Článek
Učitelé neodcházejí kvůli penězům. Odcházejí kvůli tomu, že už nepoznávají vlastní práci
Zvenčí to vypadá jednoduše: „Nízko placená profese, tak se nedivte, že utíkají.“ Jenže učitelé ti řeknou něco jiného.
Neodcházejí, protože je škola uživí nebo neuživí. Odcházejí, protože už nevidí smysl v tom, co dělají. A protože čím dál méně času tráví výukou a čím dál více hasí požáry kolem.
Učitel roku 2025 už není učitel. Je terapeut, mediátor, dokumentátor, administrátor, obranný hráč proti útokům rodičů – a teprve potom pedagog.
A to je role, kterou dlouhodobě neudrží nikdo.
Rodiče jsou unavení. A učitelé jsou jejich nejbližší terč
Rodiče dnes mají strach: že jejich dítě nebude mít šanci. Že škola ho „nezvedne“.
A když se k tomu přidá stres, únava a tlak sociálních sítí, kde každý příběh může být vytržený z kontextu a veřejně souzený… vzniká toxický mix.
Učitelé říkají:
„Dřív jsme řešili chyby dětí. Dnes řešíme útoky rodičů a obhajujeme úplně každé rozhodnutí.“
A tohle není něco, co jde zvládat donekonečna.
Děti mění svět rychleji, než škola stíhá reagovat
Moderní děti jsou jiné. Ne lepší, ne horší – prostě jiné.
Rychlejší, citlivější, zahlcené informacemi, přetížené digitální stimulací. Mají kratší pozornost, vyšší nároky a menší toleranci ke zklamání.
A systém jim pořád nabízí svět, který připomíná rok 1999.
Učitelé jsou uprostřed. A dopadá to na ně.
Zlom přichází tam, kde učitelé ztratí možnost dělat svou práci dobře
Když učitel nemůže učit, začne mizet zevnitř.
Tohle slyšíš od nich pořád dokola:
- „V téhle třídě se nedá pracovat.“
- „Všichni od nás něco chtějí, ale nikdo nám nezajistí podmínky.“
- „Trávím večery vyplňováním věcí, které nikdo nečte.“
- „Učím jen na půl plynu, protože pořád někdo vyrušuje.“
- „Jsem unavený z toho, jak se musím pořád bránit.“
To není slabost. To je přetížení.
Co to znamená pro vaše dítě?
Tohle už není problém učitelů.
Tohle je problém dětí.
Když učitel odejde, dítě nezíská nikoho lepšího. Získá náhradníka, brigádníka, přetíženého suplenta nebo někoho, kdo ve třídě „jen přežívá“.
Odchod učitele znamená:
- méně stability
- méně zkušeností
- méně času na každé dítě
- méně opravdového učení
- méně bezpečí
A děti to poznají. Velmi rychle.
Jak to zastavit? Ne dotacemi. Ne kampaněmi. Ale jednoduchými věcmi
Učitelé nepotřebují motivační videa. Potřebují prostor a klid na práci.
Co by pomohlo okamžitě:
- Jasná pravidla – která platí a jsou vymahatelná.
- Podpora vedení – aby učitel nemusel každé rozhodnutí obhajovat.
- Méně administrativy – učitel má učit, ne dělat kancelářskou práci.
- Realistická inkluze – taková, která pomáhá, ne ohrožuje výuku.
- Pravidla pro rodiče – jasná, jednotná, ne „každý podle nálady“.
Nejsou to velké revoluce. Jsou to funkční kroky.
Učitelé neodcházejí, protože by nezvládli děti. Odcházejí, protože systém nezvládá je
To je pointa, kterou nikdo nechce říkat nahlas.
Učitelé nehoří, protože by neuměli svou práci. Hoří, protože jim ji nikdo nedovolí dělat pořádně.
Tahle profese je pořád krásná. Pořád stojí za to. Pořád může měnit životy.
Ale jen pokud v ní zůstanou lidé, kteří ji milují.
A právě ti dnes odcházejí nejrychleji.
