Článek
Posledních pár let se politika proměnila na něco, co si nikdo v letech devadesátých nepřipouštěl. Oslavili jsme 35. výročí sametové revoluce s hořkou pachutí v ústech.
Po roce 1989 se politici předháněli v tom, kdo slíbí více. Slibovali, že promění Československo v prosperující stát a dostanou ho mezi evropské ekonomické elity. Mnozí jásali a těšili se, že budou mít možnost svobodně podnikat, svobodně dýchat a svobodně cestovat bez toho, aby je někdo sledoval, udával a pronásledoval.
Že byly vše jen sliby už dnes ví každý. Privatizace místo nastartování ekonomiky způsobila její rozpad. Kvalitní dálnice z Prahy do Brna bez uzavírek je také jen snem, lékařská péče není dostupná ani zdaleka, a když, tak měsíce čekáte na termíny vyšetření. Sehnat pediatra nebo zubaře je téměř nemožné. Školství je rozvrácené a produkuje polovzdělané bytosti, kterých zájmem je jen móda, elektronika. Vysněným povoláním absolventů není ani lékař, ani učitel, ani policista nebo voják. Každý chce být influencerem, youtuberem nebo alespoň IT technikem. V tom nejhorším případě je další volbou zaměstnání se v neziskové organizaci, která se bude cíleně vyrábět společenské problémy a bude také vysávat státní rozpočet.
V politice se rozdávají facky, a to doslova. Každý den lze postřehnout v médiích nějakou politickou perličku, urážky politických oponentů, nebo zvrácené názory o tom, jak by měla vypadat moderní rodina 21. století. Volení politici nerespektují volební program a na sliby dané voličům zapomenou hned po připsání prvního platu na účet. Zdá se, že základní úlohou politiků před volbami i po nich je rozeštvávat proti sobě národ a tříštit síly opozice.
Snad už nikdo z politiků nemá zájem o problémy, které musí dnes a denně řešit miliony občanů a jediná věc, která politiky zajímá je jak z lidí vytáhnou ještě více a více peněz na daních a poplatcích. Naši političtí představitelé rádi slibují nesplnitelné a část národa na to vždy skočí. A tato situace se stále opakuje. Jsme nepoučitelní? Zřejmě.
Podle projednávaných zákonů to vypadá tak, že hlavním úkolem dnešních politiků s moderním myšlením je nastartovat perpetuum mobile, které dokáže tahat z kapes poctivě pracujících občanů stále více peněz, které jsou stále méně vidět na investicích. Mizí po miliardách v kapsách dodavatelů zbraní, neziskových organizací nebo firem, jenž získávají za zvláštních okolností státní zakázky.
Aby byl výběr daní a poplatků efektivní, má stát hned několik nástrojů v podobě různých institucí, které mají sice obludně velké aparáty, ale dohlédnou na pracující lid, aby nezapomínal část svého zisku odevzdávat do státní kasičky. Naše státní rozpočty posledních tří let jsou tak šílené, že má našinec pocit, že jde o rozpočet pro celou Evropskou unii.
Politici nám lžou do očí a vůbec jim to nijak nepřekáží. Slibují nám platy jako v Rakousku a to už v dalším volebním období. Slibují levné energie a potraviny, slibují kvalitnější justici, zdravotnictví, školství i policii. Pokud jim budeme stále věřit, nic se nezmění.
Každý vnímáme nějaké ty menší či větší skandály na domácí politické scéně, ale málo z nás si všímá kroků politiků evropských, kteří zvedají ruce za nesmyslné návrhy, které nám berou dnešní i budoucí svobodu, nejen peníze. Evropští politici prosazují povinná plošná očkování pod různými sankcemi, určují kvóty pro plodiny nebo způsob obdělávání půdy. Určují druh paliv pro domácí kotle, určují ze kterých zdrojů bude pocházet plyn nebo nafta, kterou potřebujeme všichni. Určují různé povinné certifikáty, včetně certifikátů budov, které jsou zbytečné a jsou pouze dalším způsobem jak tahat finance z kapes vlastníků. Dokonce určují i způsob pohonu automobilů a svými euronormami postupně likvidují vozidla s benzínovým nebo naftovým pohonem.
Nejhorším se pak ale zdá, že se začíná určovat jak se kdo ke komu má chovat, kdo bude nebo nebude váš soused a co se budou učit vaše děti ve školách. Pomyslné komunistické poroučíme větru, deští nebylo nikdy více naplněno ve svém významu tak, jako dnes.
Kdysi světoví lídři řešili jak nakrmit všechny lidi na naší planetě, jak jim poskytnout alespoň základní zdravotní péči a jak ochránit přírodu. Dnes je ochrana přírody jen záminkou pro různé zavedené daně a poplatky, produkce masa se snižuje, obilí na polích nahradily solární elektrárny, lesy jsou v mnoha státech vydrancovány. Nákladní doprava se ze železnice přesunula na silnice, které jsou přeplněny kamiony ve kterých cestou dozrává ovoce a zelenina.
Téměř žádné potraviny se dnes neobejdou bez chemických přísad s negativním vlivem na naše zdraví. Základní druhy potravin jako jsou masné či mléčné výrobky nebo třeba vejce mizí díky přemrštěným cenám a špatné kvalitě z našich stolů. Generacemi prověřené mléčné tuky nahrazují tuky palmové, maso nepochází ze zvířat, ale vyrábí se v potravinářských provozovnách. Mléčné výrobky na trhu jsou často se sníženým nebo nulovým obsahem tuku a vodu dnes kupujeme balenou i přesto, že je měsíce na skladech a prodejnách v plastových obalech. Ze žádné studny nebo pramene se dnes bez obav již nenapijete.
Otázkou tedy brzy nebude koho volit do evropského parlamentu, ale či vůbec volit. Na pořad dne by měla přijít otázka jestli potřebujeme ve vládách politiky a nabylo by dobré je nahradit odborníky na zemědělství, dopravu, zdravotnictví a školství. Takové odborníky, jenž by dokázali sestavit odborné týmy schopné řídit regiony a mezi sebou spolupracovat. Na úřadech, či už krajských, okresních, městských nebo obecních by pracovali lidé, kteří něčemu rozumí a ne lidé, kteří mají pěkné webové stránky, líbivé slogany a mají mnohdy pochybné zdroje určené pro svou předvolební kampaň. Nedodržení volebního slibu by mělo být považováno za podvod.
Ke konci socialistického zřízení v Československu bylo silně kritizováno centrální plánování v rámci státu nebo několika států. Dnes se centrálně plánuje v celé Evropě a mnozí tomu tleskají. Co se stalo s lidmi? Kam se poděl zdravý selský rozum? Vrátí se svět někdy do normálu? Stálo za to vše rozbití Československa? Jak je možné, že ve funkci prezidenta je 35 let od revoluce bývalý komunistický kádr? Odpovědi snad dostanou budoucí generace a poučí se.
