Článek
Sedí v křesle televizního studia Všechnopárty a Karel Šíp se dostane i k filmovým rolím. Jiří Macháček – idol několika generací a držitel Českého lva – přizná, že už téměř tři roky nestál před kamerou. Pak řekne větu, která jeho kariéru postaví do nečekaného světla: „Zjistil jsem, že jsem to začal dělat proto, že mi tatínek s maminkou nevěřili, že bych tohle povolání mohl dělat.“
Titulky bulvárních serverů pak ochotně křičely, že Macháček „sekl s filmem“. Skutečnost je méně definitivní. Ve stejném rozhovoru přiznal: „Asi bych i něco točil, ale popravdě se mi do rukou nedostalo nic, co by za to stálo.“ Vedle obyčejného nedostatku lákavých scénářů ale pojmenoval ještě druhý, mnohem osobnější důvod: po smrti rodičů z něj spadl tlak, který ho k herectví kdysi hnal.
Když se podíváte na jeho postavy – od zhuleného Jakuba ze Samotářů přes sparťanského fanouška Františka Fikese v Horem pádem až po nevěrného Oskara v Nestydovi nebo Ondřeje v Mužích v naději –, vidíte někoho, pro koho je herectví lehkou, téměř mimoděčnou disciplínou. Jako by zrovna šel kolem, řekl pár geniálních replik a šel zase dál. A právě tahle lehkost na plátně dlouho zakrývala, jak klikatá cesta k ní ve skutečnosti byla.
Skutečnost byla mnohem tvrdší. Za nenuceným obrazem člověka, který se k filmu dostal skoro náhodou, byly roky odmítání. Když se ho v roce 2002 ptali, kolikrát zkoušel DAMU, odpověděl: „Čtyřikrát. A každý rok, když mě odmítli, tak jsem si říkal: No dobrá, opět neprozřeli.“ Sám tehdy přiznal, že se u něj střídala období příprav a následných traumat.
Čtyřikrát ne a úkryt na právech
Narodil se 6. července 1966 v Litoměřicích a ve čtrnácti letech přišel do Prahy na gymnázium. O divadle měl jasno poměrně brzy, jenže rodiče viděli bezpečnější budoucnost jinde. Macháček později vzpomínal na jejich dohodu: „Dostuduj to, ale živit se tím nemusíš.“ A tak vedle uměleckých ambicí začal studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Byl to kompromis, nikoli kapitulace před vlastní představou o budoucnosti.
Práva nebyla kapitulací před herectvím. Byla to především praktická klička před dvouletou vojenskou službou a zároveň možnost dál zkoušet umělecké školy. „Práva do toho vlezla jen proto, že jsem nechtěl jít na dva roky na vojnu,“ vysvětloval později. Studium dokončil, získal titul JUDr. a jako právník se nikdy neživil. Souběžně vystudoval i Konzervatoř Jaroslava Ježka.
Na DAMU se hlásil čtyřikrát. Teprve později, už po dokončení konzervatoře, ho Ivan Vyskočil přijal bez klasických přijímacích zkoušek na novou katedru. Macháček tam vydržel jen krátce. Jeho cesta už vedla jinudy: přes improvizaci, rozhlas a malé scény. Právnický diplom si nechal, ale divadlo a humor byly stále silnější než představa života v paragrafových kancelářích.
Rádio Mama
Po listopadu 1989 vybuchla v Praze energie, do které Macháček dokonale zapadl. Začátkem devadesátých let ho Jaroslav Dušek přivedl k Rádiu Mama. „Rádio bylo médium, o kterém jsem si nikdy nemyslel, že bych ho chtěl dělat,“ vzpomínal Macháček. K filmu a divadlu se tehdy dostával těžko, a tak vzal nabídku světa, který původně vůbec neplánoval. Rozhlas mu nakonec sedl přesně.
Zrodil se fenomén Rádia Mama – veřejnoprávní, ale svým duchem téměř pirátsky působící rozhlasová dílna plná absurdity, improvizace a mystifikací. V pořadu Přepadení Macháček telefonoval nic netušícím lidem a rozehrával s nimi bizarní situace. „Nejvíc nás zajímalo asi to, kdy lidi pochopí, že si z nich děláme srandu,“ popisoval po letech jejich metodu.
Přepadení se předtáčelo a telefonáty se pečlivě stříhaly do příběhu. „Byla to improvizace v tu chvíli, kdy jsme někomu zavolali… Pak jsme telefonát ukončili,“ vzpomínal Macháček. Po hovoru se oslovení dozvěděli, že šlo o rozhlasovou mystifikaci. Za díly Na židovské svatbě a Agentura Šok získal roku 1995 čestné uznání Prix Bohemia Radio za hledání nových forem rozhlasové zábavy.
