Měla by být u nás povolena eutanazie?

K napsání tohoto článku mne vedla debata s mým obvodním lékařem. Ne, nedoporučuje mi eutanazii, to ne. On totiž, kromě toho, že je mým obvodním lékařem, je také mým kamarádem. A tak jsme jednou (u piva) probírali názor právě na zmíněné téma. Eutanazie. Asistovaná sebevražda, nejčastěji užívaná u lidí, kde vyléčení smrtelné nemoci je nemožné, a kteří sami dobrovolně chtějí takto ze světa odejít. Tedy sami aktivně vyžadují pomoc při odchodu ze světa.

Můj kamarád lékař by se zavedení eutanazie nebránil. Vysvětloval mi, kolik utrpení on již viděl. Podle něj bychom měli být pokrokoví a povolit ji.

Já naopak jsem zastával (a stále zastávám) postoj zásadně opačný. Tedy eutanazii v žádné podobě rozhodně nepovolovat!

Udělal jsem si malý průzkum ve svém okolí. A zjistil jsem věc zajímavou. V mém okolí je postoj k danému tématu vyjádřen zhruba paritou půl na půl. Tedy zhruba polovina lidí je pro, polovina proti případné legalizaci. Ta věc, která mi na mém šetření přijde zajímavá, je to, že každý z oslovených lidí v mém okolí, který byl starší 40 let, měl na daný problém jasný názor. Nesetkal jsem se s postojem, že tazatel neví, o věci zatím nepřemýšlel, a netuší vlastně, o čem se mluví.

Můj průzkum nebyl reprezentativní. Obsahoval vzorek asi deseti lidí. Proto nechávám u tohoto článku nejen otevřenu diskusi, ale přidávám i anketu, která je součástí článku. Zajímá mne totiž Váš názor na dané téma. A přidávám i postoj svůj.

Nejprve si řekněme, co to tedy eutanazie vlastně je, a jaký je současný pohled legislativy na ni.

Jak jsme si již řekli, eutanazií rozumíme odbornou asistenci při sebevraždě člověka. Jako nejčastější důvod, proč se eutanazie v některých zemích povoluje, je udáváno ukončení nesnesitelného trápení pacienta, jehož smrtelná nemoc nedává žádné vyhlídky k uzdravení. Dalším důležitým aspektem je, že pacient musí o daný úkon sám požádat, a při jeho aplikaci aktivně vystupovat. Navíc jeho rozhodnutí musí být „posvěceno“ lékařem, který (v některých případech) musí své rozhodnutí ještě navíc konzultovat s jiným lékařem a mít i od něj souhlas s tímto úkonem.

U nás není eutanazie legální. Pokud by některý lékař (ale i někdo jiný) aktivně pomohl někomu při sebevraždě, pamatuje na jeho konání Trestní zákoník. Eutanazie ale není trestná ve všech zemích světa. V současné době je dovolena v těchto zemích:

Belgie, Kanada, Kolumbie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko a Nový Zéland. Každá z uvedených zemí má k dané problematice jinou legislativu.

Tedy například v Nizozemsku je legální úkon, za který by u nás byl lékař (či kdokoliv jiný) ohrožen sazbou 5 až 12 let odnětí svobody. Pokud by na věc bylo nahlíženo jako na trestný čin asistence u sebevraždy. Pokud by na věc bylo nahlíženo jako na vraždu, byl by dotyčný (á) vystaven trestu v délce 10 až 30 let odnětí svobody, případně výjimečnému trestu. Ovšem je nutno přiznat, že dle našeho práva by se jednalo skutečně nejspíše o zmíněný mírnější trestný čin, kde sazba odnětí svobody končí na 12 letech, a začíná (v odstavci prvním) na dvou letech odnětí svobody. Plus zákaz výkonu práce.

Každý, kdo eutanazii obhajuje má své vlastní množiny argumentů. Stejně tak, jako její odpůrci. Nejčastějšími argumenty zastánců jsou:

1. Sníží to utrpení pacienta.

2. Když to pacient dobrovolně a aktivně chce, proč mu nevyhovět?

3. Sníží to utrpení lékařů, kteří při vědomí toho, že nedovedou pacientu pomoci, sami mají ze situace špatný psychický stav.

4. Nemáme právo nutit někoho, aby trpěl. Když se rozhodne zemřít, nemáme právo mu v tomto bránit.

5. Pokud neumožníme smrtelně nemocnému zemřít asistovaně, udělá to jinak, ale svého cíle dosáhne. Při tom jiném způsobu řešení, nejen že prožije větší fyzická a psychická muka, ale může ohrozit i někoho kolem sebe.

