Článek
Byt v šestém patře panelového domu v Českých Budějovicích je na konci července roku 2020 zahalen do neprostupného ticha. Sousedé už několik dní Josefa Nedorosta neviděli, na zvonění nikdo nereaguje a z bytu se začíná šířit nepříjemný zápach. Přivolaní policisté a hasiči proto musí dveře otevřít násilím. Uvnitř najdou mrtvého čtyřiašedesátiletého muže. Policie vyloučí cizí zavinění a nařídí pitvu.
Josef Nedorost umírá sám v bytě ve městě, kde se před pětašedesáti lety narodil. Býval to urostlý, uhrančivý krasavec s pronikavým pohledem, svalnatou postavou a nebezpečným charismatem.
V osmdesátých letech exceloval jako německý boxer Kurt Schaller v dramatu Pěsti ve tmě a jako nekompromisní šéf pražských veksláků Richard Šindler v trháku Bony a klid.
Jeho život však v roce 1997 zásadně změnila těžká nemoc. Při archeologické výpravě se ukryl před deštěm v kravíně a napil se čerstvě nadojeného nepasterizovaného mléka.
Jihočeský rebel s uhrančivým pohledem
Příběh Josefa Nedorosta začal v poklidných kulisách jihočeské metropole. Narodil se 20. září 1955 v Českých Budějovicích.
Od mládí v sobě měl obrovskou fyzickou energii. Vyučil se automechanikem, vystudoval Střední zemědělskou školu a závodně boxoval. Než se definitivně rozhodl pro herectví, vystřídal také několik zaměstnání.
Disponoval vizáží, která byla v tehdejším československém filmu ojedinělá: ostře řezané rysy, pronikavé oči, vysoké čelo a mohutná atletická postava.
Nakonec zamířil na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kde vystudoval činoherní herectví.
Profesoři i spolužáci v něm rozpoznali talent pro dramatické a charakterní postavy. Nedorost nepůsobil jako naivní romantický hrdina ani jako bodrý venkovský chasník.
Z jeho hereckého projevu vyzařovalo chladné napětí, vnitřní síla a nebezpečné kouzlo predátora.
Po absolutoriu na JAMU v roce 1982 nastoupil do stálého angažmá ve Státním divadle Brno, kde působil do roku 1985.
Poté odešel do Prahy a nastoupil do Divadla E. F. Buriana, kterému zůstal věrný až do jeho zániku v roce 1991.
Filmoví režiséři mezitím hledali neokoukanou tvář pro drsné dramatické projekty a Josef Nedorost představoval ideální volbu pro postavy mužů, ze kterých jde skutečný respekt.
První velký filmový průlom přišel v roce 1986, kdy režisér Jaroslav Soukup připravoval strhující boxerské drama z období předmnichovské republiky Pěsti ve tmě.
Příběh mladého českého boxera Vildy Jakuba v podání Marka Vašuta potřeboval rovnocenného, fyzicky impozantního a mrazivě přesvědčivého protivníka.
Soukup svěřil roli německého profesionálního šampiona Kurta Schallera právě Josefu Nedorostovi.
Pro roli měl proti jiným hercům obrovskou výhodu: v mládí skutečně závodně boxoval a dlouhodobě si udržoval sportovní postavu. Režisér Jaroslav Soukup později vzpomínal, že právě proto byl jedním z mála kandidátů, kteří nejen dokázali roli zahrát, ale také fyzicky vypadali jako profesionální boxer.
Boxerské scény se přesto tvrdě nacvičovaly. Každý úder, ústup i pohyb po ringu měl přesnou choreografii a Nedorost i Marek Vašut museli souboje zvládnout bez improvizace.
Finální střety v ringu, kde se utkává s Markem Vašutem, dodnes patří k nejvýraznějším scénám filmu. Nedorost v roli Schallera nehrál prvoplánové nacistické monstrum, ale nebezpečného, sebevědomého a technicky dokonalého sportovce, který je využíván německou propagandou.
