Článek
Na počátku je 1) čtenářský cyklus, 2) opisovatelský cyklus, 3) samo vydavatelský cyklus 4) vydavatelský cyklus, 5) cyklus autorského bloku, který, pokud jej spisovatel jakýmkoliv způsobem nenechá odeznít přirozenou cestou, způsobuje vyhasnutí tvůrčího ducha; ovšem vůle psát zůstává, ale již pouze za účelem udržet si proslulost, nastává plagiátorský cyklus.
1) Čtenář:
Tím je úspěšný spisovatel po celý tvůrčí cyklus. Duše pluje ve vlnách ohromného oceánu příběhů. Začíná se v něm ozývat tvůrčí duch a vůle tvořit. Čtením je schopen trávit netušené množství času. Je ochotný kroutit tělo nekonečné hodiny v nepohodlných polohách jen proto, aby přečetl desítky, ale i stovky stránek na jeden zátah. Jen dočte jednu knihu, už v rukou tříme knihu další. Ustavičně vyhledává nové příběhy a duši nedokáže pořád nasytit. Je hladový, dychtivý a nadšený. Je okouzleným čtenářem.
2) Opisovatel:
Toto období má tři fáze – opisování, poupravování, vylepšování. Během čtení jiných knih se v duši pozvolna probouzí touha tvořit. Zde již přestává být okouzleným čtenářem, ale stává se čtenářem žákem, má touhu se učit a zkoumá. Ale že není vypsaný, opisuje, ale nikoli za účelem proslulosti (plagiátorství), studuje text, poupravuje a vylepšuje, ale zatím s pomocí příběhů jiných. Ovšem již zde do příběhů vkládá svůj hlas, který je v tomto období ještě slabý a tichý. Objevuje tajemství mluvnice, a jako pilný snaživý student ochotně a se zvídavou zvědavostí, prošmejdí všemožná skrytá zákoutí rodného jazyka.
3) Samo vydavatel:
V tomto období začne tvořit vlastní příběhy, ovšem silně ovlivněné vzory, proto v této životní etapě spisovatele dochází k nechtěnému přebírání zápletek a příběhů jiných. Tím, že začne vydávat autorské texty vlastním nákladem, získává zpětnou vazbu a je donucený se postupně zbavovat nánosu jiných děl. Je prosycen tvůrčím duchem a má silnou vůli tvořit, proto se dokáže pozvolna oprostit od vzorů a vydává se vlastní cestou. Po období samo vydavatele již nikdy nedochází k tzv. nechtěnému plagiátorství. Po cyklu samo vydavatelství je již autor dostatečně poučený a ví, že opisovat a psát pomocí jiných textů se nesmí. Navíc je již natolik zkušeným spisovatelem, že ví, jak tvořit autorský text.
4) Je vydáván:
V tomto období je autor vypsaný, má vlastní styl. Skrze text zní silný a hlasitý autorův hlas. Má zřetelný, jedinečný a jasný rukopis. Krajina příběhů je ojedinělá a čtenáři snadno rozpoznatelná. Občas i pořádá besedy se čtenáři v knihovnách. Výjimečně probleskne v médiích. Tato fáze je v životní etapě spisovatele zlomová. Buď si autor udržuje od psaní zdravý odstup (nepíše jen pro peníze, není přece copywriter, novinář, scénárista nekonečných seriálů, tvůrce reklamních sloganů apod.), usiluje si držet získanou originalitu, a zlepšovat se, vědomě se rozhodl učit od každého, anebo zapadne do vlastní sociální bubliny, čímž pozvolna ztrácí kontakt se světem a lidmi. Pozbývá chuť psát.
5) Autorský blok:
Ten přichází v okamžiku, kdy motivace a ochota k psaní je nízká téměř nulová. Autorský blok je následkem mnoha příčin. Například sebeuspokojení, přepracování, tvůrčí zlenivění, prokrastinace, tvůrčí vyčerpání, ztráta motivace, ochabnutí vůle, vyprchání fantazie, ztráta ochoty číst, únava z tvůrčího psaní, ale také zdravotní stav, rodinné zázemí, partnerské soužití, výlet dětí z rodného hnízda, stěhování, ztráta zaměstnání, syndrom vyhoření atd.
