Článek
Jeden status a lavina
Stačí fotka sešitů, nejasná poznámka nebo věta vytržená z kontextu. Rodič napíše rozhořčený post, sdílí ho pár přátel – a během dne se z běžného nedorozumění stává veřejný lynč. Škola se nebrání, protože nesmí. Učitel mlčí, protože musí.
Virtuální tribunál
Sociální sítě vytvořily nový druh moci – moc dojmu. Kdo napíše první, ten určuje příběh. Pravda už nikoho nezajímá. Záplava komentářů nahradí argumenty a rodiče se místo spolupráce semknou v hněvu. Kdysi to byla „škola a rodina“. Dnes je to „škola versus rodina“.
Učitel jako podezřelý
Každý učitel dnes ví, že stačí jeden špatně pochopený moment a jeho práce, pověst i psychické zdraví se mohou sesypat. Dřív měl učitel autoritu. Dnes má profil na internetu, kde se o něm diskutuje. A často i bez jeho vědomí.
Když mizí důvěra, mizí škola
Bez důvěry není vzdělávání. Jen systém kontrol, formulářů a strachu. Učitelé začínají dělat jen to, co je „bezpečné“. Raději ustoupí, než aby riskovali další status. Ale dítě, které vyrůstá v nedůvěře, ztrácí úctu i k samotnému vzdělávání.
Co s tím
Změnit to může jen návrat k rozhovoru – ne k postům. Když se něco stane, má se zvednout telefon, ne otevřít Facebook. Škola není nepřítel, ale místo, kde se učíme společně. A i když učitelé občas chybují, zaslouží víc než lajky hněvu.
