Článek
Izraeli se přihodila drobná nepříjemnost. „Světová komunita“ se pohoršila nad tím, že Izraelské obranné síly s obligátní chirurgickou přesností ve jménu obrany své vlasti zdárně zabily sedm humanitárních pracovníků, kteří v Gaze tamějším civilistům pomáhali přežít hladomor. Jak to, že jejich smrt je světovými médii propírána coby nebetyčná tragédie, zatímco každodenní smrt hladovějících Palestinců se stává unavující statistikou? Humanitární pracovníci totiž pocházeli ze západních zemí.
Naštěstí se ale nejedná o skrytý rasismus západních společností. Méněcennost palestinských životů je totiž dána objektivně něčím jiným. Palestinci totiž nemají nad sebou žádný stát, který by pozvedl jejich smrt na tragédii.
Smrt, která se počítá, patří pouze zápaďanům, kteří sem přišli nasazovat své životy, přestože moc dobře vědí, proč jim hrozí smrt. Když totiž zahynou, jejich smrt odradí všechny ostatní, kteří by je chtěli následovat. Čím méně jich v Gaze bude působit, tím roste šance, že se Izraeli podaří vyhladovět tamější „lidskou zvěř“, jak ji titulují oficiální představitelé židovského státu.
Smrt, která se nepočítá, ale sčítá v desítkách tisíc, patří méněcenným lidem bez státu, kteří se prostě a jen vyskytují. Každý den pociťují nesnesitelnou lehkost svého bytí. Den za dnem prožívají s vědomím, že zítra může být jejich pobyt na zemi terminován. Člověk nebo umělá inteligence ovládající nějaký ten dron se totiž kdykoli může „rozhodnout“, že prostě udělá „chybu“.
…
Pokud se Izrael dovolává práva na sebeobranu, pak vesměs kdokoli a v jakémkoli věku vypadá v jeho očích podezřele. Náramně lehce si libovolnou dvounohou existenci splete s teroristou. Všichni musí dobře vědět, že když je vlast v nebezpečí, notabene pokud je posvěcenou nějakým tím pánembohem, nezbývá čas ptát se, kdo je kdo, respektive kdo byl kdo. Prostě všichni do jednoho jsou nebezpeční. Vždyť civilista nakonec není nikdo jiný než terorista, který za sutěmi rozpadlé bytovky odložil samopal, aby nyní na oko vypadal jako neviňátko.
Ale židé jsou prozíraví a nenechají se oblafnout křesťansko-západním konceptem civilisty. Nejenže moc dobře vědí, jak dobře se palestinská „prasata“ umí kamuflovat, ale především v mentálním vesmíru židovského náboženství žádní civilisté neexistují, protože podílení se nad lidskosti je v poslední instanci omezeno na vyvolený národ.
My občané netušíme, jaké to je, žít jako „amalek“ nebo červ, zkrátka jako podčlověk, který žije bezprizorně a bez státu a nad sebou nemá Iron Dom, přestože by ho akutně potřeboval. Jen matně díky válce na Ukrajině tak trochu tušíme, jaké to je nemít vlastní armádu, která by nás dokázala chránit, ačkoli je nutně zapotřebí. Sytý hladovému nevěří. Občan není zrovna empatický vůči tomu, kdo postrádá občanství. Zapomněl, jaké to je, jen tak někde pobývat jako pobíhající zvěř, které je upírán podíl na lidství.
…
Pokud se masakr ze sedmého října nesmí opakovat, záleží na tom, kdo ho provedl. Zatím to podle míry izraelské odplaty vypadá tak, že ho skutečně spáchala ona „lidská zvěř“. Stojí-li za útokem tato havěť, pak logicky nezbývá než ji všechnu pozabíjet. Bohužel hold žádná jiná alternativa neexistuje. Lidská zvěř je nevyzpytatelná zvěř, která zákeřně bude židy terorizovat, dokud tu budou. Takže pokud poučení ze sedmého října zní, že ani židovské top technologie nedokážou poskytnout dokonalou ochranu vlastní zemi, musí být Palestinci do jednoho vyhlazeni. Jak neúprosné.
Válka proti Hamásu je pak jen zástěrka, kterou „světová komunita“ tažená hlídacími psi izraelské teokracie sežrala i s navijákem. Ve skutečnosti se válka vede proti všem Palestincům. Oni a Hamás jsou jedno a totéž, protože tamější „lidská zvěř“ je pouze jedna.
Po vyřešení problému s Gazou přijde na řadu Západní břeh Jordánu. Palestinské území si Izrael doparceluje a vytvoří zde na několik malých enkláv - pásem obdobných Gaze. Tento záměr lze ostatně vyčíst z oné „férové“ dohody z Osla, kterou kdo jiný než barbarská „zvěř“ toužící po pomstě smetla jednostranně ze stolu. Nic naplat, že se současný premiér Izraele pyšní tím, že právě on se zasloužil o to, že poslal Oslo a dvoustátní řešení definitivně k ledu.
Jestliže mír s palestinskými „sarančaty“ není možný, protože jsou to prý sarančata, musí Izrael ve válce s nimi postupovat nanejvýš důsledně. Logicky nutným důsledkem dehumanizace je, že by měl vyhubit všechnu hmyzí populaci, včetně novorozeňat. Až totiž dorostou, začnou se pídit po příčině toho, jak se stala sirotky. Nebude to dlouho trvat a za jednu generaci se z nich vyklubou čerství „nacisté“ a elánem nabití „antisemité“ toužící pomstít své mrtvé rodiče.
Mentálně zdevastovaná „světová komunita“ se tak už nyní může pilně připravovat na další kolo morálního rébusu mezi právem Izraele na sebeobranu a právem Palestinců na stát.
