Článek
Je záhadou, kolik zvláštních a zajímavých věcí nás v dnešní době obklopuje a vlastně nechápeme jak fungují nebo jak vznikly. Denně používám záchod a vlastně nevím, jak funguje. Denně jsem mezi čtyřmi stěnami a vlastně nevím, co je drží pohromadě. Denně koukám na televizi a nejsem schopen pochopit jak je v miniaturních čipech dekódován obraz a zvuk. A tak bych mohl dopodrobna pokračovat. O autech, o domluvě mezi lidmi, o lidském těle, o výrobě věcí každodenní potřeby, o strojích, které se někde vzaly a vyrábějí další stroje, odpadech, cestování. Když nebudu přemýšlet o technice, mohu zajít do přírody. Jak vznikají mraky a proč mají takový tvar a jak se nahoře udrží. Jak rostou kytky a stromy. Kde končí vesmír, když je nekonečný. Kde se berou brouci, co slunce, kam se dnes ztratilo hejno vran, které včera pořvávalo na stromech před domem. Na všechno by mohla být nějaká snadno nedokazatelná a zpochybnitelná odpověď. Skoro bych si mohl myslet, že všechno je jen nějaká virtuální realita. Ale Porsche před domem nebo vila se mi stále nezdá, spíš je zde nasnadě nějaká pochybná budoucnost. A tak se chci jen zeptat, jestli to někdo všechno co se děje a vyrábí a provozuje taky kontroluje a přepočítává. Jestli se na světě nedějí nějaké nesmysly, které třeba odporují přírodním zákonům a jednotě našeho já nebo se neděje něco čeho bychom jako lidstvo nebo osoba mohli za pár let litovat. Ale zase, které zákony jsou vlastně ty správné. Ty „marťanské“ nebo naše pozemské? Všechno by šlo nějak vysvětlit a nebo zase zpochybnit. Jsem jen blázen, který si neuvědomuje co se děje kolem něj nebo je dobré čas od času nechat proběhnout v hlavě nejistotu o věcech a ptát se na věci, na které z nějakého důvodu nejsou odpovědi? A je jich hodně. Je v tom určitá nespoutanost, moct si v téměř úplném zřeknutí se informovanosti ptát se po prapůvodu věcí a hodnot, po funkci věcí a pak říct ne. Takovou odpověď já nechci. Chceš mě jen odvést od problému a dál mlžit. Ale ani jiná a další odpověď není třeba pravdivá, jen nás více utěší. Je důležité, jestli člověk víc žije svým tělem nebo svou myslí nebo spíše pamětí a řetízkovými hrami s nepolapitelnými pojmy a nikdy neviděnými a nevysvětlenými předměty a osobami.
Když hledám na internetu nějaký problém, třeba jak postavit zeď vždycky se dostanu k věcem tak, že jsou popsány nejasně, nějak univerzálně nebo abstraktně, ale jde přitom o konkrétní věci. Proč někde nemají internet blbci jako jsem já, kteří všechno berou do ruky, protože mozku jim už moc nezbylo a nechtějí se zabývat češtinářskými přesmyky a vědeckým pojednáním a zajímá je třeba jak se namíchá malta, kde se na ní vzal materiál, jak se pozná dobrá cihla nebo čeho se při stavbě vyvarovat a jak postupovat. Pak je to zas o tom, že se člověk musí ptát na všechno zvlášť a lovit z hloubi co mu není jasné a oč mu vlastně jde. A to není jen o stavebnictví, ale i elektrice, počítačích, chemii, fyzice nebo umění. Pak jde vlastně zase o to, že každý kdo se něco naučí nebo každá firma si svoje výrobní postupy hlídá, protože se jim to vyplatí.
