Článek
Opravdu mi vrtá hlavou tato myšlenka ode dne, kdy Rusové agresivní válku začali. Otázka ve mně roste a bobtná od okamžiku kdy jsem se začal dozvídat o hrůzných zvěrstvech ze strany ruských vojáků, dovolím si tvrdit už dokonce válečných zločinců.
Neptám se po důvodech ani motivech válečných kriminálníků. Hledám odpověď v konotaci beztrestnosti. I dnes, i v tuto hodinu, minutu, vteřinu… Zbraně ruských útočníků vraždí zejména civilisty. Ano, páchají tam zločiny, které se vymykají vojenskému právu. Dozvídáme se o ohavných proviněních, o bezuzdných surovostech a bestiálních špatných činech daleko za hranicemi pojmu válka a válčení, které jsou zcela neslučitelné s čímkoli lidským. A ruští vrahové se vysmívají vojenskému právu a mají z našich pohoršení a soudů jen legraci. Protože si jsou naprosto jistí, že nebudou potrestáni. Odkud berou takovou jistotu ve svém odporném uvažování? Co by naivní filosof se domnívám, že z těchto důvodů:
1) Vlastní jaderné zbraně.
2) Vlastní nerostné suroviny.
3) Vlastní armádu všeho schopných vojáků.
4) Vlastní ohromné území.
Tyto čtyři důvody činí Rusko v očích mnoha lidí velkým a nepotrestatelným.
Nemám z tohoto poznání ale vůbec příjemný pocit. Běhá mi nahoru dolů po zádech mráz. Pokud si tohle uvědomění domyslíme do důsledků, uvědomíme si, že Rusové žijí s plným vědomím toho, že za krutosti spáchané na Ukrajině nebudou potrestáni a mohou i teď, kdy čtete moje slova, loupit, mučit, vraždit, znásilňovat… A nikdo nemá ochotu tohle hrůzné šílenství zastavit. Pak chci porozumět jedné věci, když ne my, potom kdy?
