Hlavní obsah
Věda

Když hinduisté uctívali dravé dinosaury

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Wikipedia; volné dílo.

Hinduistické božstvo Šarabha (vpravo) vykazuje množství ptačích tělesných znaků. Tato zobrazení mohla být ovlivněna náhodnými objevy fosilií dinosaurů, jako byl dravý Rajasaurus narmadensis. Kredit: Pahari/Kangra School; Wikipedie (volné dílo).

Zkameněliny dinosaurů byly náhodně nalézány po celém světě už před mnoha staletími. Mezi tyto zajímavé příklady předvědeckého objevování dinosauřích fosilií patří i nálezy z raně novověké Indie.

Článek

V průběhu „předvědecké“ éry byly zkameněliny dinosaurů objevovány na území dnešní Číny a Tibetu, Portugalska, Polska nebo Spojených států amerických. Podobných případů, kdy se lidé setkávali se zkamenělinami dinosaurů, ať již v podobě tzv. ichnofosilií (zejména otisků jejich stop) nebo i kosterních pozůstatků, je však ještě mnohem více.(1) Mezi ně patří případ tzv. muže-emu v Austrálii(2) nebo třeba zpodobňování původců dinosauřích stop na území současné Jihoafrické republiky(3).

Velmi zajímavým případem je ale také údajné uctívání fosilních vajec a kostí velkého pozdně křídového teropodního dinosaura druhu Rajasaurus narmadensis. Zkameněliny tohoto dravého dinosaura byly paleontology objeveny v Indii na počátku 80. let minulého století a formálně popsány v roce 2003.(4) Této „vědecké“ historii ale předcházel patrně mnohem delší časový úsek, po který byly zkameněliny rajasaura a nejspíš i fosilie některých jiných dinosaurů opatrovány a uctívány v některých hinduistických chrámech zejména na území svazového státu Gudžarát na západě Indie.

Americká folkloristka a etnoložka Adrienne Mayorová ze Stanfordovy univerzity, známá zejména svými výzkumy předvědeckých setkávání člověka a fosilií vyhynulých organismů(5), získala zajímavé informace také o podobných událostech, týkajících se zkamenělin z geologického souvrství Lameta. To uchovává fosilie jedněch z posledních indických dinosaurů, žijících na tomto někdejším velkém ostrově v období před 70 až 66 miliony let.(6) Sedimentární výchozy tohoto souvrství se rozkládají na velkém území o rozloze kolem 5000 km2 a bylo odtud popsáno již asi patnáct rodů neptačích dinosaurů, ačkoliv ne všechny jsou možná vědecky platné.(7)

Podle Mayorové začal tento zajímavý příběh prvními objevy paleontologů v oblasti údolí Narmada v roce 1981, kdy indičtí vědci poprvé zkoumali velké kamenné „koule“, ke kterým je přivolali místní dělníci. Ti na zkameněliny dinosauřích vajec náhodně narazili při práci ve vápencovém lomu a některé z nich si pravidelně odnášeli domů k ozdobení svých zahrad. Paleontologové následně určili, že se jedná o fosilní vejce dinosaurů, a to možná právě později popsaného rodu Rajasaurus. Zkamenělá vajíčka dinosaurů jsou v Indii objevována na některých místech ve velkém množství.(8)

Foto: Vladimír Socha

Autor článku u repliky kostry dravého abelisaurida druhu Carnotaurus sastrei, příbuzného indickému rajasaurovi. Kredit: Vladimír Socha, 2015.

Co je však v tomto směru nejzajímavější, je fakt, že podobná zkamenělá vejce i kosterní fosilie byly běžně umisťovány do hinduistických chrámů a svatyň, a to zejména do svatostánků božstva zvaného Šarabha (zobrazovaného často jako „třírohého draka“). Možná ještě zajímavější je, že tato významná postava hinduistické mytologie představuje jakousi chiméru s tělesnými prvky dravých savců (šelem), ptáků i plazů.(9) Zpodobnění božstva přesně v tomto duchu, vytvořené na zdech svatyní již kolem roku 1700, může být podle Mayorové ovlivněno podobou fosilií, které již byly patrně v té době v některých chrámech uchovávány.

