Článek
Marie Poledňáková, rozená Jandová, se narodila 7. září 1941 ve Strakonicích. Dětství prožila také v Nepomuku na Plzeňsku. Ještě než se dostala k filmu, pracovala v továrně a uvažovala o zcela jiné budoucnosti.
K televizní práci ji přivedlo setkání s Jaroslavem Dietlem. Už v roce 1961 začala v Československé televizi pracovat jako asistentka scény a režie, v době, kdy se řada pořadů ještě vysílala živě. Později vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU a postupně se vypracovala na scenáristku a režisérku.
V Československé televizi působila až do roku 1983. Natočila zde několik televizních filmů a především si našla vlastní autorský prostor: rodinné příběhy, v nichž dospělí a děti nemluví stejnou řečí, ale přesto se potřebují.
Provdala se za muzikologa Ivana Poledňáka, s nímž měla syna Petra. Manželství ale po několika letech skončilo rozvodem. Poledňáková zůstala na syna sama a už se znovu nevdala.
Malému Petrovi se život jen s maminkou nezdál dostatečně zábavný. Neustále jí navrhoval, aby si našla nového partnera, aby měl doma tátu. Ve své knize S kým mě bavil svět Poledňáková vzpomínala: „Vysvětlovala jsem mu, že jsme rozvedení a že se to nedá vrátit zpátky. ‚Tak proč si nenajdeš jiného chlapa,‘ ptal se mě pořád dokola.“
Odpovídala mu, že muži, kteří by se k ní hodili věkem, bývají ženatí a mají malé děti. Syn si ale nedal říct. „Vzal si můj telefonní zápisník, kde byli především herci, kameramani, rekvizitáři, a začal zkoumat jednotlivá jména. Podle abecedy mi postupně všechny nabízel a já musela u každého jména vysvětlovat, proč to nejde,“ popsala.
Velryba z vlastního života
Přesně tato zkušenost se stala inspirací pro scénář televizní komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku. Film natočila v roce 1977 s Tomášem Holým, Františkem Němcem a Janou Preissovou v hlavních rolích.
Premiéru měl na Štědrý večer roku 1977 a okamžitě se stal mimořádnou diváckou událostí. Příběh malého Vaška, který touží mít maminku i tatínka pohromadě, zasáhl tehdejší publikum právě svou obyčejností.
Natáčení provázela řada kuriozit. Stella Zázvorková během práce onemocněla a část její role musela převzít Marie Marešová. V titulcích však nakonec zůstalo jméno Zázvorkové, protože byly ručně malované a nebylo možné je narychlo upravit.
Slavná scéna s puntíkovaným šátkem podle vzpomínek tvůrců nevznikla jako pečlivě připravené číslo, ale z dětské improvizace. Právě podobné momenty Poledňáková uměla využít. Dětským hercům nechávala prostor, aby reagovali po svém, a jejich nepředvídatelnost nebrala jako komplikaci, ale jako skvělý materiál pro film.
Zvláštním oříškem bylo vysvětlit malému Tomáši Holému, proč má mít jeho filmový hrdina na tatínka v podání Františka Němce vztek. Chlapec si k Němcovi během natáčení vytvořil skutečně silný vztah. Poledňáková mu proto musela situaci přeložit do dětského jazyka: filmový táta se za ním nepřišel podívat, a proto se Vašek může cítit opuštěný.
Úspěch filmu si přímo vyžádal pokračování. V roce 1978 vznikla letní komedie Jak dostat tatínka do polepšovny. Nápad na další osudy Vaška, jeho maminky a tatínka vznikal už během práce na prvním filmu.
Natáčení druhého dílu muselo být kvůli těhotenství Jany Preissové odloženo. Shodou okolností čekala dítě také její filmová postava. Starou chalupu, v níž bydlel filmový dědeček, objevil kameraman Petr Polák při hledání lokací v okolí hradu Kost.
V roce 1982 natočila Poledňáková film S tebou mě baví svět. Příběh tří otců, kteří se vypraví s dětmi na zimní výpravu do hor, se stal další generační klasikou.
Film stojí na jednoduchém, ale přesném pozorování: muži a ženy často vychovávají děti jinak, přičemž ani jedna strana nemá úplně pravdu. Poledňáková dokázala z této situace vytěžit humor, aniž by z rodičů dělala karikatury bez emocí.
