Článek
Iva přišla na svět 17. prosince 1948 v Praze za okolností, které v té době vyvolávaly v měšťanských kruzích značné pozdvižení. Její matce bylo v době porodu pouhých sedmnáct let.
Mladá dívka byla sama ještě téměř dítětem, toužila po tanci, zábavě a objevování světa, nikoli po bezesných nocích u dětské postýlky a praní plen. Manželství velmi mladých rodičů bylo od počátku křehké a neuneslo nápor každodenní reality. Neshody, hádky a vzájemné odcizení vedly k rychlému a definitivnímu rozpadu vztahu.
Otec z rodinného života prakticky zmizel a velmi mladá matka si s výchovou malé dcery nevěděla rady. Hledala nový život, nového partnera a závazek v podobě batolete představoval nepřekonatelnou překážku.
Nastala situace, která v té době nebyla zcela neobvyklá, ale pro psychiku malého dítěte znamenala hlubokou jizvu. Rodinná rada rozhodla, že o výchovu děvčátka se postarají prarodiče. Iva se přestěhovala do letenského bytu své babičky a dědečka.
Letenské království starých časů
Letenský byt prarodičů se pro Ivu stal kouzelným ostrovem, kde platila zcela jiná pravidla než v okolním, komunisty ovládaném a modernizujícím se světě. Babička byla ztělesněním starého dobrého měšťanského pořádku z dob první republiky a rakousko-uherské monarchie.
Ráno se vstávalo za svítání, větraly se těžké duchny, bělilo se prádlo ve velkých smaltovaných hrncích a každá drobnost měla své přesně určené místo. Babička vedla domácnost s neobyčejnou precizností a hrdostí. Naučila vnučku vnímat krásu v obyčejných činnostech: ve vaření poctivé hovězí polévky, v leštění mosazných klik, v zašívání ponožek i v ručním vyšívání monogramů na plátěné kapesníky.
Zatímco vrstevníci na ulici běhali v pionýrských šátcích a obdivovali traktory a sovětské kosmonauty, Iva trávila odpoledne na půdách, v bazarech a v antikvariátech. Fascinovaly ji staré litinové žehličky, porcelánové hrníčky s růžičkami, secesní rámy obrazů, ručně psané receptáře a dobové reklamní cedule na cikorku či mýdlo s jelenem.
Přestože její vnitřní svět patřil historii a útulnému domovu, dospívající Iva v sobě objevila silný divadelní temperament. Byla výrazná, hubená, měla hluboký alt a neobyčejný dar humoru i sebeironie.
Přihlásila se na pražskou DAMU na obor herectví a přijímací komise její talent okamžitě rozpoznala. V ročníku se potkala s budoucími velkými osobnostmi českého divadla, ale nikdy zcela nezapadla do škatulky klasické charakterní herečky.
Po absolutoriu v roce 1973 nastoupila do angažmá v Divadle Vítězného února v Hradci Králové a později prošla legendárním Divadlem Na okraji v pražském klubu Rubín či Činoherním klubem.
Hrála temperamentní ženy, rázovité tety i komické figurky. Její projev byl nesmírně energický, přímočarý a lidový. Jenže divadelní prkna a noční zájezdy po vlastech českých ji zcela nenaplňovaly. Šatny voněly laciným cigaretovým kouřem a líčidly, ale Iva ve volných chvílích stále toužila po klidu svého letenského domova a vůni sušených bylinek.
V polovině sedmdesátých let, kdy prožívala těžké osobní i profesní krize, vzala poprvé do ruky štětec a barvy. Neměla žádné akademické výtvarné vzdělání a nikdy se o něj nepokoušela. Chtěla jen zachytit svět, který jí v dětství darovala babička a který z moderní reality nenávratně mizel.
Začala malovat na sololitové desky, stará prkénka i dřevěné krabičky. Její styl byl čistě naivní, laskavý a dojemně starosvětský. Na jejích obrázcích ožívaly idylické pražské dvorky, pavlače s kvetoucími muškáty, šantány, staré hokynářství, kramáři, paní lékárníková na procházce se psíkem a rodiny shromážděné kolem svátečního stolu.
