Článek
Několik let jsem provozoval bar, který byl součástí kulturního centra, takže sorta zákazníků se často měnila podle toho, co se zrovna v centru dělo. Při plesech to byly dámy v róbách a gentlemani v naškrobených oblecích, během promítání filmů dobře naladění pohodáři a na dětských představeních ustarané maminky se svými ratolestmi.
Nejsem nijak vysazený vůči dětem ani jejich matkám, ale tahle skupina je rozhodně ta nejneukázněnější, co může navštívit restauraci. Nechci házet všechny do jednoho pytle, jsou i rodiče, a není jich málo, kteří dokáží svým dětem nastavit správně hranice a nijak nevyčnívají z davu ostatních hostů, ale vedle nich je tu stále velká skupina těch, kteří se neumí chovat a svou neurvalost dávají za vzor svým dětem.
Kdo byl někdy v divadle, určitě zažil přestávku v průběhu představení, kdy se všichni v sále zvedli a namířili si to přímo k baru. Pro obsluhu jeden z nejvíce stresujících okamžiků. Od začátku představení až do jeho přerušení obsluha jen sedí, čeká a nudí se. V okamžiku, kdy se na sále rozsvítí světla, se nahrne vlna několika desítek až stovek diváků k baru a žádá si okamžité obsloužení. Jelikož i bar má omezenou kapacitu, někteří si na svůj drink musí počkat i dvacet minut.
V případě klasického divadla nebývá větší fronta pro diváky nijak nezvládnutelný problém, komplikace nastávají v případě dětských divadel, kdy maminky namíří k baru se svými dítky a dožadují se okamžité obsluhy. Obsluha samozřejmě není schopna všechny ihned obsloužit a zpravidla se tedy dočká nevhodných komentářů vůči jejich osobě. Sem tam prolítne i označení, které uspěchané barmany přirovná ke genitálu, či hospodářskému zvířeti.
Děti pak bývají kapitola sama o sobě, avšak nedílnou součástí svých rodičů. Nejednou jsme zažili dítko motající se za barem, které jsme museli opakovaně vyvádět zpoza baru, načež jeho maminka oponovala slovy „tak ať se podívá“ a rázem shodila veškeré naše snahy o dodržení určitých hranic. „No nepodívá se,“ odpověděl jsem paní hrubším tónem. Svého malého výrostka si nakonec vyvedla, ale nezapomněla utrousit pár nepěkných slov na mou osobu.
Spousta maminek je také díky svým hladovějícím dětem netrpělivá a tak jakoby přestaly vnímat, že jsou kolem a před ní ve frontě další hosté, kteří čekají až se na ně dostane řada. Začínají se překřikovat a vytvářet kolem sebe nervozitu. V tu ránu jakoby zapomněli, že tam nejsou kvůli sobě, ale kvůli svým dětem a přestanou sledovat, co jejich ratolest vyvádí. Pokud nám právě neprobíhá pod nohami za barem, zjistíme sami, co nezbedná dítka dělala, když po skončení představení uklízíme a nacházíme roztrhané podtácky, zmuchlané a počmárané ubrusy, nebo poničené plakáty.
Nevím, jestli je doba natolik jiná, nebo si na své dětství vzpomínám zkresleně, ale nepamatuji si, že bychom měly jako děti tolik volnosti. Připadá mi, že se role v rodinách trochu otočily a pomyslnou hlavou rodiny je čím dál častěji nejmladší člen. Rodiče naopak ztrácí soudnost a nechávají se řídit svými dětmi. Na jednu stranu chápu snahu rodičů dovolit a dopřát svým dětem téměř všechno, ale co z nich nakonec vyroste?