Divadlo Sklep existovalo už od roku 1971. Macháček do jeho světa pronikl až později přes lidi, které poznal v Rádiu Limonádový Joe, a od roku 1997 se stal jeho součástí. V roce 2003 popsal svůj příchod typicky po svém: „Po tom křtu vlastně, tak jsem do toho Sklepa prolnul jak rakovina.“ Najednou byl mezi lidmi, jejichž humor mu seděl a s nimiž zůstal spojený další desetiletí.
Samotáři
Pak přišel rok 2000 a Samotáři. Režisér David Ondříček podle scénáře Petra Zelenky obsadil Macháčka jako věčně zkouřeného Jakuba. Pro herce to nebyla náhodná zastávka. „Mou velkou ambicí bylo zahrát si ve filmu nějakou výraznou roli,“ přiznával už při uvedení filmu. Když mu Ondříček řekl, koho bude hrát, měl pocit, že se cosi v jeho životě konečně naplňuje: „Jako bych byl ve velkém vápně před prázdnou brankou.“
Macháček tehdy nepřišel jen odehrát další epizodku. Jakub ho vystřelil mezi nejznámější české herce a Samotáři se stali druhým nejnavštěvovanějším filmem českých kin roku 2000 se 441 666 diváky. O rok později Macháček komentoval nově nabytou popularitu po svém: „Samotáři mi dali hezkou práci a udělali mě slavným, potvory.“ Z alternativní scény se během několika měsíců stal herec, kterého začalo poznávat celé Česko.
Dne 3. března 2001 si v pražské Lucerně převzal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Do toho vznikla kapela Mig 21, jejíž debut Snadné je žít vyšel téhož roku. Macháček nikdy nepředstíral, že hudební kariéra vznikla podle velkého uměleckého plánu. „Já jsem si splnil klukovský sen mít kapelu,“ vzpomínal v Radiožurnálu. Filmová a hudební kariéra se mu od té chvíle rozbíhaly současně.
V kinech následovaly další výrazné role. V Horem pádem hrál Františka Fikese, zarytého fanouška Sparty a člena hooliganské party. Sám ho při natáčení popsal jako „takový hodný skin a zarytý fanoušek Sparty“. Za výkon získal další nominaci na Českého lva. Později přišly Kráska v nesnázích, Nestyda, Ženy v pokušení, Muži v naději nebo Toman. Filmová kariéra tak dál rostla.
Byl na vrcholu a už dávno nemusel nikomu dokazovat, že dokáže hrát. Přesto v něm podle jeho vlastního dnešního vysvětlení pracoval starý motor z mládí. Ještě v době Samotářů mluvil o herecké ambici jako o něčem, co potřebuje naplnit, a po letech dokázal přesněji pojmenovat, odkud ten tlak přicházel: z potřeby přesvědčit rodiče, že jeho volba nebyla omyl.
Konec motivace
A pak oba rodiče odešli. V tom okamžiku se podle Macháčka tlak změnil. „Ve chvíli, kdy mi umřeli, tak jsem si zase řekl, že už vlastně nemusím nikoho tak přesvědčovat,“ vysvětloval u Karla Šípa. Následoval dovětek, který je pro celý příběh možná důležitější než dramatické titulky o konci kariéry: „A tím pádem cítím menší tlak.“
Neznamenalo to slavnostní konec herectví ani zabouchnuté dveře filmovým štábům. V březnu 2026 Macháček řekl, že v červnu uplynou tři roky od chvíle, kdy naposledy stál před kamerou, ale návrat nevylučoval. Herecké role zkrátka přestaly být něco, co musí za každou cenu získat. Když nepřijde scénář, který ho skutečně zaujme, není už potřeba dokazovat, že na něj má.
Mnohem větší prostor dnes dostává Mig 21. Kapela dál koncertuje a Macháček pro ni píše texty. Ve Všechnopárty svou současnou prioritu shrnul jednoduše: „To mě teď baví nejvíc a navíc píšu i texty.“ Ještě v květnu 2026 přitom se skupinou dál stál na pódiích a studentům s typickou ironií radil: „Určitě to dostudujte. Jestli jste na škole, o které si myslíte, že pro vás není vhodná, nebojte se ji dostudovat.“
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-jiri-machacek-stav-stesti-nema-nic-spolecneho-s-tim-co-hmotne-mame-328607
https://www.rozhlas.cz/radio-mama-kdo-je-kdo-8038233-11
https://temata.rozhlas.cz/radio-mama-kdo-je-kdo-8038233/1
https://radiozurnal.rozhlas.cz/jiri-machacek-6212388
https://www.ceskylev.cz/cz/detail?creator=Ji%C5%99%C3%AD+Mach%C3%A1%C4%8Dek&csfdid=1253
https://www.ceskylev.cz/cz/2000/drz-itele-ceny-cfta
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/3133/jiri-machacek
https://www.samotari.cz/novinky/recenze.htm
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1116010142-horem-padem/chat/174-jiri-machacek/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096360013-jedna-ruka-netleska/chat/92-jiri-machacek/
https://izun.eu/aktuality/jiri-machacek-z-mig-21-serie-rozhovoru-s-interprety-miss-agro-2026
