Článek
Vídeň, rok 1832. V paláci knížete Klemense von Metternicha, nejmocnějšího muže tehdejšího Rakouska a architekta evropské politiky po Napoleonově pádu, se chystá večeře pro vybrané hosty. Po letech napoleonských válek a po Vídeňském kongresu, na kterém Metternich v letech 1814 a 1815 pomáhal přerýsovat mapu Evropy, se měšťanská Vídeň stáhla do salonů, kaváren a cukráren. Čokoláda byla stále luxusem pro bohaté a sladký dezert na konci večeře byl otázkou prestiže. Kníže si přeje dezert, který jeho hosty ohromí. Jenže šéfkuchař leží nemocný v posteli a v kuchyni zbyl jen šestnáctiletý učeň ve druhém ročníku. Podle legendy na něj Metternich zavolal: „Hlavně ať mi dnes večer neudělá ostudu!“
Mladík se jmenoval Franz Sacher. Narodil se 19. prosince 1816 ve Vídni a o tom, že by měl vymyslet dort, který přežije staletí, nejspíš neměl ani tušení. Podle tradice upekl čokoládový korpus, potřel ho meruňkovou marmeládou a polil hustou čokoládovou polevou. Hosté byli nadšení. Tak alespoň zní příběh, který si Vídeň vypráví přes sto devadesát let. Z obyčejného večera v knížecím paláci se zrodil dort, kvůli kterému dodnes stojí turisté ve frontách před jedním z nejslavnějších hotelů Evropy. A kvůli kterému se o sto let později dvě slavné vídeňské firmy soudily tak zarputile, že to noviny přirovnávaly k válce.
Otec a syn
Franz Sacher se po svém slavném večeru vydal do světa. Pracoval v Prešpurku, dnešní Bratislavě, v Budapešti a znovu ve Vídni. S manželkou Rosou, kterou některé prameny uvádějí jako spoluautorku dortu, měl dva syny, Eduarda a Carla. Eduard se narodil v roce 1843 v Želiezovcích na dnešním jižním Slovensku. Byl to právě on, kdo z otcova dortu udělal ikonu. Vyučil se cukrářem a pracoval u slavné vídeňské cukrárny Demel. Ta vznikla už v roce 1786, od roku 1857 patřila rodině Demelových a nesla titul dvorního cukráře císařského a královského dvora. Od roku 1888 sídlí na ulici Kohlmarkt, kde ji najdete dodnes. Právě tady podle tradice Eduard otcův recept dotáhl do podoby, kterou známe dnes.
Eduard byl ale především podnikatel. Než se pustil do hotelu, vyzkoušel si gastronomii ze všech stran. Vyučil se kuchařem v paláci Schwarzenbergů, v roce 1865 otevřel v paláci Todesco lahůdkářství a vinárnu s rozvozem snídaní, obědů i večeří, o několik let později si pronajal restauraci v Prátru a v roce 1873 zřídil ve svém obchodě restauraci po pařížském vzoru. Kolem té doby se stal dvorním dodavatelem. V roce 1876 otevřel hotel na místě zbořeného divadla Kärntnertortheater, ve kterém kdysi zazněla poprvé Beethovenova Devátá symfonie, přímo naproti nově postavené vídeňské Státní opeře.
Budovu postavila v letech 1874 až 1876 stavební společnost Union podle plánů architekta Wilhelma Fraenkela na Augustinerstraße, dnešní Philharmonikerstraße. Hotel se původně jmenoval Hôtel de l'Opera, tedy Hotel u Opery. Rychle se stal adresou, kde se scházela aristokracie, diplomaté a umělci. O tom, komu dort patří, neměl pochyb. V roce 1888 napsal do novin Wiener Zeitung: „Sachrův dort je vynálezem mého stále ještě žijícího otce.“
A byl to velký biznis. Ve stejném dopise Eduard uvedl, že „některé dny se prodá 200 až 400 dortů“, a to za ceny od jednoho do šesti zlatých. V roce 1894 už jeden slovník gastronomie psal, že jich „ročně putuje do světa přes dvacet tisíc kusů“. Sachrův dort se stal vídeňským exportním artiklem dřív, než to slovo vůbec někdo používal.