Autorský blok, a to si dovolím zdůraznit, vždy samovolně odezní. Autorský blok není nic závadného ani nebezpečného je nezbytnou součástí životních etap spisovatele.
Domnívám se, že autorský blok je jakýmsi výstražným znamením, aby se autor věnoval občas světu kolem sebe, aby se navracel ze světa múz do světa reality, a tak vyšel ze své sociální bubliny. Může ovšem nastat okamžik, kdy spisovatel autorský blok zcela ignoruje anebo jej nějakým způsobem potlačil. Tu ovšem přichází na řadu nečisté motivy. Zde již netvořila duše a múzy, ale jiné entity. Zde již chce tvořit spisovatel, který se vydal na šikmou plochu sebezničení.
6) Plagiátorství:
Je pouze jeden důvod proč se autor dopouští plagiátorství: proslulost. Plagiátorství je činnost páchána z mnoha příčin, ale hnacím motivem těchto příčin je vždy získat pocty pomocí nečistého, pokoutního úmyslu a zneužitím či využitím díla jiného profesionálního autora, tvůrce či talentovaného naivního umělce. Já osobně za plagiátorství považuji i krádež myšlenky, nápadu či námětu někoho jiného. Prosím nespojujte si nechtěné přebírání zápletek a příběhů jiných k čemuž dochází během životní etapy spisovatele uvedené v bodu 3. V průběhu třetího životního cyklu spisovatele se teprve tvůrčí duch vyvíjí, spisovatel se teprve musí naučit kráčet po neviditelných stezkách umění, plavat v bezedných vodách oceánu snění a fantazie, zde ještě koná duch spisovatele nevědomě a nechtěně bez zlého záměru v rámci sebe vydavatelské činnosti.
Plagiátorství je vědomá činnost prováděná již poučeným, sečtělým a zkušeným spisovatelem ve fázi autorského bloku. Tedy v pátém životním cyklu spisovatele.
Během čtvrtého a pátého cyklu je spisovatel vydávaný, čtený a chválený – dokonce i samotným nakladatelem, protože přináší kýžený zisk. Pokud nechá autorský blok v klidu a tiše odeznít, múzy a fantazie se opět dostaví a spisovatele opět uchopí tvůrčí vlna. Plagiátorství se autor dopouští, aby si udržel proslulost, ale v důsledku, až se na plagiátorství přijde, a věřte mi, vždy se na to přijde, pak autor přichází úplně nejen o proslulost, ale také o čest, čtenáře a nakladatele.
Co tedy říct závěrem? Životní etapa úspěšného spisovatele má celkem pět cyklů. Zprvu je čtenářem, poté opisovatelem, pak samo vydavatelem, potom je vydáván, a nakonec přichází cyklus autorského bloku. Všemi cykly si úspěšný autor prochází. Čtenářem zůstává po celý život. Opisovatelem pouze ve druhém cyklu. Třetí až pátý cyklus se pravidelně opakují. Pokud se stane opisovatelem v pátém cyklu, stává se plagiátorem a tím svou dráhu spisovatele sám ukončil.
Plagiátorství je tvůrčí sebevražda.
Využívat dílo jiných k psaní díla vlastního, využívat roboty k tvůrčímu psaní, krást jiným myšlenky, náměty či nápady, ano to je cestou ke ztrátě tvůrčího ducha a tím spisovatel sám sebe uvrhá do hlubiny zapomnění za hlasitého posměchu velmi starých zkušených Múz. Proto tvrdím, ten, kdo je pravým spisovatelem jiné pomůcky než snění, múzy a fantazii nepotřebuje a samozřejmě židli, stůl spolu s psacím náčiním.
Těším se na vaše knihy, na příběhy psané spisovatelem.
