Článek
Kdo si někdy vsadil Sportku, možná ví, že šance na první pořadí jedním sloupcem v jednom tahu je zhruba jedna ku čtrnácti milionům. Přesto se výherci pravidelně objevují, prostě proto, že sází obrovské množství lidí. Nikoho nenapadne zatknout šťastlivce za podvod jen proto, že výhra byla nepravděpodobná. V Anglii v roce 1999 ale přesně podobná úvaha pomohla poslat do vězení matku. Soudce přitom porotu výslovně varoval. „Neodsuzujeme lidi na základě statistik. Byl by to strašný den, kdyby tomu tak bylo,“ řekl jí.
Dcera policejního šéfa
Sally Lockyerová se narodila 15. srpna 1964 v Devizes ve Wiltshiru jako jediná dcera vysokého policejního důstojníka a kadeřnice. Vystudovala zeměpis v Southamptonu a pak pracovala v bankách v londýnské City. V Citibank potkala finančního právníka Stephena Clarka, v roce 1990 se za něj vdala a kvůli němu se přeškolila na advokátku. V roce 1994 oba nastoupili do velké advokátní kanceláře v Manchesteru a koupili si chalupu ve Wilmslowu, zámožném předměstí, kde bydlí i slavní fotbalisté. Pro Čechy něco jako Průhonice u Prahy.
Idyla měla trhliny. Během prvního těhotenství trpěla Sally depresemi a samotou, když manžel často cestoval, a začala pít. V práci ji za alkohol napomenuli a chodila na terapii. Žalobce to později vytáhne. Soud ale důkazy o pití nakonec nepřipustil, protože nic nenasvědčovalo tomu, že by byla v noci, kdy děti zemřely, opilá.
Christopher se narodil 26. září 1996 a byl to zdravý chlapec. Ráno 13. prosince psala Sally pozvánky na jeho křtiny. Večer byl Stephen na vánočním večírku firmy a ona dala syna spát do proutěného košíku vedle postele. Šla si do kuchyně udělat čaj, a když se vrátila, byl chlapec podle jejích slov prašně šedý. Sanitku volala ve 21.35. Když záchranáři dorazili, v šoku nedokázala ani odemknout dveře. Za hodinu lékaři v nemocnici chlapce prohlásili za mrtvého.
Pitvu udělal patolog Alan Williams. Našel pár drobných modřin a malou trhlinku pod rtem, které připsal oživování, a k tomu infekci v plicích. Jako příčinu smrti uvedl zánět dolních cest dýchacích a případ se uzavřel jako smrt v kolébce, tedy náhlé úmrtí kojence bez zjevné příčiny. Tělo bylo potom zpopelněno, takže zbyly jen fotografie a sklíčka se vzorky plic. Sally upadla do hluboké deprese a léčila se na psychiatrické klinice.
Druhý syn Harry přišel na svět 29. listopadu 1997, o tři týdny dřív, ale zdravý. Rodina se zapojila do státního programu, který po úmrtí v kolébce pomáhá hlídat další dítě. Večer 26. ledna 1998 byli doma oba rodiče. Stephen odešel do kuchyně připravit lahvičku na noční krmení, a zatímco byl pryč, bylo Harrymu náhle zle. Sally zavolala manžela a ve 21.27 sanitku. Záchranáři našli Stephena klečet nad synem na podlaze ložnice. Dítě už nejevilo známky života.
Tentokrát Williams napsal, že Harryho někdo opakovaně třásl. Pak se vrátil k fotkám a sklíčkům a usoudil, že i Christopher zemřel nepřirozeně, nejspíš udušením. Za necelý měsíc policie zatkla oba rodiče. Sally při prvním výslechu podrobně popsala, co se stalo, a důrazně popřela, že by dětem ublížila. Další otázky už na radu advokátů neodpovídala. Obvinění proti Stephenovi bylo staženo. Ještě před procesem porodila třetího syna.
