Kam zmizela krásná Eva z Discopříběhu? Mariana Slováková obětovala kariéru pro lásku

Mariana Slováková (později provdaná Konečná) přišla na svět v roce 1971 v Bratislavě. Už od dětství se u ní projevoval talent a touha vystupovat – věnovala se stepu a tanci a jejím velkým snem bylo herectví.

Ve dvanácti letech ji potkala osudová náhoda: na jedné z mládežnických diskoték, kam tehdy děti směly chodit už od sedmi večer, si drobné blonďaté dívky všimla dramaturgyně Ninka Zemanová z bratislavského Bílého divadla. Zemanová podobně „ulovila“ na diskotékách i další budoucí hvězdičky (například herečku Dianu Mórovou či producenta Dana Dangla) a Mariana zapadla do této vybrané skupiny.

Díky podpoře milující maminky se mohla účastnit divadelního kroužku a různých vystoupení – maminka za ni jako nezletilou podepisovala potřebné smlouvy a vozila ji na akce. První životní příležitost tak stála přímo před ní.

Když bylo Marianě čtrnáct, padla do oka známému filmovému režisérovi Jaroslavu Soukupovi. Ten právě bezúspěšně hledal představitelku Evy pro svůj připravovaný hudební film Discopříběh (1987) mezi českými dívkami, a nakonec zabrousil na Slovensko.

Všiml si mladé Mariany v hudebním klipu skupiny Elán, kde mladá dívka energicky tančila vedle zpěváka Jožo Ráže. „Režisér Soukup viděl klip Elánů… a řekl si: ‘To je ona!’… tak zjistil, kdo jsem. Ono se to pak všechno prostě rozběhlo,“ vzpomínala Mariana na onen moment, kdy dostala šanci stát se filmovou hvězdou.

Soukup ji pozval na kamerové zkoušky do Prahy, kde se ocitla mezi stovkou dalších děvčat a také mezi výrazně staršími a vyššími modelkami. Přesto nakonec uspěla právě nenápadná (v té době už patnáctiletá) Mariana, která nejlépe ztělesnila představu „osudové“ Evy.

Natáčení Discopříběhu probíhalo v Plzni a pro Marianu, tehdy studentku prvního ročníku střední ekonomické školy, bylo splněným snem i divokým dobrodružstvím zároveň. Poprvé stála před kamerou vedle zkušenějších mladých herců (hlavní roli kominického učně hrál Rudolf Hrušínský nejmladší) a poprvé také poznala sladkost první lásky.

Během natáčení se totiž zakoukala do jednoho místního chlapce. „Šli jsme do baru na náměstí, který se jmenoval Kufr… A tam byl jeden chlapec – bílá košile, dlouhé vlasy, romantický typ… Od první chvíle to bylo jasné… a byli jsme spolu čtyři roky,“ líčí Mariana své tehdejší okouzlení.

Mladý nápadník ji tajně navštěvoval na hotelu, kde bydlela s maminkou během filmování – nosil budoucí tchyni květiny a dárkové koše, aby si ji naklonil. Režisér Soukup však o svou mladičkou hvězdu strachy pečoval jako o vlastní dceru. Když zjistil, že za Marianou chodí do hotelu nápadník ze Životic (a navíc místní známá firma), vyřídil, aby dotyčný měl vstup zakázán.

Obával se, že romance odvádí dívčinu pozornost od práce – a možná měl pravdu. Mariana však na první zamilování vzpomínala s úsměvem a vděčností, dokonce děkovala mamince, že její lásku tehdy tiše tolerovala.

Kultovní film Discopříběh přišel do kin na podzim 1987 a stal se fenoménem své doby. Z Mariany se přes noc stala hvězda a „osudová“ kráska Eva pobláznila celý národ – nejedno mužské srdce v publiku po ní zatoužilo. Z blonďaté potvůrky s natupírovaným účesem se rázem stal nový sexsymbol a ona byla známá ve všech koutech tehdejšího Československa.

O to těžší byl návrat do reality všedních dní. Mariana se musela vrátit do Bratislavy a dokončit školu. Žádný triumfální humbuk se však nekonal. „Vrátila jsem se do Bratislavy a bylo ticho po pěšině,“ vzpomíná hořce na období po premiéře.

Mariana sice uvažovala, že by zkusila vystudovat herectví, ale nakonec se vydala jinudy. Svou roli sehrála i škola: ačkoli studovala výborně, vedení školy hledělo na její filmovou kariéru skrz prsty a dávalo jí to „pořádně sežrat“ – učitelé na ni byli přísní a Mariana kvůli tomu občas i plakala.