Folkloristka se domnívá, že smíšené ptačí, plazí i savčí znaky (zejména hlava s velkými zuby) mohly být vytvořeny na základě lebky rajasaura či jiného teropoda, kterou možná obyvatelé chrámu náhodně objevili a následně opatrovali. Lebka abelisaurida má skutečně podobné zuby a kostěný základ pro výrazný růžek nad čenichem(10), což poměrně dobře odpovídá zobrazené podobě božstva, v tomto ohledu ale není možné přímou souvislost prokázat. K tomu by bylo nezbytné objevit lebku přímo v některém z hinduistických chrámů, zasvěcených právě božstvu Šarabha. Svědectví o uchovávání dinosauřích fosilií v těchto chrámech, zejména pak nápadných fosilních vajec kulovitého tvaru, je ale nejspíš pravdivé.

Lidé odedávna znali zkameněliny dinosaurů na mnoha místech Indie, podle některých neověřených informací je dokonce ve starověku mohli používat jako zbraně!(11) Vraťme se ale k faktům. Rajasaurus narmadensis byl skutečným zástupcem dravých dinosaurů z čeledi Abelisauridae.(12) Žil na území dnešní západní Indie v době před 67 miliony let a původně byla jeho délka odhadována na 9 až 11 metrů a hmotnost asi na 3 až 4 tuny.(13) Pozdější výzkum však ukázal, že byl dlouhý spíše kolem 6,6 metru, spadal tedy do kategorie středně velkých teropodů.(14) A co znamená v překladu jeho rodové jméno? „Vládce“, „panovník“, „král“ nebo „nejlepší mezi svými“. A to je více než trefné označení pro dinosaura, jehož zkameněliny byly možná uctívány už před stoletími.

---------

Odkazy:

---------

[1] Xing, L.; et al. (2011). The Folklore of Dinosaur Trackways in China: Impact on Paleontology. Ichnos-an International Journal for Plant and Animal Traces – ICHNOS. 18: 213-220.

[4] Wilson, J. A.; et al. (2003). A new abelisaurid (Dinosauria, Theropoda) from the Lameta Formation (Cretaceous, Maastrichtian) of India (PDF). Contributions from the Museum of Paleontology University of Michigan. 31 (1): 1–42.

[6] Weishampel, D. B.; Dodson, P.; Osmólska, H. (eds.). (2004). The Dinosauria (2nd Edition): 1–880. Berkeley: University of California Press.

[7] Novas, F.; Agnolin, F.; Bandyopadhyay, S. (2004). Cretaceous theropods from India: A review of specimens described by Huene and Matley (1933). Revista del Museo Argentino de Ciencias Naturales, nuevo serie. 6 (1): 67–103.

[8] Wilson, J. A.; et al. (2010). Benton, Michael J. (ed.). Predation upon Hatchling Dinosaurs by a New Snake from the Late Cretaceous of India. PLoS Biology. 8 (3): e1000322.

[9] Kramrisch, S. (1994). The Presence of Siva. Princeton University Press. (str. 436). ISBN 978-0-691-01930-7.

[10] Delcourt, R. (2018). Ceratosaur Palaeobiology: New Insights on Evolution and Ecology of the Southern Rulers. Scientific Reports. 8 (9730): 9730.

[12] Tortosa, T.; et al. (2014). A new abelisaurid dinosaur from the Late Cretaceous of southern France: Palaeobiogeographical implications (PDF). Annales de Paléontologie. 100: 63–86.

[13] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (Second Edition). Princeton University Press. (str. 86).  ISBN 978-0691167664

[14] Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2016). Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king. Cretaceous Research. 69: 71–89.

[15] Carrano, M. T.; Sampson, S. D. (2008). The phylogeny of Ceratosauria (PDF). Journal of Systematic Palaeontology. 6 (2): 183–236.

---------

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz