Článek
Jenže jak se cítíte, když jste zrovna jediní, kdo jim nic nedal? Většina mi asi odpoví, že špatně. Přesně tak, je to nenápadný nátlak a tak raději koupíme nějakou bonboniéru, nebo jim dáme takovou, kterou jsme beztak před rokem od někoho dostali my a kterou stejně tak pošle dál i vaše kolegyně nebo kolega, a nakonec se k někomu dostane prošlá a ten ji vyhodí do koše a ještě je pohoršen.
Někteří lidé mají dokonce v práci kalendář, do kterého si vypisují narozeniny všech kolegů, aby jim mohl takříkajíc „lézt do zadku“. Jiní zase pořádají oslavy, aby upozornili na to, že mají narozeniny a ač pozvaným říkají, aby nic nenosili, tak se pak potají rozčilují nad tím, že jim nic nedali a že je to trapné a neslušné.
Možná si teď říkáte: „Ale já také neřeším, když od kolegů nic nedostanu“. Je to pravda, ale určitě ve vás hlodá ten pocit provinění, když jste vy ten, kdo nedal. Proč tomu tak je? Proč se cítíme špatně? Proč bychom vůbec měli dávat dárek někomu, koho potkáme jednou týdně a jinak o něm nic nevíme? Nebo si možná naopak říkáte: „Jak to, že mi nic nedal, když já jsem mu vloni k narozeninám koupil láhev vína?“
Odpověď je neřešit. Neřešit, co si ostatní myslí a myslet hlavně na sebe, koneckonců jediný, kdo vám zůstane až do smrti, jste vy sám. Opravdu není vaší povinností dávat známému/kolegovi dárek a nemusíte se za to stydět, v mnoha případech se mu možná i uleví, že alespoň nebude muset dávat nic ani on vám.