Discopříběh se naštěstí točil o letních prázdninách, takže studium neutrpělo, ale představa, že by ještě v době studií odjela natáčet další filmy, byla pro školu nepřípustná. Po úspěšném filmovém debutu měla Mariana dokonce nabídky zahrát si princezny hned ve třech různých pohádkách, ale šéfové těchto projektů marně volali do její školy – podporu tam nenašli.

Prakticky tak Discopříběh znamenal nejen vrchol, ale i konec herecké kariéry Mariany Slovákové. Její působení v amatérském divadle rovněž skončilo – vedoucí dramatického kroužku nesla velmi nelibě, že si film „vypůjčil“ jednu z jejích svěřenkyň, a už Marianu zpět nevzala.

Film sice další obzory neotevřel, ale stále tu byl jiný svět, který Marianu lákal – modeling. Už během dospívání Mariana fotila módu pro mládežnické časopisy a díky svému půvabu se brzy dostala do povědomí agentur. V sedmnácti letech přišla nabídka, jež se neodmítá: prestižní agentura Madison Models chtěla v roce 1989 vyslat Marianu společně s další začínající modelkou, Evou Herzigovou, do Paříže dobýt světová mola.

Jediný háček byl Marianin menší vzrůst – s 168 cm výšky mezi gazelami měřícími 180 cm působila drobně. Přesto na konkurzu zaujala natolik, že si ji Francouzka Dominique, šéfka agentury, vybrala: „Říkali, že jsem sice malá, ale na spodní prádlo by to šlo,“ vzpomíná se smíchem Mariana na svou pařížskou šanci. Sama tehdy netušila, zda může ve světové konkurenci uspět – zvlášť když viděla řadu vysokých, zkušenějších dívek.

Při finálním výběru si dokonce pomyslela své o jedné bledé dlouhonohé blondýnce, která vešla do místnosti s nesmělým úsměvem odhalujícím dásně: „Říkala jsem si, jak je to hrozné,“ přiznala Mariana na adresu tehdy neznámé Evy Herzigové. Jenže osud bývá nevyzpytatelný – nakonec právě ze slečny Herzigové vyrostla mezinárodní topmodelka, zatímco Mariana se vydala úplně jinudy.

Mariana totiž nakonec do Paříže vůbec neodletěla – v poslední chvíli u ní opět zvítězilo srdce nad kariérou. Dala přednost lásce před herectvím i modelingem, jak sama s nadhledem říká. Během oněch rozhodujících měsíců roku 1989 se totiž znovu zamilovala a lesk pařížských módních mol rázem ztratil svou přitažlivost. Mariana stála na prahu dospělosti a uvědomila si, že víc než světla reflektorů ji láká naplnit vlastní milostný příběh.

Psal se přelom roku 1989 a celá země procházela bouřlivými změnami. Osmnáctiletá Mariana místo do Paříže zamířila překvapivě na Západ po boku svého přítele, povoláním fotografa. Sbalila si na Silvestra jen malou tašku – předstírala, že jede na pár dní fotit – a nasedla do vlaku směr Stuttgart.

Ocitla se v úplně novém světě. „Bylo to vlastně jako emigrace,“ vzpomíná, neboť krátce po Sametové revoluci stále nebylo běžné se jen tak sebrat a odejít za hranice natrvalo. V Německu prožila s milovaným fotografem několik let, ale vztah nakonec nevydržel – mladá láska ztratila dech tváří v tvář realitě života v cizině. Mariana ovšem nezůstala sama dlouho. Osud jí vzápětí přivedl do cesty muže, který její život obrátil vzhůru nohama jiným způsobem.

Oním mužem byl zámožný švýcarský podnikatel o dvě desetiletí starší než ona. Seznámili se kolem roku 1991 ve fitness centru a přeskočila jiskra, třebaže každý pocházel z jiného světa. Tento charismatický cizinec měl za sebou obrovskou osobní tragédii: při autonehodě přišel o manželku, devítiletého syna, svou švagrovou, jejího muže i jejich malé dítě – celá rodina zahynula na dálnici, identifikovali je až podle chrupu.

Zdrcený vdovec byl na dně a neměl daleko k myšlenkám na sebevraždu. Právě v těchto temných časech potkal Marianu. Mladá energická žena mu dokázala vlít do žil novou naději – stala se jeho oporou a pomohla mu překlenout nejhorší zármutek. Společně pak strávili několik let, během nichž projeli kus světa. Mariana po boku partnera okusila život v přepychu: cestovali po exotických ostrovech, brázdili oceány na lodích, poznali Afriku.

Její švýcarský druh byl nejen bohatý, ale také vlivný – pohyboval se ve filmu jako producent a pracoval rovněž jako právník a developer. Mohlo by se zdát, že by býval mohl Marianě otevřít dveře zpět k filmu či modelingu, kdyby chtěl. On si však přál jediné: mít ji stále u sebe jako společnici na cesty a životní partnerku, nikoli jako herečku někde na place.