Argumentů je mnohem více. Ale myslím, že tyto jsou základní.

Moji rodiče odcházeli z tohoto světa velmi dlouho. Mé mamince osud nadělil 14 měsíců odcházení (zemřela ve věku 48 let), kdy si nemoc s ní dělala, co chtěla. Můj otec na stejnou nemoc odcházel měsíce 4. Z tohoto pohledu by se nabízelo, že já budu v případě eutanazie spíše zastáncem. Přesto tomu tak není.

Nejčastější protiargumenty odpůrců eutanazie jsou:

1. Je příliš velké riziko zneužití.

2. Pacient ve stavu nemoci není schopen objektivně posoudit svoje rozhodnutí, může být veden náhlým, neobjektivním, vnímáním stavu.

3. Současná lékařská věda dokáže mírnit bolest velmi efektivně.

A také musím dodat argument poměrně častý:

4. Ty sis život nedal, nemáš právo si jej ani vzít.

S tím bodem číslo 4, tedy s tím posledním, mám jako věřící člověk nejmenší problém. Ano, považuji sebevraždu za hřích. Ovšem dle logiky tohoto bodu by Vaši rodiče, kteří Vás zplodili, mohli Vám život kdykoliv vzít. Toto platí jen u ateistů, přirozeně. Ale to jsme odbočili a není to férová protiargumentace. Ve své podstatě zmíněný bod považuji za iracionální a irelevantní.

Je na výsost jasné, že každý bude mít svoji pravdu. Tedy, že objektivní pravda neexistuje. Argumentace zastánců o tom, že když daný člověk zemřít chce, neměli bychom mu bránit, ale (v určitých případech) mu pomoci, je ale podle mne špatnou argumentací. Známe mnoho případů, kdy člověk pod vlivem nějaké nemoci, či úrazu, nechce žít, bilančně racionálně konstatuje, že nemá smysl dál pokračovat. A také známé případy, kdy tento člověk za čas sám najde radost ze života, najde si jiný postoj k životu a je spokojený.

Samozřejmě, jsem si vědom, že toto nelze použít u nevyléčitelných nemocí v posledním stádiu. Je mi jasné, že pokud pacient jen leží, čeká na ten svůj den, kdy to skončí, nelze se ohánět tvrzením, že i když nyní říká, že se mu nechce žít, tak za čas to třeba bude jiné. To by bylo hloupé, takto to říkat.

Ovšem zde se vyskytuje právě obava ze zneužití. Je pro mne docela představitelné, že (například) dědeček ležící s nevyléčitelnou nemocí na lůžku, bude některými členy rodiny vnímán jako nemocný dědeček, kdežto jinými jako umírající zůstavitel. Ano, mám obavu z toho, že by mohlo dojít k tomu, že by rodina tlačila na nemocného, aby to „konečně ukončil“, že není naděje a tohle je „jediné řešení!“. A možná by to mohli, svým způsobem, myslet i dobře. Dotyčný by zůstal se svými myšlenkami sám. Říkal by si, jak je starý, nemocný, jak jej bolest a nemoc sužuje. A když by se k tomu přidal i personál zařízení, kde leží, který by třeba byl i veden dobrými úmysly, uvolnit lůžko pro někoho, kdo MÁ ještě naději, tak by se mohlo stát, že rozhodnutí, které dotyčný udělá zcela dobrovolně a racionálně, je ve skutečnosti něčím, co úplně tak nechce. A připomínám, že se tady bavíme o ukončení života. Ne o nějaké prkotině.

Zastánci eutanazie mi mohou namítnout, že tohle, co zmiňuji, se přece v zemích, kde je eutanazie legální neděje. Že to lze právně ošetřit. A já se ptám, jestli jsou si všichni jisti, že se to skutečně neděje?

Trest smrti, tedy absolutní trest, byl u nás zrušen také na základě myšlenky, že nelze vrátit vykonaný trest v případě justičního omylu. Článek 6 Listiny práv a svobod o tom hovoří jasně. Je obecný úzus, že i kdyby měl být popravený jen jeden nespravedlivě odsouzený, a ostatní usmrcení by byli zbaveni života po právu, tak naše společnost nechce nést morální břímě toho, že usmrtila (byť jediného) nevinného.

A kdyby byla povolena eutanazie, jsou zastánci tohoto postupu schopni garantovat, že ani v jediném případě nedojde k situaci, že ten, kdo o tento úkon požádá, nebyl manipulován okolím, aby takto učinil? Že se skutečně jedná o jeho pravé, svobodné a ničím neovlivněné rozhodnutí?

