Hlavní obsah
Názory a úvahy

Žilo se našim předkům lépe a hrozí naší společnosti úpadek?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: generováno DeepAI

Vygenerováno pomocí deepai.org na základě dotazu „dystopia with glimpses of hope and ideals of humanism“

Stojíme na rozcestí: budeme svědky zhroucení naší společnosti nebo se blížíme ke křišťálově čisté budoucnosti? Byli naši předkové šťastnější? Pojďme se společně zamyslet a podívat se na tvrdá fakta.

Článek

Události posledních let nám daly mimo jiné jedinečnou příležitost a čas zamyslet se nad sebou samými i nad stavem našeho okolí a světa. Mnozí tedy čas od času přemýšlejí, zda je současná česká společnost udržitelná, zda má smysl a především, zda se nám v ní jako jedincům žije objektivně lépe, než se žilo našim předkům.

Tato otázka je velice komplikovaná, ne-li přímo nezodpověditelná, přesto stojí za to se nad ní alespoň krátce zamyslet.

Inspirován zámořskými filozofy internetu položím si seznam nejpalčivějších otázek, z jejichž výsledků se snad trochu přiblížím pravdivému stavu věcí a alespoň trochu snížím vliv svých osobních názorů a postoje. Obrázek si nejlépe uděláme, když se pokusíme najít odpovědi na následující otázky.

Umíráme méně?

Z dat Českého statistického úřadu (dále jen jako ČSÚ) vyplývá, že počty zemřelých dětí do 1 roku od narození jsou dnes díky převratnému rozvoji a přístupnosti zdravotní péče na naprostých historických minimech. Pro porovnání, v roce 1918 zemřelo ročně na území tehdejšího Československa 23 405 dětí do jednoho roku života, o takřka sto let později, v roce 2017, to bylo již pouze 304 úmrtí za rok.

Foto: ČSÚ

Úmrtnost na území ČR do jednoho roku života

Čísla o celkové úmrtnosti pak hovoří méně optimisticky, v roce 1993 zemřelo 118 185 lidí, v roce 2022 to bylo 120 207 lidí, počet obyvatel republiky se mezi těmito daty zvýšil pouze nepatrně.

Foto: ČSÚ

Úmrtnost na území ČR celkově

Odpověď na tuto otázku je tedy trochu váhavé ano, nicméně u dospělé populace je to ani ano ani ne. Nutno dodat, že křivka úmrtnosti bude mít do budoucna spíše vzestupnou tendenci z důvodu stárnoucích početně silných generací.

Žijeme déle?

Střední délka života v roce 1920 činila pro muže 47 let, pro ženy 49,6 roku. V roce 2016 pro muže 76,2 let, pro ženy 82,1 roku. Život máme tedy v průměru o polovinu delší, než naši předci z Československé republiky, odpověď je tedy ano.

Foto: ČSÚ

Věk dožití ČR

Žijeme v mírumilovnějším světě?

Ačkoli se může zdát ve světle dnešních událostí na východě taková otázka poněkud absurdní, odpověď na ni bude možná jiná, než byste hádali. Druhá světová válka je v počtu obětí na smutném prvním místě zdokumentovaných válek historie, nicméně vzhledem k celosvětovému růstu populace se žebříček významně promění.

Významnou skutečností je, že od druhé světové války až do současnosti lidstvo nejspíš poprvé v historii díky atomovým zbraním disponuje dostatečným arsenálem k úplnému vyhubení vlastního druhu na této planetě ale přesto od jeho nasazení na území Japonských měst Hirošima a Nagasaki nebyly tyto zbraně použity ve válce. Toto přeci můžeme hrdě považovat za vítězství ideálů humanismu a naději na světlou budoucnost lidského pokolení. Váhali by státníci a vojevůdci minulosti použít takových zbraní, pokud by je měli ve své době k dispozici? Zastavil by se křesťanský svět v křižáckých výpravách, Čingischán či římské impérium před jejich nasazením? Dnešní svět je různý a války nás, stejně jako v celých dějinách lidstva, provázely v průběhu 20. století a v 21. tomu není jinak, nicméně přestože hned několik zemí na světě (z toho několik totalitních režimů) disponuje mocí zničit vše na něm, žádná se k tomu neuchýlila.

Foto: Wikipedia

Tabulka obětí historických konfliktů

Za sebe říkám i na tuto otázku zřetelné ano.