Mariana tehdy tuto roli přijala. Sama později přiznala, že v té době pro ni láska byla vším a kariéra šla zcela stranou. Někteří lidé v jejím okolí ji sice možná měli za „zlatokopku“, která ulovila staršího boháče, ale realita byla jiná. „Nebyla však zlatokopkou, jak by se mohlo zdát,“ psali o ní později – spíše pečovala o muže zničeného žalem a pomohla mu znovu najít chuť do života.

Po nějakých čtyřech až pěti letech ale i tato kapitola skončila. Mariana se rozhodla Švýcarsko opustit a vrátit se domů. Je těžké říci, co přesně ji k tomu vedlo – zda vztah postupně vyhořel, či zatoužila po rodné zemi – ale sama uvedla, že se po pěti letech rozešla se Švýcarem a vrátila se nadobro na Slovensko.

Psal se rok 1999 a Mariana Slováková, tehdy osmadvacetiletá, stála znovu na startovní čáře, tentokrát však bez fanfár a slávy. Za sebou měla divokou dekádu plnou zvratů: jako teenagerka hvězda filmového plátna, potom skoro modelka, uprchlice z lásky, partnerka milionáře… a nyní se ocitala zpět v rodném městě, téměř zapomenutá. Co dál?

Návrat do běžného života nebyl pro Marianu jednoduchý, ale brzy se ukázalo, že ji čekají ještě zcela nové radosti. Krátce po návratu do Bratislavy totiž potkala muže, s nímž nakonec skutečně zakotvila. Tím šťastným byl Martin Konečný, uznávaný ortoped.

Roku 2000 se páru narodila dcera Nina, která se stala středobodem Marianina světa. Po všech bouřlivých zkušenostech teď prožívala zcela jiný druh štěstí: rodinné zázemí, domov a mateřství. S Martinem žila dlouhé roky „na psí knížku“ a nijak zvlášť jí to nevadilo.

Po patnácti letech chození jí však přece jen došla trpělivost a vzala iniciativu do vlastních rukou. Během jedněch Vánoc připravila překvapení – pod stromeček manželovi položila vyplněné formuláře k svatbě. „Vlastně jsem ho požádala o ruku,“ směje se Mariana.

Martin pochopil a souhlasil. V květnu 2012, symbolicky na Marianiny narozeniny, se vzali. Stala se oficiálně paní Konečnou a spolu s manželem a dcerou tvoří dodnes pevnou rodinu.

Zatímco v osobním životě se Mariana konečně dočkala klidu a harmonie, její profesionální dráha nabrala po návratu z ciziny nečekaný směr. K herectví ani modelingu se už nevrátila – mezitím uplynulo příliš mnoho let a Mariana navíc neměla sebemenší chuť vrhat se znovu do víru šoubyznysu. Místo toho našla zálibu v podnikání.

Nějaký čas propadla kouzlu golfu a pohybovala se v prostředí sportovní smetánky, posléze se ale vrhla do zcela pragmatického byznysu: otevřela si v Bratislavě vlastní obchod s vybavením pro wellness – prodávala vířivky, sauny a bazény. Ukázalo se, že i v tomhle oboru dovede být úspěšná. Prodejna na rušné bratislavské křižovatce vydělávala velmi slušně.

Kolem čtyřicítky ale přišel zlom. Mariana si uvědomila, že není nutné hnát se za každou zakázkou a ziskem, že jí uniká něco důležitého – čas s rodinou a klid. Rozhodla se proto zvolnit tempo a stát se spíše ženou v domácnosti, jak sama říká. Dnes si užívá poklidný život po boku manžela a dospívající dcery v honosné vile v bratislavské čtvrti Koliba.

Zdroje:

https://www.lifee.cz/eva-z-discopribehu-prisla-o-maminku-pomahala-ji-v-modelingu-a-tolerovala-i-jeji-prvni-znamost-v-15-letech-08aa1

https://www.lifee.cz/na-kafeecko/eva-z-discopribehu-dala-pred-herectvim-a-modelingem-prednost-lasce-krasa-neni-vyhoda-rika-mariana-slovakova-konecna_476333.html

https://showjanakrause.cz/portfolio/mariana-konecna/

https://www.dotyk.cz/magazin/kam-zivot-zaval-evu-z-discopribehu-malem-z-ni-byla-druha-herzigova-20200910.html

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/317912/eva-z-discopribehu-po-28-letech-5-drsnych-momentu-ktere-zamavaly-jejim-zivotem.html

https://www.kafe.cz/celebrity/mariana-slovakova-konecna/