Film ho výrazně zviditelnil. Z Nedorosta se stala vyhledávaná tvář a představitel nového typu charakterního filmového drsňáka.
Ženy ho obdivovaly pro jeho mužný zjev. I Jaroslav Soukup na něj vzpomínal jako na lamače ženských srdcí, který o své tělo pečoval a svého vzhledu si byl dobře vědom. Ten největší životní triumf však na něj čekal v šeru pražských ulic kolem Tuzexu.
Vekslácký král Richard
V roce 1987 oslovil Nedorosta režisér Vít Olmer, který připravoval na svou dobu neobvykle otevřený film o pražském podsvětí, černém trhu s devizami a vekslácích s názvem Bony a klid.
Olmer potřeboval charismatického herce, který by dokázal naprosto věrohodně a suverénně ztvárnit šéfa vekslácké party. Roli Richarda Šindlera svěřil právě Nedorostovi.
Josef Nedorost vdechl postavě Richarda neopakovatelný styl, chladnou eleganci a magnetickou aroganci. Se svým knírem, upravenými vlasy a ledovým úsměvem se stal dokonalým ztělesněním tehdejší vekslácké elity.
Jeho společné scény s Romanem Skamenem, Tomášem Hanákem, Veronikou Jeníkovou a Janem Potměšilem patří k nejzapamatovatelnějším momentům filmu.
Snímek vznikl v roce 1987 a do kin vstoupil 1. července 1988. Stal se mimořádným diváckým hitem – v českých kinech jej během původní distribuce vidělo přibližně 2,66 milionu diváků.
Nedorost byl v té době na vrcholu popularity. V roce 1988 se objevil také v hudebním retro filmu Anděl svádí ďábla a o několik let později ho Jaroslav Soukup znovu obsadil do filmu Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu z roku 1992.
Zdálo se, že přicházející devadesátá léta a nová svobodná éra mu otevřou další dveře. Hrál i v zahraničních produkcích a později se objevil například v Lazebníku sibiřském.
Osudový doušek v kravíně
Jenže v druhé polovině devadesátých let zasáhl jeho život krutý a naprosto nečekaný zlom. Je rok 1997 a dvaačtyřicetiletý Josef Nedorost se ve volném čase věnuje jedné ze svých velkých zálib – amatérské archeologii.
Při jedné výpravě za keltskými nálezy začne silně pršet. Nedorost se s přáteli ukryje v nedalekém kravíně, kde právě dojičky dokončily práci.
Jedna z nich mu nabídne čerstvě nadojené mléko přímo z kádě.
Nedorost se napije.
O tři dny později dostane vysoké horečky.
„Což jsem neměl dělat,“ vzpomínal po letech v pořadu 13. komnata. Lékaři u něj následně diagnostikovali meningoencefalitidu, přestože podle jeho vlastních slov žádné klíště neměl.
Začalo to prudkou horečkou, vyčerpáním a kolapsem. První lékař měl podle Nedorostovy vzpomínky situaci dokonce považovat za chřipku, jeho otec však trval na dalším vyšetření.
Pak přišla diagnóza.
A vážné neurologické následky.
V nemocnici zůstal přibližně tři týdny. Nemoc mu mimo jiné poškodila peroneální nerv v noze, který ovládá pohyb nártu. Nedorost kvůli tomu prakticky nedokázal chodit a nějakou dobu používal invalidní vozík.
Následovala dlouhodobá rehabilitace v Kladrubech.
Nedorost v sobě probudil obrovskou vůli k životu a někdejší sportovní zaťatost. Den za dnem se snažil dostat poškozenou nohu znovu pod kontrolu a postavit se na vlastní nohy.
Sám později říkal, že právě v rehabilitačním ústavu se psychicky „sebral“, protože kolem sebe viděl pacienty s ještě těžším postižením.
Přibližně rok se dával fyzicky dohromady. Chůze se výrazně zlepšila, zdravotní následky však úplně nezmizely.
Mnohem komplikovanější byly psychické problémy.
