Článek
Mám auto a denně sedávám za volantem. Do práce, vzdálené 2 kilometry, chodím většinou pěšky, když stíhám a nenesu zrovna těžké věci. Službu taxi tedy využívám zřídka ale někdy ano. Třeba když vím, že se budu vracet z práce později a neměla bych kde zaparkovat. Navíc nesu do práce občerstvení ve dvou krabicích, takže přeplněné MHD nepřipadá v úvahu. Rozhodla jsem se jet s promo kódem za 90 Kč se službou Premium - tedy vozem lepší třídy s koženými sedačkami. Nějak jsem předpokládala, že i řidič bude mít vlastnosti řidiče prémiového a vyhnu se tak nepříjemným jízdám v polorozpadlých autech s řidiči, kteří řídit vůbec neumí. Objednávám si prémiové taxi a aplikace ukazuje značku vozu, poznávací značku a že řidič dorazí za čtyři minuty. Čekám tedy na místě. Čtyři minuty dávno uplynuly, auto nikde. Na aplikaci vidím, jak můj vůz jezdí stále dokola okolo bloku, ale nemůže se zřejmě trefit do naší ulice. Najednou se ukáže, že můj řidič dorazil. Ale kam? O dvě ulice dál, jak tak koukám. Běžím tedy s krabicemi a taškami a podle SPZ nastupuji do auta, které má sice kožené sedačky, souhlasí i značka vozu, ale má na dveřích samolepku jiné taxi služby, než kterou jsem si objednala. Ptám se tedy řidiče, zda nastupuji správně. Otočí se, řekne Ilola, usuzuji, že myslí Ilona, a jsem ráda, že konečně jedu.
Řidič nemluví, není to Čech a vypadá to, že vůbec česky neumí, poslouchá celkem nahlas hudbu, která se mně opravdu nelíbí. Ale jiný kraj, jiný mrav. Jede asi tak třicítkou, na každé křižovatce se rozhlíží doprava, doleva, přesto, že je na hlavní a na semaforu je zelená. Potom najednou odbočí do ulice se značkou zákaz vjezdu, když naproti němu vyjede auto, začne na něj troubit, ukazovat si na čelo a couvá. Krve by se ve mně nedořezal. Protože tuto trasu znám, snažím se mu říct, kudy má jet a že jede špatně. Nereaguje. Navigace na jeho telefonu stále ukazuje změnu trasy a já se ani po patnácti minutách nepřibližuji k cíli. Už ztrácím pomalu nervy a hlavou se mně honí myšlenky, jak je toto možné? V jiných zemích nemusí znát řidiči dopravní značky, semafory a používat navigaci? A jak si prověřují taxi služby svoje řidiče zde? Zřejmě nijak, protože takového člověka by nikdy nepustili za volant a nenechali přepravovat lidi!
Tak a dost. Potřetí špatně odbočujeme a v podstatě se vracíme zpátky, odkud jsme vyjeli. Říkám mu tedy ze zadní sedačky, ať je tak hodný a zastaví mně někde. Řidič nereaguje, zvyšuji tedy hlas. Řidič se otočí, něco řekne, nerozumím mu. Důrazně tedy zopakuji stop, on dupne na brzdu uprostřed silnice, zezadu do nás naráží auto, naštěstí jsme jeli celou dobu zmiňovanou třicítkou, takže náraz nebyl tak prudký a ukazuje na displej telefonu, že chce 90 korun. Podávám mu stovku a chci rychle vystoupit. To už k nám běží řidič z auta za námi a nadává z plna hrdla. Nedivím se mu. Otevírám dveře a běžím ověšená taškou a krabicemi pryč a jsem šťastná, že jsem z vozu venku.
Do práce jsem došla pěšky sice pozdě, ale živá a s rozhodnutím, že příště radši použiji MHD.