Franz Sacher se toho všeho dožil. Zemřel v roce 1907 v lázeňském Badenu nedaleko Vídně, ve věku devadesáti let. O patnáct let dřív, v roce 1892, ale pohřbil syna. Eduard zemřel v listopadu 1892 ve čtyřiceti devíti letech na zápal plic, přímo ve svém hotelu. Hotel převzala jeho vdova.
Dáma s doutníkem
Anna Sacherová byla jednou z nejpozoruhodnějších žen vídeňské belle époque. Narodila se v roce 1859 jako Anna Maria Fuchsová v rodině řezníka z vídeňské Leopoldstadtu a v otcově obchodě pomáhala od dětství. V roce 1880 se jako jednadvacetiletá provdala za Eduarda Sachera a měli spolu tři děti. Po manželově smrti hotel přejmenovala na Hotel Sacher, jak se jmenuje dodnes. Vedla hotel pevnou rukou a s výstředností, o které se dodnes vyprávějí historky. Chodila všude s doutníkem v ústech a v doprovodu svých francouzských buldočků, kterým se ve Vídni říkalo sacherovští buldočci.
Sama je chovala pod chovatelským jménem Dernier cri, tedy poslední výkřik módy. Pod jejím vedením se Sacher stal salonem habsburské monarchie. Do hotelu chodili arcivévodové, šlechtici, diplomaté a umělci. Za zdmi Sacheru se uzavíraly obchody, plánovaly politické tahy a podle pověstí i tajné milostné schůzky.
Anna si dokázala hlídat i pověst dortu. Torberg u soudu svědčil, že za Annina života měl dort meruňkovou marmeládu pouze pod čokoládovou polevou a nebyl vodorovně rozkrojený a promazaný. Právě tyto detaily se o pár desítek let později staly předmětem soudního sporu.
Konec monarchie ale znamenal i konec zlatých časů. Po první světové válce Anna dál velkoryse úvěrovala zchudlé šlechtě, která už neměla čím platit, a obsluhovala jen hosty urozeného původu. Anna se z vedení stáhla v roce 1929 a o rok později zemřela. Hotel se dostal do finančních potíží a ve třicátých letech zbankrotoval. Její život je dodnes námětem filmů, od snímku z roku 1939 po dvoudílný film Roberta Dornhelma Das Sacher z roku 2016. V roce 1934 ho převzala rodina Gürtlerových, které patří dodnes. Spolu s rodinou Winklerových ho vede jako jediný luxusní hotel ve Vídni, který zůstal v rodinných rukou. A tím začala válka o dort.
Sladká sedmiletá válka
Když hotel padl, Annin a Eduardův syn, rovněž Eduard, pracoval v cukrárně Demel. V roce 1934 jí předal recept a práva na výrobu dortu pod jménem svého otce. Demel začal prodávat vlastní Eduard-Sacher-Torte. Noví majitelé hotelu se ale nevzdali. Od roku 1938 prodávali dorty z vozíků pod chráněnou značkou Original Sacher-Torte.
Paradoxně to byl právě Demel, kdo jako první vůbec nabízel dort s přívlastkem originální. Dvě slavné vídeňské instituce tak prodávaly dva různé dorty, oba s nárokem na jméno Sacher. Na počátku padesátých let hotel podal žalobu a začal soudní spor, kterému Vídeňané přezdívali sladká sedmiletá válka. Nešlo jen o jméno.
Soud řešil i to, zda se dort má přepůlit a doprostřed potřít marmeládou, nebo zda má mít marmeládu jen pod polevou. Torbergovo svědectví o tom, jak dort vypadal za Anniných časů, tak najednou mělo váhu soudního důkazu. Řešilo se i to, zda se smí místo másla použít margarín. Do sporu se zapojili svědci, odborníci i spisovatelé a Vídeň ho sledovala s napětím, jaké obvykle patří politickým kauzám.
Spor se táhl do roku 1961, soud dal za pravdu hotelu a definitivní tečku udělala v roce 1963 dohoda obou stran. Hotel Sacher získal výhradní právo na název Original Sacher-Torte. Demel směl své dorty zdobit trojúhelníkovou čokoládovou pečetí s nápisem Eduard-Sacher-Torte. Rozdíl je patrný i na první pohled. Originální dort z hotelu má kulatou čokoládovou pečeť, dort z Demelu trojúhelníkovou. A každý Vídeňák má dodnes svůj názor, který je lepší.
