Článek
Píše se 24. únor 1948 a v pražských ulicích vrcholí komunistický převrat. Demokratickým ministrům zbývají poslední hodiny mimo vládu, vznikají akční výbory Národní fronty a komunisté přebírají jednu instituci za druhou. Do jedné z vládních budov přichází náčelník Junáka Rudolf Plajner společně s náčelní dívčího kmene Vlastou Koseovou.
Dvě facky od Čepičky
O den dříve naléhal předseda Svazu české mládeže Zdeněk Hejzlar na Plajnera, aby Junák podpořil vznikající „obrozenou Národní frontu“ a dal podnět k vytvoření vlastního akčního výboru. Plajner odmítal rozhodnout o tak zásadní věci sám. Argumentoval stanovami organizace, závazky vůči mezinárodnímu skautingu a tím, že náčelník nemůže svévolně podřídit statisícové hnutí politickému rozhodnutí.
Následujícího dne byl společně s Vlastou Koseovou předvolán k Alexeji Čepičkovi. Ten byl tehdy ministrem vnitřního obchodu; ministrem spravedlnosti se stal až 25. února. S Gottwaldovou dcerou Martou se navíc oženil teprve 31. července 1948, takže v den slavné hádky ještě Gottwaldovým zetěm nebyl.
Podle Plajnerova vlastního pozdějšího svědectví se Čepička snažil oba skautské představitele přimět, aby podpořili novou Národní frontu a přijali politické podřízení Junáka. Když Plajner trval na tom, že k podobnému rozhodnutí nemá pravomoc, hádka se vyostřila. Čepička jej obvinil, že nedokáže ovládnout vlastní organizaci, že Junák nic neudělal pro osvobození republiky a že jde o hnutí nepřátelské socialismu. Pak mu nečekaně uštědřil dvě silné facky.
Plajner vzpomínal, že první ránu, kterou chápal jako osobní urážku, se rozhodl odpustit. Druhou však spojoval s Čepičkovým útokem na čest celé organizace a jejích členů, kteří za války zahynuli v odboji, koncentračních táborech a na bojištích. Proto jednu facku ministrovi vrátil.
Poté ho dvojice mužů doprovodila do jeho pokoje ve Štěpánské ulici, kde zůstal dva dny pod dohledem a prakticky izolován od okolí. Ústředí Junáka mezitím převzal akční výbor a zaměstnancům bylo oznámeno, že vedení odmítlo vydat prohlášení na podporu Gottwaldovy politiky.
Samotný Plajner paradoxně po návratu od Čepičky vytvoření akčního výboru také inicioval – doufal, že tím získá několik dní času, zabrání okamžité likvidaci Junáka a umožní, aby o jeho budoucnosti rozhodl připravovaný sněm. Byl to krok, který později sám řadil mezi své tragické omyly.
K lilii ho přivedl Jiří Wolker
Rudolf Plajner se narodil 5. dubna 1901 v Prostějově jako jediný syn ze sedmi dětí továrního krejčího Františka Plajnera a jeho ženy Jenovéfy. Když mu byly čtyři roky, matka zemřela a domácnosti se ujala její sestra Anastazie, kterou si Plajnerův otec později vzal. Rudolf studoval na prostějovské zemské vyšší reálce a právě tam se roku 1916 odehrálo setkání, které určilo celý zbytek jeho života. Patnáctiletý Plajner vstoupil do skautské družiny, kterou po návratu z tábora na Lipnici založil a vedl o rok starší Jiří Wolker – budoucí básník, jehož dnes většina lidí zná především jako autora Těžké hodiny a Hosta do domu.
Plajner se do skautingu ponořil naplno. Roku 1919 složil vůdcovskou zkoušku a převzal vedení prostějovských skautů. O rok později při jedné z nejdramatičtějších událostí svého mládí zachránil z rozvodněné Svratky tři tonoucí děti a získal za to zlatý stupeň odznaku Za čin junácký. Po maturitě začal studovat na brněnské technice, později pokračoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v oborech matematika a fyzika a získal titul doktora přírodních věd. Od roku 1924 učil na prostějovské reálce a v roce 1929 se s rodinou přestěhoval do Holešova, kde nastoupil na reálné gymnázium. Učitelská práce a skauting se od té chvíle staly dvěma hlavními osami jeho života.
