Článek
Antonín Přidal se narodil 13. října 1935 v Prostějově, dětství ale prožil především v Napajedlech. Už odmala ho přitahovaly knihy a jazyk, který se později stal hlavním pracovním nástrojem prakticky všeho, co dělal.
Vystudoval gymnázium v Uherském Hradišti a potom zamířil na filozofickou fakultu brněnské univerzity, kde studoval anglistiku a hispanistiku s literárněvědným zaměřením. Studium dokončil v roce 1958.
Byl to nesmírně talentovaný a pracovitý student. Nešlo mu jen o mechanické převádění slov z jednoho jazyka do druhého. Přidal vnímal rytmus, humor, významové odstíny a možnosti češtiny. Právě cit pro jazyk z něj později udělal jednoho z nejvýraznějších českých překladatelů druhé poloviny dvacátého století.
A právě v této době vstoupila do jeho života i budoucí manželka Dagmar. Manželství se stalo jeho zázemím i v letech, kdy přišel o zaměstnání a jeho profesní možnosti se prudce zúžily. Měli spolu dceru Marii a syna Tomáše. Dagmar později vzpomínala také na těžké období po okupaci v roce 1968 a na to, jak se politické dění propsalo přímo do rodinného života.
Už během vysokoškolských studií začal spolupracovat s literárně-dramatickou redakcí Československého rozhlasu v Brně. Po vojně tam zakotvil natrvalo a v roce 1960 se stal redaktorem. Pracoval v mimořádně silné generaci kolem Jana Skácela, Karla Tachovského, Miroslava Skály a Vlastimila Pantůčka.
V šedesátých letech se podílel například na populárním magazínu Nashledanou v sobotu, pro který vytvořil postavu absurdního dogmatika pana Hlavy. Připravoval také cykly Malá škola poezie, Shakespeare pro začátečníky a vlastní pořad Potulky knihami a hudbou. Jeho rozhlasová tvorba se stala jednou z výrazných součástí kulturně uvolněných šedesátých let.
Jenže pak přišla noc, která všechno to krásné a svobodné naráz rozdupala těžkými vojenskými botami.
Za odmítnutí okupace přišel konec
Píše se noc na 21. srpna 1968. Do Československa vtrhla vojska pěti států Varšavské smlouvy vedená Sovětským svazem. Naděje pražského jara byly během několika hodin rozdrceny.
Brněnský rozhlas během okupace pokračoval ve vysílání i z utajených pracovišť a Antonín Přidal patřil k lidem, kteří se na něm podíleli. Později sám vzpomínal, že právě jeho činnost v srpnových dnech a předchozí satirické pořady patřily mezi důvody, proč se stal pro nastupující normalizační vedení nepohodlným.
S nástupem normalizace začaly čistky v redakcích, institucích i uměleckých organizacích. Přidal odmítal změnit svůj postoj k invazi a právě negativní vztah ke vstupu vojsk se stal oficiálním důvodem jeho odstranění z rozhlasu.
V roce 1970 ho ještě Svaz československých spisovatelů vyslal na cestu do Brazílie. Když se vrátil do Brna, čekala na něj v rozhlase dohoda o ukončení pracovního poměru. Jako důvod byl uváděn jeho negativní postoj ke vstupu „spojeneckých vojsk“. Výsledek byl pro jeho profesní život tvrdý.
Z významného rozhlasového autora a redaktora se stal člověk, jehož možnosti veřejně publikovat byly drasticky omezené. Následujících devatenáct let byl veden mezi kulturně nežádoucími. Neznamenalo to, že jeho jméno absolutně nesmělo za celé období nikde vyjít – v osmdesátých letech už existovaly jednotlivé výjimky –, ale velkou část své překladatelské práce musel dlouho skrývat za jmény jiných lidí.
Když musíte žebrat o cizí jméno
A teď si představte tu beznaděj. Je vám pětatřicet, v hlavě máte obrovské plány, dokonale ovládáte světové jazyky, milujete českou řeč a doma máte rodinu, kterou musíte uživit. A režim vám zavře dveře do rozhlasu a znemožní vám normálně podepisovat velkou část vlastní práce.
Začala téměř dvacetiletá etapa, během níž Přidal psal vlastní texty do šuplíku a živil se především překlady. Pro veřejnost přitom z velké části zmizel.
Pro rodinu to nebyla jednoduchá doba. Přidal později ve své poezii popsal pocity člověka, který najednou nechodí do zaměstnání, pohybuje se po městě s pocitem sledování a neumí sousedovi jednoduše odpovědět na otázku, čím se vlastně živí. Dagmar Přidalová zůstala po jeho boku i během celého normalizačního období.
