Článek
Hodinu po půlnoci přišel za mnou Hlas a šeptal mi do ucha. Bylo obtížné mu naslouchat. Měl jsem otevřené okno. Venku v hluboké tmě foukal vítr do koruny akátu, jírovce a lípy. Vstal jsem tedy a okno zavřel.
„Zopakuj mi prosím, co jsi říkal?“
„[1][קניתי ספר מלחמתי האישית]
„Nesmysl, takovou knihu v Izraeli určitě nekoupíš!“
„Ale proč ne? Koupil jsem tu knihu u knihkupce v sekci studium, v podsekci historie. A měl tam ještě další prodejní artikl. Například kalendáře s tvářemi a hrníčky, trička, prostě spoustu předmětů s nacistickou tématikou.“
„Ale víš, že se jedná o propagaci zla.“
„No a také jsem si tam prohlížel odznaky a hrníčky s logem KSSS, propagandistické plakáty z éry stalinismu, velký plakát první vůdců NKVD Jagody, Menžinského a Dzeržinského, a samozřejmě i Beriji a Ježova, také tričko s vyobrazením Lenina a Stalina, uniformu OGPU a NKVD, kopie fotografií ze Sovětského svazu, kdy NKVD dělal svou práci… “
„Co to meleš za bláboly. A co je to prosím tebe za obchod?“
„Prodejna se nachází v arabské části Jeruzaléma. Nevěděl bych o ní, ale poslouchal jsem dva Jeruzalémany, a jeden z nich byl majitelem obchodu. Dal jsem se s ním do řeči a byl to muslim. Lidi u něj nakupují, a poměrně dost, takže má na zaplacení nájmu…“
„No jo, svět je opravdu hodně divný. To já nikdy nepochopím. Jsem jen naivní filozof.“
„Jo, jo Suscitatore, přesně jak říkáš, svět se asi zbláznil.“
„A toho obchodníka nikdo nechce trestat? Zakázat mu to soudně. Pořádně mu prodej těch hnusných předmětů s odpornou tématikou osolit. A nejlépe ten obchod zapálit?“
„Cože? Pálit. Trestat. Zakazovat.“ šeptal vyděšeným šeptem Hlas. „A ty bys je snad i rovnou upálil, že? Jak tohle myslíš? Nerozumím, ehm, ehm, proč by měli toho muslima trestat? Není vhodnější odložit emoce a jednat s chladnou hlavou. Rozvážně a moudře? Nechat politiku za dveřmi a ať promlouvá rozum?“
„No, že uprostřed Izraele prodává takové nečisté věci za účelem zisku, je poněkud, ehm, zvláštní.“
Hlas neodpovídal. Přemýšlel jsem o všem, co šeptal. Vytřeštěně jsem zíral ven z okna. A v duchu si pořád opakoval: „Já tohle vážně nechápu. Ne, opravdu ne. Tohle mi prostě hlava nebere.“
Najednou slyším Hlas v hlavě.
„Ale, ale, copak je Suscitátorku.“
„Ty, Hlase, já jsem zmatený, z toho, co jsi mi tu vykládal, ehm…“
„Ale prosím tebe, moc přemýšlíš a všechno si děláš zbytečně složité. Zaobíráš se záležitostmi, po kterých ti je ale opravdu prd. Prostě ten obchod tam je a funguje. Lidi tam chodí nakupovat a přemýšlí. Každý má důvod, proč tam nakupuje. Někdo proto, že je hloupý, a jiný proto, že je moudrý. A jiný třeba kvůli studiu historie a někdo zas těmhle věcem holduje. Každý jsme nějaký. Proč hned někoho soudit a odsuzovat nebo rovnou ostrakizovat. Vždyť ten obchodník nikomu neubližuje. Ba naopak si myslím, že dělá svým způsobem záslužnou věc.“
„Jak jsi tohle myslel? Jak se někdo může tomuhle obdivovat? A jak tohle můžeš vnímat jako záslužnou činnost. Jsi se zbláznil Hlase?“
„Hele dívej se na to nestranným pohledem naivního filozofa. Zapni mozek, Suscitátorku, no tak! Přece nemáš hlavu na krku jen proto, aby ti do krku nenapršelo.“
„O co ti jde Hlase?“
„Abys přemýšlel o nic jiného mi nejde! Když to budou trestat a zakazovat, lidi postupně zapomenou.“
„Hm, hm, jsou archívy, muzea, ehm. Nevidím důvod, proč tyhle věci prodávat.“
„Ale já ano. Zamysli se trochu už konečně. Co je to s tebou, Suscitatore? Nemáš svůj den nebo co? Někteří lidé ty věci chtějí mít doma z různých důvodů. A třeba i proto, že u nich doma ve státě, kde žijí, neporušují žádný zákon.“
„Jsem ospalý. Chce se mi prostě praštit sebou do postele, a hlavně chci, abys okamžitě zmizel z mé hlavy.“
„Ale já chci, abychom ještě chvilku o tomhle tématu mluvili.“ šeptal Hlas v mé hlavě.
