Článek
Dlouhověkost bez života
Život se prodloužil. Umíme přežít nemoci, které dřív zabíjely. Máme léky, technologie, komfort. A přesto jsme unavení. V psychologických ordinacích sedí lidé všech věků, kteří neví, proč se cítí prázdní. Stárneme pomaleji, ale ztrácíme chuť žít.
Zdraví máme. Klid ne.
Nikdy jsme se tolik nestarali o tělo – počítáme kroky, jíme „správně“, cvičíme. Ale o duši se nestaráme vůbec. Zdraví jsme si zúžili na fyzickou stránku. A tak máme milion receptů na dlouhověkost, ale žádný na spokojenost.
Svoboda, která svazuje
Máme víc možností než jakákoli generace před námi. Jenže svoboda bez směru se mění v chaos. Děláme všechno a nic. Chceme stihnout svět – a uniká nám přítomnost. Když už konečně nic nemusíme, nevíme, co se sebou.
Ticho, kterého se bojíme
Dřív se lidé modlili, zpívali, chodili ven, seděli spolu. Dnes máme ticho spojené s úzkostí. Hned ho zaplníme obrazovkou. Když nezvoní telefon, znejistíme. Když nic neděláme, máme pocit, že něco ztrácíme.
Co znamená „žít dobře“
Možná nejde o to, jak dlouho žijeme, ale jak. O návrat k prostotě – ke smyslu, ne výkonu. K věcem, které nemají cíl, jen přítomnost. K rozhovorům bez mobilu, k chůzi bez podcastu, k dýchání bez výčitek.
Nežijeme proto, abychom přežili. Žijeme, abychom cítili, že jsme tu.
