Článek
Princezna si to přeložila po svém:
„Jsem špatná a zlá. Chyba je ve mně.“
Byla smutná, a aby nezešílela, zamkla svou bolest hluboko do srdce. Jednoho dne potkala u hradeb starou ženu. „Musíš se více snažit,“ poradila jí stařena. „Když budeš hodně pomáhat a dělat vše pro druhé, obměkčíš srdce svého otce.“
Princezna jí uvěřila – netušila, že stařena byla ve skutečnosti zlá čarodějnice. Od té doby se snažila být dokonalá, poslušná a neustále se zalíbit. Otec na ni sice tolik nehartusil, ale jeho srdce zůstávalo chladné a uzavřené.
Jednoho dne si princeznu vybral za ženu princ ze sousedního království. Byl krásný, ale ledově chladný. Nedal jí ani kapku lásky. Princezna si vzpomněla na slova stařeny: „Musím se víc snažit.“ A tak se snažila… ale láska nepřicházela.
Bolest v srdci byla příliš silná. Princezna ji začala zajídat a utápět ve víně, aby alespoň na chvíli necítila prázdnotu. Jenže po každé sklenici se bolest vrátila – ještě silnější než předtím.
Nakonec utekla s rytířem, který jí slíbil věčnou lásku. Avšak i tentokrát se příběh opakoval. Rytíř byl chudý, odtažitý a krutý. Nutil princeznu žebrat, a když mu nepřinesla peníze, bil ji. Vše, co získala, propil a prohrál v hazardu.
Princezna zestárla o sto let, ač jí nebylo víc než pětadvacet. Z krásné mladé dívky se stala sešlá žena, unavená bolestí a zklamáním.
Jednoho dne onemocněla a nemohla jít na trh. Rytíř ji vyhodil na ulici. „Už tě nepotřebuji,“ odsekl. Princezna seděla v otrhaných šatech na dlažbě a čekala, zda ji někdo zachrání.
A vtom se objevil muž v hadrech. Jeho oči píchaly jako jehly – byl to sám Lucifer, převlečený za pobudu. Podával jí ruku a nad princeznou se začala stahovat černá mračna.
V té chvíli princezna pochopila:
„Moje vnitřní bolest a hněv na sebe samu přitahují kruté a chladné muže.“
Najednou se vedle ní objevila ta samá stařena, která jí kdysi poradila, aby se více snažila. Tentokrát se usmála a řekla:
„Milá moje, to byla zkouška. Abys pochopila sama sebe. Pojď se mnou – pomohu ti očistit své tělo i duši.“
Princezna ji následovala. Stařena ji naučila, jak se napojit na svou vnitřní holčičku, jak vidět věci pravdivě. V hluboké vizualizaci spatřila svého otce – ne jako zlého a mocného krále, ale jako malého uplakaného chlapce, který sám prožil mnoho bolesti.
Princezna ho objala a odpustila mu. „Jsi v pořádku,“ řekla, „ale své srdce musíš osvobodit sám.“
A pak se učila i něco dalšího – jak otočit své vzorce o vztazích. Už věděla, že pravá láska není boj ani bolest. Ti praví muži jsou laskaví, něžní a láskyplní.
A v tom okamžiku se z unavené ženy znovu stala zářící princezna. Její oči se rozzářily a srdce naplnila naděje. Byla na cestě stát se královnou svého vlastního života.