Další obava ze zneužití je dána tím, že pokud umožníme eutanazii smrtelně nemocným, kteří o sobě mohou rozhodovat, jak se máme zachovat ke smrtelně nemocným, kteří už o sobě rozhodovat nemohou? Rozhodne někdo za ně? Tady otevíráme dveře, které by měly být zavřeny a zamknuty na tisíc petlic. Protože jakmile dáme lékařům, či rodině, právo, že smí rozhodnout o ukončení života někoho, kdo stejně nebude nikdy vrácen do stavu, kdy by o sobě mohl rozhodovat, tak spustíme stavidla, které nepůjdou zavřít.

Protože pak se nabízí otázka, zda se neobjeví názor, který bude říkat, že když už je eutanazie legální, a když už mohou i rodinní příslušníci rozhodnout o usmrcení člena rodiny, který není schopen takové rozhodnutí přijmout, zda by politici (nebo třeba soudy) neměly rozhodovat o stejném úkonu u lidí v konečném stádiu, kteří ale nikoho nemají? Typicky nemocní bezdomovci. Vždyť ani oni si přece nezaslouží trpět, ne?

No, a pak se to může zvrtnout. Kdo zaručí, že se časem nestane, že rozhodnutí nějaké rady, či instance, nebude více, nežli nesouhlas nějakého pacienta? Že třeba on bude chtít žít, jen jeho mentální úroveň nebude na té úrovni, že by byl schopen to vyjádřit. Ale kdosi rozhodl, že on trpí, takže v rámci toho, jak jsme pokroková společnost tě usmrtíme. Že je to nemožné? Že se to neděje ani v zemích, kde je eutanazie povolena? No a nemůže se to dít ani v budoucnu? Jsou si zastánci jisti?

Aby to nedošlo do stavu, že budeme usmrcovat nejen nemocné, ale pak i staré a nakonec všechny nepotřebné. Protože pozor, i my budeme (dá-li Bůh) jednou staří.

Každý život končí smrtí. Každý. Tedy, dost z nás se někdy ocitne ve stavu, kdy nemoc, kterou budeme mít, bude pro nás konečná. Nepotká to úplně každého, to ne. Jsou tady autonehody, úrazy, náhlá úmrtí. Ale dost z nás si ten stav zažije. Budeme nemocni, nebude šance na vyléčení. A budeme odkázáni na okolí. Na naše příbuzné, na pana doktora, na sestřičky. A nevím, jak bychom vnímali, kdyby nám někdo říkal:

„Paráda. Máš vlastně štěstí. Dnes je totiž eutanazie legální. To dříve nebylo!“

To je argument zastánců. A já jej plně respektuji. Proto vnímám kladně, že jsou země, kde je eutanazie legální. Ovšem jakékoliv debaty za legalizaci u nás považuji za špatné.

Posláním lékaře je, podle mne, lidi léčit. Není jeho posláním nějak citlivě a bezbolestně ukončovat pacientův život.

Ano, i tento argument jsem slyšel. A domnívám se, že je to naprostý blábol. Člověk není domácí zvíře a není možné toto poměřovat. Lékaři dnes umí pacientům ve většině případů tlumit bolesti. To, že tak třeba (mnohdy z důvodu finanční náročnosti takového úkonu) nečiní, je jinou věcí. A je to na jinou debatu.

Opakuji, že si uvědomuji, že v mnoha případech je krok k dobrovolnému odchodu ze světa pacienty vnímám jako pozitivní úkon, kdy ta veškerá bolest a trápení skončí. Chápu to. Ale tak strašně moc se bojím zneužití, že můj osobní postoj k dané věci se ani tímto nemění. A žádný zákon mi nedá jistotu, že ke zneužití dojít nemůže.

No, i tento argument zazněl. Nevím, co na to říci. Dějí se různé věci, obecně, a některé jsou nezákonné. To, že se (možná) u nás nějaká forma usmrcení ze slitování se aplikuje, opakuji MOŽNÁ, přece není důvod, abychom toto nezákonné chování legalizovali. Kradou se auta. Stejně se to děje. Tak budeme legalizovat krádež aut? A navíc, nejsem si úplně jistý, zda se eutanazie u nás (nějak divoce) provádí. Moc se tomu nechce věřit.

Jaký je Váš názor na toto téma. Diskuse je otevřena a anketa je přístupna. Já jsem PROTI. Při vědomí toho, že eutanazie může ulevit trpícím lidem, se tak strašně moc bojím zneužití, že jsem PROTI. A Vy?

Váš Vasil Kladívko.

Zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Eutanazie