„No dobře,“ řekl jsem rezignovaně, protože jsem byl už vážně velmi ospalý, téměř jsem už spal ve stoje, „jsou tady zákony a předpisy, které zakazují…“ Hlas mě nenechal domluvit.
„No s tím i lze souhlasit, ale opravdu si myslíš že prodej těch předmětů tohle způsobí? V tom případě ať zakážou prodej Koránu a islámských knih, ať zakážou prodej Bible, protože tam se zjevně popisuje vyvražďování a genocida za účelem získání obydleného území a ať zákonem zakážou prodávat spolkové zemi Bavorsko Mein Kampf, vždyť tu jde jen o zisk!“
„No dobrá,“ zíval jsem a pomalu jsem si sedal do křesla zmámený jak malé děcko, „pak alespoň musíš brát zřetel na etiku a respekt. Prodej těchto předmětů může být vnímán jako neetický a neuctivý.“
„Ale to stejné platí, když vejdu do obchodu, kde prodávají alkohol a cigarety. Pro mě je to neetické a mě nerespektující, protože jsem aktivní nekuřák a žádný pijan. A jak se asi cítí vitarián v masně, hm? A přitom je nedávám k soudu. Ano, mohu je odsuzovat a vyhýbat se jim. Mohu se stát vědcem a objevit syntetické maso nerozeznatelné od pravého masa. Ale nebudu si hledat obětní beránky.“
„No tak apeluji Hlase na tvůj zdravý rozum. Předměty s nacistickou tématikou mohou podporovat nenávist a diskriminaci. Může to i vést k normalizaci nacistické ideologie a k novému růstu extrémismu a rasismu.“
„Ale to stejné způsobují náboženské knihy muslimů a křesťanů.“ oponoval Hlas. „A navíc v Čechii je to nepovolené a stejně tu jsou lidé, kterým se ty hrozné věci líbí.“
Už jsem možná mluvil ze spaní, když jsem Hlasu odpovídal: „Je pravda, že náboženské knihy muslimů a křesťanů obsahují pasáže, které podporují nenávist a diskriminaci. Ale nacistická ideologie je spojena s velkým počtem zločinů proti lidskosti, jako jsou genocida, etnické čistky a válečné zločiny. Pokud by opravdu ten muslim v Jeruzalémě prodával ve svém obchodě předměty s nacistickou tématikou, je to divný a on je taky divný.“
Hlas řekl: „Ale myslím si, že by ho neměli hnát k soudu ani mu cokoli zakazovat. Obchod je obchod. Respektuje zákony a předpisy státu Izrael a dodržuje etické a kulturní normy.“
„No dobře, Hlase, ale jestli jsou v Čechii předměty s nacistickou tématikou zakázány, měli bychom se tím řídit a nezpochybňovat to. Hele, poslouchej mě Hlase, nevím, kdo jsi, co a koho tady obhajuješ. Ale podle mě bys měl být opatrný, a spíše si hlídat, aby se takové hrůzy jako holokaust a nejenom šoa, ale také i rusizace, nikdy neopakovaly.“
Už jsem skoro spal. Když tu mě Hlas probral jako když někdo střelí.
„Já si ten obchod v Jeruzalémě vymyslel!“
„Hm, no, ehm, já to věděl hned jak jsi mi o tom řekl. Si myslíš že já jsem tak hloupý, jako jsi ty chytrý, že.“
„A já si opravdu myslel že jsi mi uvěřil.“
„Ale musím ti dát v jednom za pravdu, že já osobně bych tyhle prodeje pro studijní a historické účely nezakazoval a už vůbec netrestal. Umím si představit situaci kdy učitel dětem a nejenom u nás, ale především v Izraeli ukáže tváře Himmlera, Hitlera a zeptá se malých žákyní a žáků: ‚Víte, kdo to je?‘ Otevřená společnost je dar z nebes. Domnívám se, že i prodej předmětů s nacistickou tématikou je z hlediska businessu obhájitelný. Například výstavy, přednášky, studium, připomínka. Znám kupce, co si tyhle věci kupují a vnímají je v historickém kontextu.“
„Takže souhlasíš se mnou,“ řekl Hlas, „že trestání a zakazování je už přehnané.“
„Ano souhlasím s tebou. Musíme se ještě hodně učit. Chápu, že takový prodej je v Německu už přes čáru, ale u nás? To bych chtěl trestat a zakazovat i všechny ty, kdo obhajují rusizaci ale nejenom ty, ale také i ty, kdo prodávají islámskou literaturu. Domnívám se, že v tomto případě by emoce měly jít stranou. Nezabraňujme obchodu, ale spíše zabraňujme činům špatných lidí.“
Jak odpověděl Hlas už nevím, protože po těch slovech jsem se svalil na postel a usnul jsem hlubokým spánkem.
[1] Koupil jsem knihu Mein Kampf