Jsme svobodnější?

Nemusíme sahat tak dalece do minulosti 18. století, kdy by celý nápad zhatilo už jen to, že většina běžných lidí byla negramotná, o cestě do Nového Světa smýšlela asi tak realisticky, jako dnes my o víkendové projížďce kolem orbity Marsu a kdy by i cesta českého rodáka do anglických loděnic představovala dobrodružství na celý život.

V historii 20. století se na našem území těžko hledají období relativního klidu, s přimhouřením oka jich ovšem pár nalezneme.

Je rok 1920, ekonomická krize v USA číhá za dveřmi ale ještě nevypukla, Sedmidenní válka byla zažehnána, nový stát se konečně usadil ve svých nových právních základech se znovuzvoleným a ve světě uznávaným prezidentem T.G.Masarykem a v Anglii se poprvé sešla nověvzniknuvší Společnost národů. Mladý absolvent střední školy se svým tajným přítelem se rozhodnou vydat na vysněnou cestu do světa stejně, jako jejich současníci, v cestě jim ale stojí řada překážek. Jako první je nutno uvést, že vzhledem k době jde s největší pravděpodobností o dlouhodobou cestu za prací, nikoli za zábavou, jelikož vycestovat na takovou vzdálenost pouze jako výletník či dobrodruh bylo v té době výjimečně ojedinělé a pro naprostou většinu lidí finančně zhola nemožné. Jelikož První republika převzala od starého mocnářství mimo jiné i zákony o takzvaném „smilstvu proti přirozenosti“, musí svůj vztah velice pečlivě tajit, hrozí jim totiž tresty v rozmezí 1-10 let tvrdého žaláře, o postoji společnosti a rodin nemluvě. Přestože Čechoslováci patřili tradičně k nejvzdělanějším imigrantům v USA, nebyla znalost angličtiny v té době samozřejmostí ani pro absolventy středních škol. Naši cestovatelé anglicky umí a tedy zřejmě docházeli na tzv. „reálku“, tedy reálné gymnásium, kde v té době byla volba živého (cizího) jazyka mezi fancozštinou a angličtinou, zatímco na českých gymnásiích byla živým jazykem němčina. Významným problémem bude také cena lodní jízdenky, která v roce 1921 činila $165 za nejnižší třídu (tzv. Steerage). Průměrná dělnická mzda v Československu roku 1921 činila 650Kč měsíčně, to při tehdejším kurzu znamenalo okolo $19 a nejlevnější lodní lístek vyšel našince na osmiměsiční průměrný plat. Pro srovnání dnes by tedy, při průměrné výši čisté mzdy v roce 2023, zaplatili za cestu 260 000Kč. Pro srovnání, dnes se ceny levných letů Vídeň-New York pohybují okolo 11 102Kč. Už z této části cesty je jasné, že svoboda cestování je dnes na zcela jiné úrovni dostupnosti a dovolené na druhém konci světa, které byly pro generace našich předků výsadou těch nejbohatších, jsou dnes reálnou a hojně využívanou formou rekreace i pro střední a nižší třídu obyvatel. Po přistání u amerických břehů by následovala klidně i několik dní či týdnů dlouhá fáze evidence či nucená karanténa (ať už ze zdravotních, politických či náboženských důvodů) mezi tisíci často nemocných či agresivních cizinců. Pokud naši cestovatelé přežijí úmorně dlouhou cestu v podpalubí se stovkami pasažérů z celé Evropy, mizernou lodní dietu nejnižší třídy a neskolí je ani některá z nemocí, které se šíří v evidenčních táborech newyorských loděnic, po dalších týdnech cesty se dočkají výhledu na nekonečné americké planiny a lány kukuřice.. které ovšem nebudou obdivovat, nýbrž sázet. Podle tehdejších pravidel mají 1 rok na obdělání půdy, splacení dluhu za její pořízení a vybudování obydlí o rozměrech cca. 3×4m z libovolného materiálu.

