Článek
Papírová modernizace: hezky na prezentacích, mizerně v realitě
Když stát mluví o „digitální transformaci“, většinou to poznáte podle dvou věcí: byla tiskovka a vznikl nový dokument. Ve třídách se ale nezmění prakticky nic.
Školy mají seznam povinností, metodik a doporučení – ale ne peníze, lidi ani čas.
Digitální strategie žije na webu ministerstva. Ne v praxi.
Technika, která nefunguje. Nebo vůbec není
Učitelé mají učit moderně. Jenže:
- počítače zastarávají rychleji, než se stihnou objednat,
- wifina je tak slabá, že se při hodině nepřihlásí ani třetina žáků,
- interaktivní tabule visí vypnuté, protože nejsou peníze na servis,
- polovina škol stále nemá dost notebooků pro jednu třídu zároveň.
Modernizace se tváří, že jede. Realita je výsměch.
Učitelé se učí sami, protože nemají na výběr
„Digitální vzdělávání“ dnes často znamená, že učitel večer doma googlí, jak se používá nový školní systém. Nebo si platí vlastní online kurzy, aby měl vůbec šanci držet krok.
A když už něco umí, systém se zase změní.
Stát mluví o podpoře. Učitelé vidí chaos.
Děti žijí v jiném světě, než do kterého chodí do školy
Doma používají AI, mobil, rychlou komunikaci a vizuální svět.
Ve škole: sešit, učebnice, diktát, občas PowerPoint.
Technologie děti nepotřebují kvůli efektu wow. Oni je potřebují, protože tak dnes funguje svět – a práce, kterou budou jednou dělat. Škola ale pořád trvá na tom, že nejdůležitější je hezký rukopis.
Digitální kompetence nejsou o tom, že děti umí Netflix
Česko si plete „umí používat mobil“ s „umí ovládat technologii“.
Děti běžně:
- neznají bezpečné chování online,
- nedokážou ověřovat zdroje,
- neumí pracovat s daty,
- neumí tvořit digitální obsah,
- nevědí, jak fungují algoritmy.
A učitelé nemají nástroje ani čas je to naučit. Přitom právě tohle jsou gramotnosti 21. století.
Modernizace se nedělá slovy, ale investicemi a reálnou podporou
Škole nepomůže další metodika. Ani další webinář.
Pomůže:
- funkční technika,
- kvalitní internet,
- technická podpora,
- čas na vzdělávání učitelů,
- systém, který funguje dlouhodobě, ne od projektu k projektu.
Dokud tohle nemáme, modernizace jsou jen kulisy.
Závěr: Chceme 21. století? Tak ho musíme pustit do školy.
Česko tráví roky tím, že říká, jak je moderní. Ale dokud učitelé nemají nástroje, technologie nefungují a děti pracují v režimu minulého století, je to jen hra na modernost.
Pokud chceme školství, které připraví děti na realitu, musíme přestat hrát divadlo.
A začít opravdu stavět 21. století.