A právě překládání se pro něj stalo cestou, jak se dál živit prací, kterou ovládal. Problém byl jednoduchý: nakladatelství kvalitní překlady chtěla, ale jméno politicky nežádoucího člověka bylo často nepoužitelné.
Tady přichází jeden z nejpodivnějších fenoménů normalizační kultury: takzvaní pokrývači.
Byli to lidé, kteří zakázaným kolegům půjčili vlastní jméno. Oficiálně uzavřeli smlouvu, přijímali korektury, autorské výtisky i honoráře a jejich jméno se objevilo v tiráži. Skutečnou práci ale vytvořil někdo jiný. Přidal tento systém později sám podrobně popsal a po roce 1989 se podílel na jeho zmapování v publikaci Zamlčovaní překladatelé.
Přidalovy překlady v sedmdesátých letech vycházely především pod jménem lingvisty Mirka Čejky. Jeden z nich vyšel také pod jménem básníka a překladatele Jana Zábrany. Právě tito lidé mu poskytli ono nejcennější, co tehdy mohli: své veřejně použitelné jméno.
Přidal později pokrývačství popsal jako zvláštní systém „zlých časů a dobrých přátelství“.
A co je na tom celém fascinující? Čeští čtenáři v sedmdesátých a osmdesátých letech skutečně četli Přidalovy překlady, aniž vždy věděli, kdo za jejich českou podobou stojí.
Přidal překládal autory jako Federico García Lorca, John Updike, Joseph Heller, Patrick White, Edward Lear, Isaac Bashevis Singer, David Lodge, William Shakespeare nebo Galway Kinnell. Například Hellerův román Něco se stalo, vydaný Odeonem v roce 1982, přeložil právě Přidal, zatímco jako překladatel byl v tehdejším vydání uveden Mirek Čejka.
Když v roce 1987 vyšel v Odeonu jeho slavný překlad Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád, situace už byla poněkud volnější a tentokrát mohl být Antonín Přidal uveden přímo jako překladatel a autor předmluvy. Právě tento překlad se stal jednou z jeho nejslavnějších ukázek jazykové virtuozity. Tvrzení, že i tato kniha musela vyjít pod cizím jménem, tedy není správné.
Listopad 1989
Spravedlnost sice mívá v našich dějinách hodně zpoždění, ale Antonín Přidal se návratu do veřejného prostoru dočkal. Po listopadu 1989 se mu znovu otevřelo rozhlasové, televizní i akademické prostředí.
Od roku 1990 začal vyučovat na Divadelní fakultě JAMU v Brně. Založil tam Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky, který vedl přibližně dvacet let. V roce 1991 se stal docentem a v roce 1993 profesorem. Krátce působil také jako dramaturg Filmového studia Barrandov.
A pak přišla jeho druhá, tentokrát televizní kariéra. Pro Českou televizi vytvářel a moderoval pořady Klub Netopýr a Z očí do očí. Právě díky nim ho poznala generace diváků, která o jeho normalizačním osudu nebo rozhlasové práci šedesátých let často nevěděla vůbec nic.
Antonín Přidal si do rozhovorů zval osobnosti kultury a veřejného života a využíval přitom všechno, co se naučil během desetiletí práce se slovem: přesnost překladatele, rytmus rozhlasového autora i trpělivost pedagoga.
Jeho styl nebyl postaven na konfrontaci. Uměl položit otázku a nesnažil se okamžitě přehlušit odpověď další otázkou. I proto zůstaly pořady jako Z očí do očí nebo Klub Netopýr pro mnoho diváků symbolem kultivovaného televizního rozhovoru.
Za svou práci získal řadu významných ocenění. V roce 1998 obdržel Cenu Ferdinanda Peroutky, v roce 2007 Státní cenu za překladatelské dílo a ve stejném období také Cenu města Brna. Původní tvrzení o Ceně Karla Havlíčka Borovského a ceně PEN klubu jako součásti této trojice doložené není.
Profesor Antonín Přidal zemřel 7. února 2017 v Brně ve věku jednaosmdesáti let. Po jeho smrti na něj vzpomínali rozhlasoví kolegové, studenti i lidé z JAMU. Jeden z jeho kolegů ho označil za renesanční osobnost, k níž studenti vzhlíželi kvůli šíři a hloubce znalostí i tvůrčích zkušeností.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/zemrel-pedagog-spisovatel-a-prekladatel-antonin-pridal-102129
https://brno.rozhlas.cz/zemrel-spisovatel-a-prekladatel-antonin-pridal-bylo-mu-81-let-8301722
https://brno.rozhlas.cz/fejeton-antonin-pridal-zamlcovani-6445785
https://radiozurnal.rozhlas.cz/s-antoninem-pridalem-nejen-o-jeho-praci-6357756
https://portal.rozhlas.cz/antonin-pridal-7971807
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1038840273-klub-netopyr/
