Článek
Odruštění lze vnímat ve smyslu výroku: „Klesají, níž a níže, od jednoho průšvihu k druhému až nakonec zaniknou.“ Znamená tedy úpadek.
Odruštění je neoddělitelně propojené s postupným drolením Ruska, které započalo v roce 1825 a je jen otázkou budoucí dekády, kdy se dovrší. Odhaduji, že vše bude dokončeno kolem roku 2035. Předesílám, že jde o mou predikci podpořenou historickými fakty. Ale jistěže! Jako každá lidská předpověď může i nemusí dojít k jejímu naplnění. Zatím vše nasvědčuje, že mám zřejmě pravdu.
Rusové se sami vydrolují ze světa. Snad si tuto realitu nikdo z nich ještě neuvědomuje. A možná ani mnoho lidí na Západě. Ale ti, kteří rozumějí mému naivnímu filosofování; těm, co mají uši – Ano vy mě slyšíte. Rusko se nezadržitelně odrušťuje. Stává se pozvolna škodlivějším, než jakýkoli jiný stát.
Rusku by nemělo být v ničem ustupováno. Proč? Rozhodlo se k válce. Tím odvrhlo všechny základní instinkty moderního státu, a pozvolna se rozdroluje, drolí a je „zvrhlým státem“. Tak se stává nízkým, slabým a zneschopněným, ideálem odporu proti hodnotám Západu; kazí vše tvůrčí. Učí vidět v nejvyšších hodnotách Západu chyby, omyly a svody. Příklad nejsmutnější: zkáza Lavrova, Medveděva…
Problém, jejž tímto kladu, je v tom, co za státní útvar anebo útvary na území dnešního Ruska vzniknou v sledu událostí odruštění. Jaké formy vlády tam vzniknou. Čeká nás jistější budoucnost? Pokud by tam vznikly demokracie, šlo by jednoznačně o šťastnou náhodu, výjimku, ne o záměr Západu. Naopak, mám spíše zlou předtuchu, téměř jasnozření hrůzy; nastanou tam procesy opačné? A také jich bude dosaženo? Tyranie?
Co spatřuji, když se do světa dívám vnitřním zrakem? Zaměřuji pohled k východu. Pozoruji hnusné a truchlivé divadlo. Zkaženost Ruska. A symptomy této ošklivosti? Odrušťování. Toto slovo v mých ústech působí nakyslou pachuť, neboť obsahuje morální obžalobu Ruska. A tuto zkaženost pociťuji nejsilněji právě tam, kde se dosud nejvědoměji odrušťování projevuje. V agresivní válce Ruska proti Ukrajině.