A teď do nedávné minulosti. Je rok 2018, mladý absolvent střední školy z české vesnice Horní Dolní se svým přítelem se rozhodnou vypravit se na prázdniny do USA. Díky českému pasu a Schengenu stačí vyplnit několik dokumentů několikaměsíční brigáda při studiu a následně v letních měsících po maturitě, přes internet si zakoupit cenově dostupné letenky, lístky na autobus na letiště ve Vídni, ráno 1.září vyjíždí z Prahy a ten samý den přistávají na letišti JFK. Žádné schvalovací procesy, výjezdní doložky, povolení místního šlechtice, prodávání veškerého majetku za lístek do přeplněného podpalubí zaoceánského parníku.. Cesta od břehů Anglie do New Yorku trvala v roce 1920 11-15 dní, dnes je to přibližně 8h. Na tomto, dnes pro mnoho mladých lidí celkem běžném scénáři, vidíme společenský pokrok a nárůst svobody na každém jednotlivém kroku.

Liberální svět nám umožnil milovat koho chceme, žít s kým chceme, být kým chceme a užívat své osobní svobody takřka přesně do té hranice, kde začíná osobní svoboda jiných.

Někteří z nás mohou mít po zkušenostech s globální pandemií pocit, že svoboda jednotlivce je dnes pouhou iluzí, která se může zbortit lusknutím prstů. V posledních letech jsme se setkali s různými formami omezování osobní svobody, které jsme v našich končinách zažili naposledy v dobách předrevolučních a o kterých jsme doufali a věřili, že je už vícekrát na vlastní kůži nezažijeme. Zákaz vycestování, zákaz veřejných akcí, shromažďování, vycházení z domu i bizarnosti jako zákaz zpěvu, to vše nám starším připomenulo temnou dobu naší historie a když situaci účelně poněkud parafrázuji, mladším generacím výjimečný, byť nikterak vítaný, výlet do ne tak moc vzdálené historie naší země, kdy hrozil soud za dnes tak běžné věci, jako je překročení hranice našich sousedů, za drobnou krádež v obchodě nebo právě i za zpěv (tentokrát ovšem čehokoli, nikoli pouze „neschválené“ hudby). V čem je ovšem zásadní rozdíl je, že toto přechodné období skutečně přechodným bylo. Takřka všechny státy světa, které byly nuceny tato opatření nastolit, se jich po pominutí nejhorších vln pandemie dobrovolně vzdaly. Bez revolucí, bez náhrady. Více než 100 vlád států světa mělo ponechat si takřka absolutní moc nad osobní svobodou svých občanů, přesto tak prakticky žádný z nich neučinil. Opět si pokládám otázku, kolik z vládců minulosti by se takové příležitosti dobrovolně vzdalo. Jsme tedy svobodnější? Za mě rozhodně ano.

Žijeme v bezpečnější společnosti?

Po přechozím emotivnějším bodě se vrátíme zpět do kolejí faktů a dat.

Foto: ČSÚ

počet vražd ČR 1989-2021

Za roky 1989 a 1990 jsou data neúplná, porovnáváme tedy záznamy, které od sebe dělí přesně 30 let a to za roky 1991 a 2021. Za rok 1991 bylo v ČR registrováno 282 996 trestných činů, z toho 194 vražd. Za rok 2021 potom 153 233, z toho 105 vražd. Jak křivka registrovaných trestných činů, tak křivka počtu vražd u nás dlouhodobě klesají a to navzdory uměle vyvolávaným obavám z trestné činnosti národnostních a etnických menšin u nás.

Dnešní Česká republika nevznikla za zvuků střelby a cinkotu mečů, za prolévání krve a provolávání pomsty bohům i lidem, za provolávání věčné slávy nadřazeného národa.. vznikla za zvuku písní a oslav, za cinkotu klíčů, hukotu řek a šumění lesů a takovou ji vidím já, takovou ji viděli naši předkové, takovou ji v roce 1989 viděl svět, takovou ji dnes vidí kriminální statistiky a takovou ji vidíte snad i Vy.

V tomto bodě platí subjektivní i objektivní ano.

Jsme bohatší?

