Článek
Lidé jsou vystaveni stále většímu tlaku dosahovat úspěchu ve své práci, ve vzdělávání nebo ve svém osobním životě. To může vyvolat pocit neustálého spěchu a stresu. Tak tomu bylo asi v každé době. Co se za poslední léta tak změnilo?
Co vnímám jako častý spouštěč stresu za posledních několik let, je stále větší rozmach sociálních sítí a sledování jejich obsahu, okamžitý přístup k informacím a neustálou konektivitu. I když to má mnoho výhod, může to také vést k pocitu neustálého naléhání a přetížení informacemi. Lidé jsou často vystaveni požadavkům na okamžitou reakci a neustálému sledování sociálních médií, což může negativně ovlivnit jejich pocity a v některých případech i jejich zdraví.
Mnoho z nás začíná už ráno po probuzení. Ještě ani nevylezeme z postele a už se vrháme po telefonu, abychom si přečetli nejnovější zprávy (nebo zbytek toho, co jsme si nepřečetli těsně před usnutím). U snídaně sjíždíme sociální sítě, aby nám něco neuniklo. Tvůrci reklam si mnou ruce. I když to možná není úplně zjevné, i tohle nás vyčerpává a ubírá energii. A když máme náhodou volnou chvíli, třeba při čekání na autobus, skláníme zase hlavu nad telefonem.
Je škoda promarnit tolik času, který, i když si to někdy neuvědomujeme, není neomezený. Co takhle si udělat čas od času den, kdy online svět na chvíli necháme žít jeho životem a budeme žít ten náš reálný? Není to tak složité. Tak třeba ráno místo čtení zpráv v posteli zkusit pár protahovacích cviků. U snídaně nesjíždět sociální sítě, ale zkusit se socializovat s ostatními členy rodiny. Nebo třeba s kočkou - tím se výrazně sníží riziko ranní hádky. A při čekání na autobus je vhodná chvíle zavolat babičce nebo dědečkovi. Zeptat se, jak se jim daří a vyslechnout pár důchodcovských stížností sice nepřidá energii vám, ale jim zcela určitě ano.