S tebou mě baví svět získal v roce 1998 v diváckém hlasování označení nejlepší česká komedie století. V roce 2000 dostal také Zlaté jablko jako nejúspěšnější dětský film století. Komedie uspěla i v zahraničí, kde získala zvláštní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Gijónu.
Poledňáková se ve svých filmech vracela k dětským a rodinným tématům. Téměř vždy psala i vlastní scénáře a vycházela z pozorování skutečného života. Zajímalo ji, co děti opravdu říkají, čeho se bojí, jak přemýšlejí a jak umějí dospělé odzbrojit jedinou větou.
Právě kombinace civilního humoru, dětské upřímnosti a laskavého pohledu na nedokonalé rodiče z ní udělala jednu z nejúspěšnějších českých režisérek rodinného filmu.
Barrandov a televize Premiéra
Po odchodu z Československé televize přešla do Filmového studia Barrandov. Natočila zde mimo jiné česko-finskou komedii Zkrocení zlého muže z roku 1986 a rodinnou komedii Dva lidé v zoo z roku 1989.
Po listopadu 1989 se na čas od režie odklonila a pustila se do mediálního podnikání. V roce 1990 spoluzaložila akciovou společnost FTV Premiéra, která získala první licenci k soukromému televiznímu vysílání v tehdejším Československu.
Poledňáková se podílela na budování stanice, která začala vysílat pro Prahu a střední Čechy a později se proměnila v dnešní TV Prima. V roce 1994 svůj podíl prodala a věnovala se vlastnímu vydavatelství Studio Premiéra i psaní.
K režii se po dlouhé pauze vrátila až v roce 2006 komedií Jak se krotí krokodýli. Film volně navázal na atmosféru příběhů o Vaškovi a jeho rodičích, i když už pracoval s jinými postavami a novou generací dětských hrdinů.
V roce 2009 natočila romantickou komedii Líbáš jako bůh a v roce 2012 pokračování Líbáš jako ďábel. U prvního z filmů obsadila do hlavní role slovenskou herečku Kamilu Magálovou, kterou si vybrala poté, co ji viděla v televizním pořadu Banánové rybičky.
Magálové dělala při natáčení největší potíže čeština, zejména slovo manželství, které se ve filmu opakovalo mimořádně často. Poledňáková zároveň vyžadovala od herců disciplínu a během práce například zakázala známému bouřlivákovi Oldřichu Kaiserovi alkohol. U závěrečné klapky filmu Líbáš jako ďábel oznámila, že šlo o její poslední režii.
Po rozvodu s Ivanem Poledňákem se už znovu nevdala. Prožila však dlouhý vztah s italským podnikatelem ve stavebnictví. Podle vzpomínek její přítelkyně Ully Keslerové ji okouzlil hrou na klavír i zájmem o umění.
V pražských Nebušicích si společně postavili vilu v italském stylu. Vztah ale probíhal z velké části na dálku. Partner si přál, aby se Poledňáková přestěhovala do Itálie, ona však nechtěla opustit Česko ani práci, kterou měla ráda.
V roce 2016 prodělala mozkovou mrtvici a její zdravotní stav se pak postupně zhoršoval. Marie Poledňáková zemřela 8. listopadu 2022 ve věku jedenaosmdesáti let.
Zdroje:
https://regiony.rozhlas.cz/marie-polednakova-kdyz-pisu-je-klaster-rezie-je-cirkus-7423985
https://www.idnes.cz/kultura/literatura/marie-polednakova-vzpomina.A131027_134456_literatura_vdr
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/22555/marie-polednakova
https://www.reflex.cz/clanek/kultura/116032/film-je-spousta-prace-a-par-zazraku-rikala-marie-polednakova-autorka-komedie-stoleti-s-tebou-me-bavi-svet.html
https://cnn.iprima.cz/tiskove-zpravy/televize-prima-dnes-slavi-25-let-od-prvniho-vysilani
https://zeny.iprima.cz/reziserka-slavnych-komedii-marie-polednakova-mela-italskeho-milence-postavil-ji-vilu-416893
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrela-marie-polednakova-40413958