Dostáváme se k dost možná nejobtížněji měřitelné kategorii z výběru. Vzhledem ke specifickému vývoji v podobě přechodu naší ekonomiky od plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku jsou historická data příliš rozdílná aby je bylo možné objektivně statisticky měřit. Na nákupní návyky našich předků i nás měl dříve největší vliv výběr a množství nabízeného zboží a služeb. Dnes jde už především o preference a životní styl, nicméně variant výrobků, množství dodavatelů a celková dynamika kapitálního trhu velice znesnadňuje posouzení reálné a možné životní úrovně jednotlivce. Například, s platem X dokáže jeden člověk bez potíží vyžít a zároveň i něco uspořit, druhý člověk se stejným platem a na první pohled stejnými potřebami neuspoří nic a ještě mu bude chybět. Toto může být způsobeno množstvím vlivů, jako specificky na našem trhu ochota či odmítání nakupování potravin ve slevových akcích, z mnoha článků si můžeme přečíst, že stálá cena běžných potravin se může lišit i o desítky procent, člověk nakupující výhradně v takových akcích tedy může své výdaje za potraviny v součtu snížit například o polovinu, byť nakoupí a spotřebuje za měsíc stejné množství potravin stejného druhu. K tomu se za posledních 40 let stačila změnit státní měna, proběhnout měnová reforma, několik měnových krizí a více než zdesetinásobit se výše platu. Nemluvě o datech historických, kdy hodnotu měny určoval i podíl cenných kovů v dané minci z určitého období, kdy mince z roku 1863 měla sice nominální hodnotu stejnou, jako mince stejné měny z roku 1820 ale jejich skutečná hodnota se mnohdy lišila i o desítky procent. Z těchto a mnoha dalších důvodu jsou tato data nepřesná a asi i z toho důvodu jsou fráze jako „za komunistů bylo líp“ postavené na stejně vrtkavých základech, jako by bylo porovnávání kupní síly nosiče vody za vlády Nebukadnesara II. a dělníka na výrobní lince nanočipů v současném Tchaj-wanu.

Několik tabulek pro představu poskytují data dostupná na ČSÚ, nicméně představu si musí udělat každý sám.

Foto: ČSÚ

Nákup 1989 vs 2021

Foto: ČSÚ

Za co utrácíme

Přesto lze s relativní jistotou a objektivně vzato tvrdit, že situace v tomto ohledu je v naší republice v současné době příznivá z jednoho faktu. Neexistuje u nás extrémní příjmová chudoba, sociální systém funguje, existuje zde zdravotní systém zajišťující základní péči i těm nejchudším a tyto, z dnešního pohledu samozřejmé a základní fakta, nás jako společnost staví do mnohem lepší pozice, než kteroukoli generaci našich předků. Jako lidstvo se posouváme kupředu a jako národ jsme se rozhodli jít cestou empatie a sociálního cítění, nezanechávaje své nejpotřebnější napospas.

Velká část našich domnělých potřeb je spjata s naší výchovou, původem ale i celoživotní marketingovou sugescí a je otázkou, jaké by byly naše skutečné potřeby o tyto vlivy ochuzené. Co by si pomyslel můj předek ze 17. století o tom, že vlastním stroj se silou stáda koní, který je schopný mě kdykoli si zamanu a za pár korun, odpovídajících ani ne dvěma hodinám mojí průměrně placené práce, přepravit nepředstavitelnou rychlostí 130km/h z Prahy do Brna (při dobré dopravní situaci), tedy minimálně čtyřdenní pěší cestu, za 2 hodiny? Co by si myslel o mé střeše nad hlavou a teplé posteli, lednici plné jídla kdykoli v roce? Považoval by mě za chudáka či za šlechtice?

Z mého pohledu je zde přesvědčivé ano s poznámkou, že vyšší nominální náklady nahrazujeme bohatstvím v podobě zvyšující se kvalitě života.

Jsme vzdělanější?

Tady není moc o čem diskutovat, vzdělanější jednoznačně jsme, což potvrzuje i následující graf.

Foto: ČSÚ

Obyvatelstvo ve věku 15 a více let podle nejvyššího dosazeného vzdělání

Jsme tedy moudřejší? Toto bohužel není možné objektivně posoudit. Jediným dostatečně dlouho zaznamenávaným ukazatelem je hodnota IQ ale i ta je měřena pouze několik posledních desetiletí, metodika měření a hodnotící kritéria byla mnohokrát měněna a v současné době je samotný význam vypočtené hodnoty IQ zpochybňován vědeckou komunitou.