Jednou za sto let
Proces začal 11. října 1999 v Chesteru. Žalobce předložil porotě seznam podobností, které podle něj šly „daleko za náhodu“. Obě děti zemřely ve věku několika týdnů, obě v ložnici, kolem půl desáté večer, obě když s nimi byla matka sama a manžel byl pryč nebo měl odjet. Odvolací soud později suše poznamenal, že miminka jsou nejzranitelnější v prvních týdnech a většinu času tráví s matkou. Nějaká podobnost se podle něj dá najít v každé rodině.
Nejslavnějším svědkem obžaloby byl profesor sir Roy Meadow, rytíř, bývalý předseda britských pediatrů a autor pravidla, které se mezi sociálními pracovníky šířilo jako zaklínadlo. „Jedno náhlé úmrtí kojence je tragédie, dvě jsou podezřelá a tři jsou vražda, dokud se neprokáže opak,“ napsal v roce 1997 ve své příručce o týrání dětí.
U soudu Meadow vysvětlil, že pro bohatou nekuřáckou rodinu, kde rodiče pracují, je riziko jedné smrti v kolébce 1 : 8 543. „Musíte vynásobit 1 : 8 543 krát 1 : 8 543 a vychází to přibližně jedna ku třiasedmdesáti milionům. V Anglii, Walesu a Skotsku je ročně asi 700 000 porodů, takže se to náhodou stane asi jednou za sto let,“ řekl. Protože mu klesal hlas, musel ohromující číslo zopakovat.
Obhájce se ho při křížovém výslechu snažil zviklat. Meadow sám připustil, že u druhého dítěte je to vlastně jako hodit znovu mincí, a pak přesto zopakoval, že šance je jedna ku třiasedmdesáti milionům. Přidal k tomu obraz, který utkvěl. Přirovnal to k Grand National, nejslavnějšímu anglickému dostihu. Vsadíte si na outsidera s kurzem 80 : 1 a vyhrajete. Za rok znovu, a pak ještě dvakrát. „Takže je to stejné s těmito úmrtími,“ uzavřel. Studie, ze které číslo pocházelo, přitom výslovně varovala, že při druhém úmrtí v rodině by bylo nevhodné automaticky předpokládat týrání. Tenhle text porota nikdy neviděla.
Číslo přitom nebylo jedinou zbraní obžaloby. Porota slyšela znalce, podle kterých nesly obě děti stopy dřívějšího týrání, od zlomených žeber po poškození mozku. Mluvilo se o krvácení do sítnice i o poranění míchy. Většina těchto nálezů se později ukázala jako omyl nebo jako následek samotné pitvy. „Nikdy jsem nezažil případ, kde by se tolik zdánlivých nálezů při kritickém zkoumání rozpadlo na prach,“ řekl už u procesu profesor Peter Berry, znalec obhajoby.
Rány kladivem
Porotci během procesu poslali soudci otázku, jestli Harrymu dělali nějaké krevní testy. Patolog Williams se vrátil na lavici svědků a ptali se ho na záznam v nemocničních papírech, který se týkal laboratorních kultivací. O žádných výsledcích ale nic neřekl. Porotě podle deníku The Independent sdělili, že se testy nedělaly. Výsledky přitom celou dobu ležely přímo v soudní síni, ve složce číslo 89.
Po osmi hodinách porady se sedm mužů a pět žen 9. listopadu 1999 shodlo poměrem hlasů 10 : 2. Sally stála na lavici obžalovaných se skloněnou hlavou a zavřenýma očima. Soudce jí vyměřil doživotí a ročního syna převzaly úřady. „Moje žena byla pečující a oddaná matka. Je nevinná,“ řekl před soudem Stephen. Bulvár ji pak líčil jako vražedkyni vlastních dětí.