Česká televize jeho pozdější stav popisovala jako psychické následky těžké nemoci a psychický blok, které mu komplikovaly návrat k profesi.
Jaroslav Soukup byl ještě konkrétnější. Když Nedorosta po letech znovu viděl, připadal mu velmi změněný. Podle režiséra někdy mluvil zmateně, byl rozhozený a trpěl stihomamem.
Jeho život i kariéra pokračovaly.
Jen jinak než před nemocí.
Návrat Richarda
Po těžké nemoci se Josef Nedorost postupně stáhl z hlavního proudu filmového a divadelního života.
Ještě po roce 1997 hrál v několika českých i zahraničních projektech. Objevil se například v Lazebníku sibiřském, filmu Člověk v zoo, seriálech Ulice, Strážce duší nebo Cesty domů.
Postupně se ale stále více vracel do rodných Českých Budějovic, kde žil se svou matkou.
Velkou útěchu mu poskytovala i nadálě archeologie. Hledal a určoval hroty, drasadla a úlomky keramiky z keltského období a sám říkal, že mu tento koníček přinášel pocit uklidnění a smysluplnosti.
Zároveň se změnil jeho vzhled i chování. Oholil si charakteristický knír, nechal si narůst dlouhé vlasy a podle lidí, kteří se s ním po letech setkali, působil uzavřeněji a nejistěji.
V roce 2013 se začalo připravovat pokračování filmu Bony a klid.
Josef Nedorost nabídku vrátit se k Richardovi přijal.
Režisér Vít Olmer měl s hercem jediný výraznější problém – Nedorost tehdy nosil dlouhé bílé vlasy a pro postavu starosty Richarda je musel ostříhat. Nakonec souhlasil a podle Olmera roli zahrál velmi dobře.
Film Bony a klid 2 měl premiéru 22. května 2014 a Nedorost se v něm znovu objevil vedle Romana Skameneho, Jana Potměšila a Veroniky Jeníkové.
Ani to však nebylo jeho definitivní poslední vystoupení před kamerou.
V roce 2018 otevřeně vyprávěl o svých zdravotních problémech v pořadu České televize 13. komnata a ještě v roce 2019 se objevil v seriálu Čechovi režiséra Tomáše Magnuska.
Magnusek později vzpomínal, že se mu Nedorost před smrtí ozýval poměrně často. Teprve během posledních několika týdnů se náhle odmlčel.
Jeho matka, se kterou dlouhá léta žil, později zemřela.
Po její smrti zůstal Nedorost v českobudějovickém bytě sám.
Podle sousedů byl velmi uzavřený a ven vycházel především na nákup.
Jeho psychické problémy byly zjevné i lidem z filmového prostředí. Jaroslav Soukup mluvil o stihomamu, Tomáš Magnusek zase později popisoval hercovy obavy, že ho někdo sleduje.
Dne 25. července 2020 Josef Nedorost podle údajů Národního filmového archivu zemřel v Českých Budějovicích. Bylo mu čtyřiašedesát let. Okolnosti objevení jeho těla byly smutné.
Několik dní nevycházel z bytu a nereagoval na zvonění. Sousedé proto zavolali pomoc. Policie a hasiči museli dveře jeho bytu v šestém patře panelového domu otevřít násilím. Uvnitř našli jeho mrtvé tělo.
Zdroje:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/7775-bonusova-videa-k-dilum/30176/
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/josef-nedorost-bony-a-klid-vekslak.A200731_100223_filmvideo_rapc
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-filmy-serialy-zemrel-josef-nedorost-z-filmu-bony-a-klid-40332113
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/174178/zemrel-sef-vekslaku-z-bony-a-klid-josef-nedorost-64-policie-nasilim-otvirala-byt.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/174216/chteji-me-zabit-trasl-se-pred-smrti-nedorost-64.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/651353/sef-vekslaku-z-bony-a-klid-josef-nedorost-64-bal-se-ze-ho-chteji-zabit.html
https://www.kinobox.cz/osobnosti/31745-josef-nedorost
