Článek
Skoro každý týden jdu okolo opuštěné budovy, která zbyla ze stavby liberecké Textilany a musím se ptát proč. Proč zrovna tahle budova byla tak důležitá, že z celého objektu zůstala stát. Proč, nechá majitel všechno vyrabovat, okna, výtahy, zábradlí, kotle, do budovy zatéká a pak hledá někoho, kdo to všechno za nemalé peníze zase opraví. Takových domů, které v Libereci nebo i jinde chátrají je víc a já se ptám, proč se vyplatí nechat takový dům skoro spadnout nebo dojít až k demoličnímu stavu a pak ho prodat a z čích peněz to pak jde. Stále nám někdo tvrdí, že na něco nejsou peníze, ale s takovým majetkem jako je takovýto dům se zachází způsobem, který zase bude za pár let vyžadovat daleko větší investice než by to bylo, kdyby ho někdo ochránil hned v počátku. Otázkou zase je co na takové budově jako byla Textilana bylo špatně. Lidé nemají mnohdy práci, vozí se sem nějakým pochybným způsobem zboží z Číny a naše továrny se nechaly zlikvidovat a zbořit nebo se rozprodaly zahraničním firmám na místo toho, abychom je inovovali a nakoupili raději nové technologie, dali jsme je rovnou zbořit, ať nás oblékají Číňané. Není mi stále jasné, jak se to může stát, že třeba z krásné vily jako byla v Machníně se za pár desítek let dojde k tomu, že dům je na spadnutí a už po několikáté se prodává za částku, která je třeba vyšší než kupní. Město to prodá za nějakou menší částku někomu, kdo slíbí, že to opraví a ten místo toho to zas prodá za větší částku někomu jinému a mezitím to chátrá. V horším případě to ještě za vyšší cenu koupí město zpět. Proč takové obchody někdo nekontroluje a vlastně ti co o tom rozhodují si s tím obchodují jak se jim hodí jako by majetek byl jen jejich. Pro nás obyčejné chudáky pak z toho zůstává jen to, že si můžeme prohlédnout fotografie takových míst a představovat si, jaké to tam asi mohlo za doby slávy být, protože jinak by jsme interiéry takových staveb ani nikdy neviděli. To je vlastně asi to co některé lidi na takových stavbách přitahuje, že se mohou podívat na místa, kde se kdysi něco dělo a za těch dob by se tam nikdy nedostali. Nyní se mohou projít po místech, kde stály stroje Textilany, kde měl kancelář mistr, kde byla ředitelna sanatoria a tak podobně. Nikomu to ale nedoporučuji a sám to nedělám. Představuji si ale, že v takových stavbách je jiný, svobodnější vzduch, který vede ven na svět, kde je duch svobodnější. Možná pro někoho spíš na onen svět, když zapadne do nějaké šachty, zřítí se na něj strop nebo pod ním propadne schodiště.