Ve vězení byla pro spoluvězenkyně ideální terč. Odsouzená za vraždu dětí, advokátka a k tomu dcera policisty. Stephen odešel z výnosného místa společníka, vzal práci právního asistenta blíž k věznici a prodal dům, aby zaplatil právníky. Rodina se ocitla na pokraji bankrotu. První odvolání v říjnu 2000 skončilo neúspěchem. Soudci připustili, že číslo 73 milionů je jen nedůležité, ostatní důkazy ale považovali za drtivé.
Zvláštní gesto přišlo od vlastní profese. V roce 2001 ji kárný tribunál advokátů nevyškrtl ze seznamu, jen ji pozastavil činnost, což bylo u odsouzené za vraždu bezprecedentní. Na videu z vězení mluvila o tom, jak je hrdá, že je advokátka. „Řekla mi, že poslední čtyři roky byly série ran kladivem, jedna za druhou,“ svěřil se tehdy novinářům její právník John Batt.
Kostka, Sportka a kůň
V říjnu 2001 se stalo něco nevídaného. Královská statistická společnost poprvé veřejně zasáhla do konkrétního soudního případu a prohlásila, že Meadowovo číslo nemá žádný statistický základ. V lednu 2002 napsal její prezident Peter Green lordu kancléři, tedy tehdejšímu ministrovi spravedlnosti. „Výpočet vedoucí k 1 : 73 milionů je neplatný,“ stálo v dopise. Chyba přitom podle statistiků mířila téměř jistě jedním směrem, proti obžalované.
Kde byl problém? Násobit se dají jen události, které na sobě nezávisejí, jako dva hody kostkou. Jenže děti stejných rodičů mají společné geny i domov. Když jedno zemře na dosud neznámou vrozenou vadu nebo kvůli něčemu v prostředí, druhému hrozí totéž. Matematik Ray Hill z univerzity v Salfordu později spočítal, že po první smrti v kolébce je druhá pětkrát až desetkrát pravděpodobnější. Nadace pro výzkum úmrtí kojenců uváděla, že dvojí úmrtí v jedné rodině se v Británii stává zhruba jednou ročně, ne jednou za sto let.
Druhá chyba je ještě zrádnější a má jméno, chyba žalobce. I kdyby dvě přirozená úmrtí byla extrémně vzácná, porota se neměla ptát, jak je to nepravděpodobné. Měla se ptát, co je pravděpodobnější, jestli dvě smrti v kolébce, nebo matka, která zavraždí dvě vlastní děti. Obojí je vzácné, podle Hillových výpočtů jsou ale dvě přirozená úmrtí čtyři a půlkrát až devětkrát častější než dvojnásobná vražda. Je to stejné jako se Sportkou, kde nepravděpodobná výhra ještě nedokazuje, že výherce podváděl.
Složka číslo 89
Stephen se s tchánem Frankem Lockyerem, policistou ve výslužbě, a s rodinným přítelem Battem nevzdávali. Pomohla jim i advokátka Marilyn Stowe, která pracovala zadarmo, protože jí na případu něco nesedělo. V létě 2002 se Stephen po opakovaných žádostech dostal ke kompletní nemocniční dokumentaci. A v ní našel to, co porota hledala.
Williams při Harryho pitvě odebral vzorky a poslal je do laboratoře. Ve vzorcích z žaludku, plic, průdušek, krku a hlavně z mozkomíšního moku vyrostl zlatý stafylokok, bakterie, která bývá neškodná, ale na některých místech umí zabíjet. Mozkomíšní mok je přitom normálně sterilní. Výsledky byly tak neobvyklé, že vzorky putovaly do další nemocnice a pak do národní referenční laboratoře v Londýně. Mikrobiolog o nich Williamsovi napsal už v březnu 1998. Patolog je přesto nezmínil v žádné ze tří písemných výpovědí ani u soudu.
