Článek
Vyrostla jsem v horské vesnici, kde žilo 300 obyvatel. Zimy tu bývaly krušné, často napadl metr sněhu a když se přidala vánice, vytvářely se obrovské závěje. Mívali jsme doma lopatu, protože se občas stávalo, že jsme ráno otevřeli dveře a vchod byl zasypaný sněhem. Když jsme chodili do školy do vedlejší vesnice, a později do města, často se stalo, že autobus kvůli špatným podmínkám nepřijel, a my jsme museli jít pěšky.
A když přijela Tatra, aby odstranila sníh ze silnice, vítr nafoukal sníh zpátky na uklizenou cestu. Řidič to nakonec vzdal a odjel. My děti jsme to braly tak, jak to bylo. Sáňkovali jsme, stavěly sněhuláky, domů jsme se vracely mokří od sněhu. Nevzpomínám si, že bychom bývali nemocní. A to se topilo jen v kuchyni. Když jsme šli večer spát, pod peřinou byla pěkná zima a pára nám šla od pusy. Na jaře, když sníh začal tát, líhla se housátka a příroda se probouzela ze zimního spánku.
Všechno mělo své kouzlo. V létě jsme chodili sbírat maliny, šípky a šneky. Nosili jsme je do místní prodejny, kde jsme za ně dostávali peníze. Někde se zapojovaly celé rodiny a předháněly se, kdo toho nasbírá nejvíce. V jedné místnosti obchodu stály velké kádě do kterých se vše sypalo. A když jste vešli do chodby, přivítala vás omamná vůně čerstvě natrhaných malin.
Pro mléko se chodilo do nedalekého kravína hned po nadojení, nevzpomínám si, že by tehdy někdo měl alergii na mléko. Po nějakém čase se prodej přesunul do prodejny. Mléko se nalévalo z plechových konví do konviček na mléko. Ve skleněných lahvích se prodávala smetana, podmáslí, kefíry a jogurty. Všechny lahve byly vratné, včetně ty od zavařenin. Tato oblast byla prakticky zcela zemědělská, obyvatelé vesnice pracovali v hospodářství a jiní zase na polích.
Během žní tam bývalo velmi živo, kromě místních, přijížděli na pomoc vojáci, a na jednocení krmné řepy brigádníci z jiných oblastí. Bývalo tu veselo a všem lidem šla práce hezky od ruky. Jenže časy se mění. Vdala jsem se a odstěhovala poměrně daleko. Přišla 90. léta, doba podnikání a velkých změn.
Dříve prosperující zemědělskou oblast převzali soukromníci a začali hospodařit od desíti k pěti. Chov dobytka se zmenšil na minimum až úplně skončil. Některé hospodářské budovy záhadně shořely a vesnice, která byla kdysi plná života a nabízela všem dostatek práce, začala upadat. Kdo mohl, odstěhoval se. Starší obyvatelé postupně umřeli. Dnes tam žije přes šedesát lidí. Život jako by se tu zastavil. Když přijedu na návštěvu k příbuzným, cítím smutek, nostalgii a lítost nad tím, kam to všechno dospělo. Všechno se změnilo. Jen příroda zůstala stejně krásná a ta dělá člověku radost
