Článek
Kontext
V roce 1961 byl souzen nacista Adolf Eichmann. U soudu se hájil obvyklým nacistickým „jen jsem poslouchal rozkazy“. To zaujalo Stanleyho Milgrama, profesora se zkušenostmi z proslulých univerzit Yale a Harvard. Zaměřil se konkrétně na otázku poslouchání autority a následné vymlouvání se na autority, když člověk spáchá zřetelné zlo.
Experiment
Jak vypadal experiment? Místnost a podmínky se později měnily, ale základní verze vypadala následujícím způsobem: v rohu místnosti byl profesor (E na ilustraci) a místnost byla rozdělena „zdí“ a poměrně velkým strojem. Na jedné straně byl zkoumaný člověk (subjekt, T), na druhé najatý herec s úkolem a scénářem (L).
Ilustrace experimentu Stanleyho Milgrama
Subjekt pokládal otázky. Pokud herec odpověděl (úmyslně) špatně, subjekt zmáčkl tlačítko na stroji, čímž dal herci ránu elektřinou. Vše bylo fingované, herec hrál divadlo, křičel, ale elektřinou nedostával. Hlavní otázkou bylo, kam až subjekt zajde?
Rány elektřinou se po každé špatně zodpovězené otázce stupňovaly po patnácti voltech. Při 120 voltech herec vždy řekl, že je to bolestivé. Při 150 herec křičel, že chce odejít. Například při 315 voltech jsou už výkřiky herce divoké a dál se neozývá, protože předstírá, že upadl do bezvědomí.
Výsledky experimentu
Vzepře se subjekt? Když se dostane do stresu, protože na druhé straně člověk křičí bolestí, podívá se na profesora a ten klidným hlasem sdělí „pokračujte prosím“. Původní předpoklad autora experimentu bylo, že jednotky procent lidí dokáží dát vyšší stovky voltů. Realita byla ohromující. Přes 60 % lidí šlo až na konec. „Až na konec“ znamená 450 voltů a ukončení profesorem. Subjekt dokázal dávat elektrošoky člověku, který nereagoval už od 315 voltů…
Experiment tak překvapil, že se měnily podmínky, proběhl v dalších desítkách různých verzí, aby se potvrdil závěr. Měnili se lidé – staří, mladí, ženy, muži, vzdělaní, dělníci. Dokonce se z města přešlo do obchodu v maloměstě. Výsledky vždy stejné.
Existovala prakticky jen jedna výjimka, kdy poslušnost prudce klesala – když profesor odešel z místnosti, většina subjektů předstírala, že své elektrošoky zvyšuje, ale rány zůstávaly na malých hodnotách.
Závěr? Už od dětství jsme vychováváni k poslušnosti a stejná mentalita nám zůstává i v dospělosti, kdy dodržujeme pravidla, která nemusí dávat smysl. Většina lidí se z mnoha důvodů nedokáže vzepřít. A většina zločinů, především v průběhu 20. století, byla spáchána ve jménu poslušnosti vůči autoritě.
Zdroj:
MILGRAM, Stanley. Poslušnost vůči autoritě: experiment, který zpochybnil lidskou přirozenost. Přeložil Hana ANTONÍNOVÁ. Praha: Portál, 2017. ISBN 978-80-262-1238-6.