Víme toho více? Na tuto otázku už však odpověď máme a je pozitivní. Ano, dnešní člověk toho ví řádově více světě, který ho obklopuje, než bylo v historii normou. Povinná školní docházka, vzrůstající úroveň vzdělání, volný přístup k informacím, filozofické proudy, které umožnily změny v myšlení společnosti, které v 17. století vyústily v tzv. vědeckou revoluci a ke vzniku tzv. „vědecké metody“, která nahradila dogmata středověku a místo nich prosadila cyklický postup pozorování-výzkum-hypotéza-praktické ověření hypotézy-analýza výsledků-úsudek ze závěru. Díky rozmachu vědy a zborcení staletých dogmat jsme se za posledních několik staletí dozvěděli ohromující množství poznatků o fungování světa a tato poznání ve výsledku ovlivnila celou společnost. Někteří významní badatelští průkopníci se věnovali výzkumu prakticky ve všech disciplínách. Vědec William Thomson lord Kelvin z Largsu, byl oceněným překladatelem, matematikem, inženýrem a fyzikem. Benjamin Franklin (u nás známý především jako konkurent Prokopa Diviše ve sporu o vynález hromosvodu) zaznamenal úspěchy na poli fyziky, elektřiny, chemie, meteorologie a politologie, Marie Curie, známá především pro výzkum radioaktivity, učinila také významné objevy v medicíně, biologie a materiálové vědy.

Díky všem těmto převratným objevům, učiněným v posledních několika staletích, politickému vývoji, přístupu k informacím a globálnímu zvyšování životní úrovně se dnes říká i průměrný středoškolák ví o vesmíru více, než nejvýznamnější učenci 18. století. To nutně neznamená, že jsme moudřejší, ale díky pozorování a analýze okolního světa jsme se oprostili od primitivních strachů z nepochopených přírodních jevů, pout dogmat striktních náboženských nauk a co je možná nejdůležitější, naučili se informace předávat nonverbální formou, písmem, zvukem a nakonec pomocí internetu. Internet, tuto všudypřítomnou reinkarnaci pověstné Alexandrijské knihovny, kterou si můžete strčit do kapsy nebo si ji připnout na zápěstí.

O odpověď na tuto otázku požádám někoho vzdělanějšího, kdo už o nás ví zřejmě více, než my sami:

Foto: ChatGPT

Je dnešní lidstvo vzdělanější, než v minulosti?

..a já nemůžu jinak, než souhlasit. Ano.

Jsme šťastnější?

Data nám říkají:

Foto: Ladislav Rabušic a Beatrice-Elena Chromková Manea

Hodnoty a postoje v České republice 1991–2017

Co myslíte vy?

Cítili jste štěstí, když se vám narodilo dítě? Cítili jste se šťastní, když jste se poprvé zamilovali? Když vás zahřeje jarní slunce? Když vám někdo nezištně pomůže a když vy můžete pomoci někomu jinému?

A je to štěstí opravdu v něčem jiné, než jaké cítili lidé před námi? Je větší či menší, významnější nebo méně významné.. je ho ve světě víc nebo míň? Podle jednoduché rovnice je na světě víc lidí, než dřív a tak ve světě tedy musí být i více štěstí.

Tolik si myslím já, tolik si myslí data. Štěstí je stále dost, i když se nám ho někdy dostává jen po troškách.

A jestli si myslíte, že štěstí dost není, doporučuji vyjít ven, třeba i do deště, sejít se s přáteli, které jste dlouho neviděli, podívat se na fotky zážitků, které vás potěšily, podívat se na koťátka, zkrátka připomenout si všechno štěstí, které jste kdy měli a vyjít mu naproti.

Tedy ano×ne (nehodící se škrtněte)

Společnost je v pořádku

Jak vidno z předchozích kapitol a všech dat, méně umíráme, déle žijeme a to v bezpečnější, bohatší a vzdělanější společnosti, ve svobodnějším a mírumilovnějším světě, než kterákoli generace v historii a přes všechny hlasy, které se nám snaží vnutit opak, jsme ve skutečnosti šťastní.

Anketa

Myslíte, že jste v životě šťastnější, než byli vaši předkové?
Ano, mnohem šťastnější
26,6 %
Ano, o něco šťastnější
11,3 %
Jsem stejně šťastný
15,8 %
Ne, méně šťastný
5 %
Nejsem šťastný
41,3 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 222 čtenářů.

Seznam použitých zdrojů: www.czso.cz, www.wikipedia.org, www.kurzy.cz, www.army.cz, www.ggarchives.com, www.zpravy.aktualne.cz, ChatGPT, www.munispace.muni.cz (Hodnoty a postoje v České republice 1991–2017)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám