpaný špatnými lidmi? Vždyť ruští lidé žijí jen proto, že někoho nenávidí. Jakmile jim zmizel objekt nenávisti – třídní nepřítel, hle, na místo třídního nepřítele nastoupil Západ. Potřebují nepřítele, proti němuž povedou třídní boj. Je to boj obětí proti zločincům. A kdo jsou oběti? Rusové. A kdo jsou zločinci? No přece my, co si chceme utvářet život podle základních lidských práv a svobod.
Takové myšlení pochopíme v okamžiku, jakou výchovou prochází chlapci a dívky v ruské společnosti. V kultuře, kde potlačování individuality a lidskosti se vnímá jako součást přirozeného jednání, ani nemůže vzejít nic jiného než cosi pokroucené a zjizvené. V Rusku je ošklivé prostředí pro tvůrčí život. Je tam nezdravé ovzduší, ve kterém sesychají květy moudrosti. Ach ano, jsou to šílenci, hoďte na ně síť!