V lednu 1939 vznikla sjednocená organizace Junák. Jejím náčelníkem byl původně Bohuslav Řehák, náčelní dívčího kmene Vlasta Koseová. Po Řehákově zatčení gestapem 1. září 1939 byl do funkce náčelníka postaven Rudolf Plajner. Tehdy se spolu s Koseovou dokonce vydal do Petschkova paláce a nabídl gestapu sebe jako rukojmí výměnou za vězněného Řeháka. Nabídku Němci samozřejmě nepřijali, ale už tato epizoda naznačovala, že nový náčelník nebral slova o službě a odpovědnosti pouze jako součást skautského obřadu.
Nacisté Junák dlouho netolerovali. V létě roku 1940 gestapo rozehnalo několik skautských táborů a 28. října podepsal K. H. Frank příkaz k rozpuštění organizace. O několik dní později, 4. listopadu, gestapo obsadilo její ústředí a zabavilo majetek. Skauting se však přesunul do ilegality a řada jeho členů se zapojila do domácího i zahraničního odboje.
Ani sám Plajner nezůstal pouze pasivním představitelem zakázané organizace. Zapojil se do odboje, udržoval spojení se skautskými činovníky a pomáhal lidem pronásledovaným nacisty. V lednu 1943 jej gestapo zatklo cestou ze školy. Prošel vězněním ve Zlíně, Kounicových kolejích, na Cejlu, Pankráci i výslechy v Petschkově paláci. Po více než dvou měsících, 24. března 1943, byl pro nedostatek důkazů propuštěn. Ani potom s odbojovou činností nepřestal a spolupracoval také s partyzánskými skupinami. Za zásluhy během okupace mu prezident Edvard Beneš v roce 1946 udělil Československý válečný kříž.
Po válce přišlo čtvrt milionu členů
Po osvobození se Junák obnovil s neuvěřitelnou rychlostí. Do organizace vstupovaly desetitisíce dětí a mladých lidí, kteří během okupace neměli možnost legálně skautovat, a členská základna se postupně dostala přibližně ke čtvrt milionu lidí. Plajner sám upozorňoval, že čtvrt milionu členů ještě automaticky neznamená čtvrt milionu skutečně vychovaných skautů – organizaci zoufale chyběli zkušení vedoucí a musela je ve velkém školit. V roce 1946 byl Plajner na poválečném sněmu znovu zvolen náčelníkem a roku 1947 se československý skauting výrazně představil na světovém Jamboree míru ve Francii, kam odjela přibližně pětistovka československých skautů.
O několik měsíců později bylo všechno jinak. Po únoru 1948 převzal ústředí Junáka akční výbor, řádně zvolení představitelé postupně ztratili skutečnou moc a samostatný Junák byl během následujících dvou let likvidován. Konečné oznámení o jeho zániku bylo zveřejněno v září 1950.
Skauti končili ve věznicích i uranových lágrech
V květnu 1949 se stovky mladých lidí dostaly do vyšetřování kolem připravovaného protikomunistického vystoupení, často označovaného jako Prokešův puč. Skautská činovnice Dagmar Skálová měla se svými lidmi zajišťovat především spojení a zdravotnickou pomoc. Po zatčení se jí podařilo přesvědčit vyšetřovatele, že velká část mladších skautů považovala celou akci pouze za noční hru, a mnoho z nich tím zachránila před vysokými tresty. Sama dostala doživotí, Jiří Navrátil dvacet let a další skauti tresty od několika let výše. Řada z nich následně prošla uranovými lágry na Jáchymovsku a Slavkovsku.
Politické procesy se skauty pokračovaly i v dalších letech. Skautský institut uvádí, že do roku 1953 bylo odsouzeno více než šest set skautů a skautek a někteří dostali i trest smrti.