Znalci obhajoby nevěřili vlastním očím. Berry, který u procesu svědčil střízlivě a vyváženě, prohlásil, že by nikdy nečekal, že jiný expert zadrží laboratorní výsledky. Bylo by to podle něj stejné, jako kdyby zatajil mikroskopická sklíčka nebo fotografie z pitvy. Patolog Morris označil opomenutí za ohromující a podle jeho názoru Harry s největší pravděpodobností zemřel přirozeně, na infekci. Floridský soudní patolog Sam Gulino, kterého obhajoba požádala o posudek, napsal, že byl zděšen tím, jak nedbale byla obě úmrtí posouzena.
Nikdo nevyhrál
Věc se vrátila k odvolacímu soudu a 29. ledna 2003 bylo rozhodnuto. Obžaloba už odsouzení neobhajovala a nový proces nežádala. Odpoledne ve 15.40 vyšla Sally z cely a padla manželovi do náruče. „Tohle není vítězství. Nikdo tady nevyhrál. Všichni jsme prohráli. Cítíme jen úlevu, že naše noční můra skončila,“ řekla novinářům. Jejich třetímu synovi byly tehdy čtyři roky.
Po jejím propuštění nechal generální prokurátor přezkoumat stovky podobných rozsudků. Dvě další matky, Angela Canningsová a Donna Anthonyová, vyšly z vězení a lékárnice Trupti Patelová byla zproštěna obžaloby. Ve všech případech svědčil Meadow. Patologovi Williamsovi lékařská komora na čas zakázala dělat soudní pitvy. Meadowa na stížnost Sallyina otce v roce 2005 vyškrtla z registru lékařů a on se tam poprvé veřejně omluvil. Soudy ho o rok později vrátily s tím, že pochybil, ale ne natolik závažně.
Svoboda ji neuzdravila. Stephen brzy přiznal, že jeho žena už nikdy nebude v pořádku. Lékaři jí diagnostikovali trvalou změnu osobnosti po katastrofickém zážitku, protrahovaný zármutek a závislost na alkoholu. Rodina se přestěhovala do Essexu, daleko od Wilmslowu.
V březnu 2007 ji našli mrtvou v posteli. Měla v krvi obří množství alkoholu a koroner uzavřel smrt jako nešťastnou náhodu. Bylo jí dvaačtyřicet let. Podle rodiny se nedokázala vyrovnat s obviněním, které pošlapalo všechno, v co byla vychována věřit a co sama jako advokátka praktikovala. „Podle mě tahle žena zemřela na zlomené srdce,“ řekl John McManus ze sdružení, které pomáhá obětem justičních omylů.
Meadowův zákon ještě dlouho strašil i jinde. V Austrálii v roce 2023 omilostnili Kathleen Folbiggovou, která za smrt svých čtyř dětí strávila ve vězení dvacet let. Dvě z nich, jak se ukázalo, měly vzácnou vrozenou mutaci, která zastavuje srdce. Na jméně Sally Clarkové se dnes studenti práva i statistiky učí, proč se nepravděpodobné nesmí plést s nemožným.
Zdroje:
https://ccrc.gov.uk/decision/clark-sally/
https://www.bailii.org/ew/cases/EWCA/Crim/2003/1020.html
https://www.penguin.co.uk/books/343496/stolen-innocence-by-john-batt/9780091905699
https://www.independent.co.uk/news/uk/crime/new-facts-raise-more-doubt-did-sally-clark-really-kill-her-babies-182480.html
https://www.lawgazette.co.uk/news/cry-freedom/37532.article
https://www.lawgazette.co.uk/news/murder-solicitors-hope-after-staying-on-the-roll/33887.article
https://www.theguardian.com/uk/2003/jan/30/ukcrime.taniabranigan
https://rss.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/j.1740-9713.2005.00078.x
https://rss.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/j.1740-9713.2005.00077.x
https://www.theguardian.com/society/2007/sep/06/childrensservices.health
https://www.theguardian.com/society/2006/feb/17/health.uknews
https://www.theguardian.com/society/2007/nov/07/children.uknews
https://www.abc.net.au/news/2023-12-14/kathleen-folbigg-court-of-criminal-appeal-charges/103224344
