Naivní filosofická úvaha

Dotazující se: „Jaký by měl být pan prezident?“

Já: „Možná…, ehm, no, tedy…, ehm, jak bych to jen řekl, …“

*

Tři funkce úspěšného politika. Domnívám se, že jsou jimi:

1) Myslet na hlad lidí

2) Myslet na důstojnost lidí.

3) Myslet nejen na „své“ voliče.

Pokud tyto funkce postrádá, je tyranem.

Co by naivní filosof velmi krátce podám o těchto věcech pár slov:

1) Hlavním zřetelem politické moci – prezidenta, premiéra, Senátu a parlamentu, hejtmanů, starostů … – je lidský hlad… Ne konec časů, ne boj s něčím nebo proti někomu či něčemu, ne vymýšlení nových zákonů, ne „vylepšování“ daní, ne…  – ale hlad hladovějících. Myslet na hlad lidí je hlavní funkcí politika. A tato myšlenka nemá nikdy opouštět mysl politika.

2) Dalším zřetelem politické moci je, aby „každý zůstal na živu“. Ti, kdo po volbách vlastní politickou moc, mají povinnost udělat všechno pro to, aby mohl každý z nás „přiměřeně a důstojně“ žít. Takové jednání politika chrání, když se zabývá myšlenkami na to, jak zajistí svým jednáním a užíváním moci to, abychom mohli zdravě a lidsky pracovat a tvořit. Myslet na důstojnost a práva lidí je tedy další funkcí politika.

3) A posledním zřetelem politické moci je, aby ti, kdo nás zastupují, mluvili a konali mezi mnohými, aby se nevyhýbali voličům. „Osamělý“ politik, je jako obchodník se lží, ohlupuje a mate hlavy. Pozor na bludy osamělce, který své „geniální“ myšlenky nekontroluje v diskusi a dialogu! Pozor na ztrátu osamělcovi jasné mysli a jeho hřích pýchy. Úspěch politika je závislý na komunikaci, ale nikoli aby komunikoval o samotě a vedl tichý dialog sám se sebou, ale vedl rozhovory. Lecčemu se naučil od svých učitelů, víc od svých spolupracovníků, ovšem nejvíce získává od svých voličů a nejen to, ještě více od svých odpůrců. Myslet na „své“ voliče, komunikovat s nimi a nevyhýbat se jim je tedy poslední nezbytnou funkcí politika.

Pokud tyto tři funkce politik postrádá, je tyranem. Tolik moje naivní filosofická úvaha.

*

Dotazující se: „Jaký má být tedy pan prezident?“

Já: „Normální, ehm, ehm, člověk?“

Dotazující se: „Proč jste se zrovna vy, přihlásil ke studiu politologie?“

Já: naivní přihlouplý výraz.