Plajner po propuštění z vazby zůstal pedagogem, jeho profesní život však pokračoval pod tlakem komunistického režimu. V Holešově učil až do roku 1959, kdy byl přeložen na základní školu ve Vraném nad Vltavou a odstěhoval se do Luk pod Medníkem. O dva roky později odešel do důchodu.
Čekal téměř dvacet let. Když se během Pražského jara roku 1968 politické poměry uvolnily, skauti se znovu začali veřejně scházet a Junák byl obnoven. Plajner, kterému bylo sedmašedesát let, se opět dostal do jeho čela a třetí sněm jej v náčelnické funkci potvrdil. Během krátké doby vznikaly nové oddíly a tábory a z ilegality či rodinných skříní se vytahovaly staré vlajky, kroniky a kroje. Po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy však bylo stále jasnější, že ani tato obnova nebude mít dlouhého trvání.
„Neopouštějte naše děti“
Právě období let 1969 a 1970 je nejspornější kapitolou Plajnerova života. Normalizační vedení státu už samostatný Junák nechtělo a na podzim 1970 byla jeho existence znovu ukončena. Plajner stál před otázkou, co udělat s tisíci dětí a jejich vedoucími.
Prosazoval myšlenku, že pokud už není možné zachránit samotnou organizaci, měli by vedoucí pokud možno zůstat se svými oddíly a pokračovat s nimi pod hlavičkou jiné povolené organizace, dokud to nebude v rozporu s jejich svědomím a skautským slibem. Právě odtud pochází jeho slavná výzva „Neopouštějte naše děti!“
Část skautů přešla pod turistické oddíly, tělovýchovné organizace nebo jiné zájmové skupiny, někteří i pod Pionýr. Jinde vedoucí raději oddíly rozpustili. Sám Plajner udělal krok, který se stal zdrojem sporů na desítky let: v listopadu 1970 přijal členství v Ústřední radě Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže a zůstal v ní až do roku 1977.
Právě proto se na jeho rozhodnutí dívali někteří skauti velmi kriticky už tehdy. Jiní jej hájili s tím, že díky pokračování oddílů pod jinými názvy přežily jejich vazby, zkušenosti i způsob práce až do roku 1989.
Závěr života strávil Plajner v Lukách pod Medníkem, které dnes patří k Jílovému u Prahy. Od počátku osmdesátých let jej postihovalo několik mozkových příhod a jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval. Přesto dál pracoval na skautských rukopisech a udržoval kontakt s lidmi z hnutí, které už potřetí oficiálně neexistovalo. Když cítil, že se blíží konec, připravil si dokonce vlastní rozloučení a požádal rodinu, aby po jeho smrti pouze doplnila datum. Poslední věta zněla prostě: „Buďte zdrávi a radujte se z daru života!“ Rudolf Plajner zemřel 23. června 1987 ve věku šestaosmdesáti let.
Zdroje:
https://www.pametnaroda.cz/cs/plajner-oldrich-20170126-0
https://www.svazskautu.cz/historie/lilie-pod-klopou-lilie-za-mrizemi/1-teren-a-doba/
https://www.svazskautu.cz/historie/lilie-pod-klopou-lilie-za-mrizemi/5-udalosti-roku-1949/
https://www.ustrcr.cz/uvod/vzdelavaci-projekt-pamet-a-dejiny-totalitnich-rezimu/skauti-v-protikomunistickem-odboji/jiri-navratil/
https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1301/003-013.pdf
https://biography.hiu.cas.cz/wiki/%C4%8CEPI%C4%8CKA_Alexej_1910%E2%80%931990
https://s3.eu-central-1.amazonaws.com/uploads.mangoweb.org/shared-prod/skautskyinstitut.cz/uploads/2013/12/plajner_sudy.pdf
https://s3.eu-central-1.amazonaws.com/uploads.mangoweb.org/shared-prod/skautskyinstitut.cz/uploads/2013/12/Skaut-RudolfPlajner.pdf
https://3odboj.mo.gov.cz/sites/3odboj/files/dokumenty/zakladni-stranka/sbornik_vyjadreni_ucty_a_vdecnosti_2015.pdf