Dort v trezoru
Dnes je výroba Original Sacher-Torte malým průmyslem, který se ale stále vychází z ruční práce. Z manufaktury hotelu Sacher odchází ročně kolem 360 tisíc dortů do celého světa. Denně jich vzniká dva a půl až tři tisíce. Každý den se ručně oddělí pět až osm tisíc vajec, před Vánoci až jednadvacet tisíc. Ročně se spotřebuje přes milion vajec, osmdesát tun cukru, sedmdesát tun čokolády a třicet sedm tun meruňkové marmelády. Výroba každého dortu má čtyřiatřicet přesně stanovených kroků a končí zabalením do dřevěné krabičky.
Rakouští umělci pro hotel navrhují i speciální sběratelské krabičky a výtěžek z jejich prodeje jde na charitu. Za chod manufaktury v minulosti odpovídal také dlouholetý ředitel hotelu Reiner Heilmann, který ze společnosti odešel v roce 2020. Mezi fanoušky dortu patří podle hotelu i John Travolta, Nicolas Cage nebo operní pěvkyně Montserrat Caballé. Rekordní Sachrův dort vážil šest set kilogramů a měřil tři a půl metru v průměru.
Původní recept se podle hotelu předává od roku 1832 a leží zamčený v trezoru. Znají ho jen členové rodiny a několik zasvěcených lidí. Na webu rakouského ministerstva zemědělství, které Sachrův dort vede mezi tradičními rakouskými potravinami, sice najdete obecný recept. Dort o průměru třiadvaceti a výšce pěti centimetrů se peče hodinu při sto osmdesáti stupních a vedle másla, čokolády, vajec, cukru a mouky potřebuje polevu z cukru, vody a čokolády. Ten pravý z hotelu ale zůstává tajemstvím. Právě to tajemství je možná stejně důležitou ingrediencí jako čokoláda.
Hotel Sacher mezitím prožil svou vlastní historii. Po druhé světové válce ho jako své velitelství využívali Britové. Spisovatel Graham Greene vysedával v jeho baru, když sbíral materiál pro scénář filmu Třetí muž, slavného noiru s Orsonem Wellesem, který se odehrává právě v rozbité poválečné Vídni. V srpnu 1947 v suterénu hotelu vybuchly dvě bomby ukryté v kufrech a k útoku se přihlásila sionistická organizace Irgun.
V hotelu bydleli císař František Josef I., britská královna Alžběta II., Grace Kellyová nebo John F. Kennedy, dirigenti Herbert von Karajan a Leonard Bernstein. John Lennon a Yoko Ono tu v roce 1969 uspořádali tiskovou konferenci. Od roku 1989 patří Gürtlerovým i Hotel Sacher v Salcburku. Vídeňský Sacher je od roku 1994 členem sdružení The Leading Hotels of the World, v roce 2025 se umístil v žebříčku padesáti nejlepších hotelů světa a získal tři klíče Michelin.
Sachrův dort už dávno není jen vídeňskou specialitou. Rakušané mu věnovali vlastní den v kalendáři, 5. prosince, pečou ho cukráři po celém světě a jeho podobu zná každý, kdo kdy zavítal do rakouské metropole. V roce 2016, k dvoustému výročí narození Franze Sachera, si ho připomněl i Google speciálním obrázkem na úvodní stránce. Šestnáctiletý učeň z Metternichovy kuchyně by asi žasl, kdyby viděl, jak se kvůli jeho dezertu turisté z celého světa řadí do front před hotelem naproti opeře.
Zdroje:
https://www.bmluk.gv.at/themen/lebensmittel/trad-lebensmittel/backerzeugnisse/sachertorte.html
https://www.sacher.com/en/wp-content/uploads/sites/4/2026/03/media-information_original-sacher-torte.pdf
https://www.sacher.com/en/wp-content/uploads/sites/4/2026/03/media-information_hotel-sacher-wien.pdf
https://austria-forum.org/af/AustriaWiki/Eduard_Sacher
https://austria-forum.org/af/AustriaWiki/Sachertorte
https://www.hogapage.de/nachrichten/panorama/leute/sachertorte-wie-der-azubi-franz-sacher-einen-welterfolg-backte/
https://www.tagesspiegel.de/gesellschaft/die-tortenschlacht-3774922.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Hotel_Sacher
https://en.wikipedia.org/wiki/Anna_Sacher
https://en.wikipedia.org/wiki/Demel
