Článek
V hospůdce „Na konci nekonečna“, kde se čas ztrácel v modravých kotoučích tabákového dýmu a realita tančila daleko za okny, se sešel kvartet nesourodých duší, vedly debatu o příběhu hladovějící vdovy a jejích dětí, popíjeli pivo a kouřili. Rabín zdůrazňuje sílu vnímání a manipulaci, kněz se zlobí na nečinnost vesničanů, Suscitator je mrzutý a prostitutka se směje. Švejk s rabínem se shodují, že lidé jsou snadno ovlivnitelní a pravda je vzácná.
Rabín s ručně šitou jarmulkou ve stříbrných vlasech: „Ach, Švejku,“ zachichotal se tiše s jiskrou prastarého světla v očích, „tvoje příběhy jsou vždy stejně zábavné i znepokojivé. Ten příběh o hladovějící vdově a osmi dětech vykresluje obraz světa, kde si soucit vzal dovolenou.“
Kněz se vrátil ze světa snů a modliteb: „Ale jistě,“ vykřikl, „jistě musel být někdo, kdo jim podal pomocnou ruku, kousek chleba, sklenici vody!“
Švejk pokrčil rameny, řekl: „Ale no tak, pane faráři,“ jal se vysvětlovat, „soused, ten byl velice vlivný muž, pilíř komunity. Ujistil všechny, že vdova a její děti jsou bohatě zásobeny, že nic nepotřebují. A tak se nikdo neodvážil zpochybnit jeho slova, nikdo ani neuvažoval, že by vdově nabídnul pomoc.“
Suscitator, věčně mrzutý naivní filozof, upíjel z piva. „No tohle,“ zabručel, „to teda koukám. Takže vdova a její děti umřely hlady, a to všechno kvůli lžím otravného souseda.“
„Ano,“ rabín přikývl, „je to příběh, který hovoří o síle vnímání a manipulace, o tom, jak snadno se necháme ovlivnit názory o druhých, i když tato slova jsou jen prázdným vzduchem.“
Najednou se ozval smích. „Ale, ale,“ smála se prostitutka, „všichni přece věříme všemu, čemu chceme!“
„Ano,“ odpověděl rabín, „ti lidé z té vesnice byly jen ovce, snadno se nechali ošálit nějakou píšťalkou.“
Švejk, s dobromyslným výrazem v kulaté tváři, potáhl z dýmky. „Máš pravdu, rabi,“ zabručel, „pravda je tuze vzácné zboží, ale lži jsou hojné jako blechy na špinavém psovi. Hele, on kdejaký vořech zaštěká a ovce holt poslechnou.“
Debata pokračovala a kotouče kouře mizely v nekonečnu stejně jako čas a realita za okny. A i když příběh o hladovějící vdově zní absurdně, skrývá v sobě ponaučení o lidské povaze, manipulaci a vnímání. Nutí k zamyšlení nad světem, ve kterém žijeme.