Domácí štěstí
V televizním studiu na Kavčích horách v Praze panuje rušná atmosféra. Je pondělí 15. března 1999, přesně 10:30 dopoledne. Kolem improvizované scény postavené ze starého dřevěného nábytku, krajkových záclon a babiččina kredence pobíhají technici, kameramani a osvětlovači. Uprostřed toho všeho stojí padesátiletá Iva Hüttnerová v secesních šatech s vysokým límečkem a naškrobené zástěře. V ruce drží těžkou mosaznou bábovkovou formu a starou kuchařku Magdaleny Dobromily Rettigové.
Iva se podívá přímo do objektivu, usměje se svým charakteristickým, vřelým úsměvem a klidným, lehce chraplavým hlasem pronese úvodní větu: „Vítejte, milí diváci, u našeho Domácího štěstí. Dnes si ukážeme, jak naše babičky dokázaly vyčistit připálený hrnec pouhou solí a octem a proč v každé správné rodině voněla levandule.“
V té jediné minutě se zrodil jeden z nejúspěšnějších a nejoblíbenějších televizních pořadů přelomu tisíciletí. Z neznámého konceptu se stal celonárodní hit. Diváci hltali rady ze starých časopisů pro hospodyňky, tipy na pěstování bylinek, rady pro útulný domov a nostalgické vzpomínání na časy, kdy se nespěchalo.
Iva Hüttnerová dokázala do dravého, zrychleného a komerčního světa konce devadesátých let vrátit hodnoty, které jí kdysi vštěpovala babička na Letné: trpělivost, úctu k ruční práci a schopnost vytvořit teplo domova z těch nejobyčejnějších věcí.
Úspěch televizního pořadu otevřel stavidla neuvěřitelné publikační činnosti. Iva začala své sebrané rady, recepty, vystřihovánky a dobové litografie vydávat v knižní podobě. Kniha Domácí štěstí a její další pokračování se staly absolutními bestsellery, které se prodávaly ve statisícových nákladech.
Každý rok vydávala své autorské nástěnné kalendáře, které zdobily tisíce českých kuchyní. Lidé jí posílali balíky se starými fotografiemi, zapomenutými sešity po prababičkách, krajkami a historickým nádobím, protože věděli, že u ní tyto poklady neskončí v kontejneru, ale najdou nový život.
Vlastní ráj za PrahouTo, co hlásala ve svých knihách a na televizní obrazovce, nebyla pouhá stylizovaná póza pro kamery. Iva Hüttnerová své principy do puntíku žila v soukromí. Na okraji Prahy vybudovala dům se zahradou, který se stal fyzickým otiskem její celoživotní posedlosti starými časy.
Když stavení poprvé uviděla, šlo o zanedbanou stavbu s divokým pozemkem. Spolu s manželem Petrem se pustila do rekonstrukce, která trvala celé roky. Místo moderních plastových oken, sádrokartonu a sterilního minimalismu sháněla po vesnicích staré pálené cihly, původní trámoví a mosazné kličky.
Její dům se proměnil v přísně organizovaný kabinet kuriozit. Stěny zaplnily stovky předmětů: historické smaltované cedule prvorepublikových koloniálů, litinové formy na bábovky, vyšívané kuchařky, sbírky starých vah, mlýnků na kávu i dobových žehliček na dřevěné uhlí.
Zde našla svůj skutečný, ničím nerušený klid. Vytvořila pevné zázemí pro syna Matouše, dceru Kláru i svá vnoučata. Děti neučila teorii z knih, ale nechala je nasávat stejnou vůni domova a řád, jaký jí v padesátých letech dala babička na Letné.
Zdroje:
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-rozhovory-iva-huttnerova-96241
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-iva-huttnerova-malovani-je-osamele-pomohlo-mi-najit-v-sobe-klid-40265883
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095813559-domaci-stesti/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095813559-domaci-stesti/chat/259-iva-huttnerova/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1148499747-sama-doma/318291310030012/chat/7625-iva-huttnerova/
https://sever.rozhlas.cz/iva-huttnerova-6851228
https://hradec.rozhlas.cz/na-vetvi-s-halinou-jsou-iva-huttnerova-a-dana-batulkova-a-rec-byla-hlavne-o-7951835
https://novomestskaradnice.cz/program/906/iva-httnerova-obrazky/
