Článek
Ocenil bych, kdyby nový prezident byl především lidským a důstojným reprezentantem naší země. Pravidelnými návštěvami pracovníků/pracovnic v sociálních službách a zajisté sociálních pracovnic/pracovníků i jejich klientů [místo klientů používám slovo uživatelů, protože to vyznívá méně opresivně] zajisté nedosáhne toho, aby pomohl zvyšovat prestiž tohoto povolání i jeho kvalitu.
Kvalitu poskytovaných služeb především zaštitují a zvyšují poskytovatelé a jejich zaměstnanci. Návštěva pana prezidenta v domově seniorů prestiž tohoto domova možná na kratičkou chvíli snad zvýší, ale v jaké kvalitě zde budou uživatelům poskytovány služby, záleží již na zaměstnancích. Jsou to vždy a především právě zaměstnanci, kdo mají tu moc zvyšovat důstojnost a prestiž sociální práce, a jsou to zase poskytovatelé sociálních služeb a jejich zadavatelé, kdo mohou snižovat sociální problémy v Česku a jejich dopady. Nikdo jiný. Ani prezident, ani dotace, ani žehrání, ani krasořečnění…
Paní Zikmundová uvádí, že: Poskytovatelé sociálních služeb opakovaně upozorňují na dlouhodobě nízké mzdy svých zaměstnanců. Ale položili si ti poskytovatelé otázku, proč tomu tak je? Jaká je například přidaná hodnota odvedené „práce“ pracovníků v místě poskytované sociální služby? Co opravdu za pracovníky zůstává? Jak práci zaměstnanců vnímají sami uživatelé? Opravdu by jim za odvedenou práci dali vyšší plat? Když chybí individuální přístup. Když musejí uživatelé omezovat svou osobní svobodu na úkor řádu a poslušnosti. Když se mnohdy uživatel cítí jako klient daného poskytovatele.
Proč by mělo téma důstojného odměňování sociálních pracovníků zajímat prezidenta. Znovu se ptám: Proč by mělo? Já mám za to, aby téma důstojného poskytování sociálních služeb už konečně začalo zajímat všechny poskytovatele sociálních služeb s ohledem na ty, kterým služby poskytují. A mohou začít tím, že se oprostí od provozní slepoty a automatizace. Z výzkumů, vyjádření a výročních zpráv poskytovatelů se nedozvídáme skutečnou pravdu. Zde procházíme kolem Potěmkinových vesnic, zde pozorujeme jen iluzi zpracovanou pro oko vnějšího pozorovatele a případného donátora či poskytovatele dotací.
A není první podmínkou fungování sociálních služeb důstojné platové či mzdové ohodnocení, ani to, aby byly veřejně oceňovány ze strany vrcholných představitelů státu i regionálních politiků. Aby byla sociální práce opravdu oceňována, třeba i prezidentem, závisí především na tom, jací lidé tuto službu poskytují. Zejména aby ctili individuální přístup, aby posilovali a zmocňovali ty, kterým pomáhají. Aby měli nejen uživatele ale také sebe sami ve vážnosti. Protože sociální práce je především o povzbuzení, pomoci a adhezi k dobru a úctě. A na prvním místě je to spokojený uživatel, kdo zvyšuje prestiž daného poskytovatele. Nikdo zvenčí. A čím je těchto spokojených lidí více, tím rychleji stoupá prestiž a důstojnost daného poskytovatele a tím i ochota dárců jej finančně podporovat. Více zájmu, více důvěry, více důstojnosti a méně žehrání a krasořečnění.
Text je reakcí na článek paní Martiny Zikmundové.
