Milgramův experiment o poslušnosti vůči autoritě

Milgram vybral účastníky experimentu na základě inzerátu v novinách. V něm zájemcům slíbil : „… čtyři dolary za hodinu vašeho času.“ Inzerát hledal pět set obyčejných mužů a žen - pro výzkum lidské paměti.

V následujících měsících stovka pokusných osob navštívila Milgramovu laboratoř. Postup byl takový, že si po příchodu musel každý z účastníků experimentu vytáhnout los, který určoval, kdo bude „učitel“ a kdo “ žák“. Nikdo z nich však nevěděl, že losování bylo dopředu ovlivněno tak, aby vybraná pokusná osoba byla vždy učitel. A žák byl vždy jeden z Milgramových společníků, který svoji roli žáka pouze předstíral.

Žáka následně posadili do místnosti a připevnili mu na paže elektrody. Učitel byl spolu s falešným vědcem, který se představil jako vedoucí experimentu, odveden do druhé místnosti a posazen na židli před velký přístroj - generátor šoků, který obsahoval řadu spínačů od 15 voltů (mírný šok), 375 voltů (nebezpečí: silný šok) až po 450 voltů (nebezpečí: těžký šok).

Během experimentu byl učitel vědcem instruován, že při každé špatné odpovědi musí stisknutím tlačítka přivodit žákovi, který sedí připoutaný v druhé místnosti elektrický šok - samozřejmě falešný. Žák ve většině případu odpovídal (schválně) chybně s tím, že při každé další špatné odpovědi vědec nařídil učiteli zvýšit napětí. Z 15 voltů na 30. Z 30 voltů na 45. A tak pořád dál. S tím, že žák na druhé straně místnosti po každém zmáčknutí tlačítka začal křičet. Při 450 voltech žák naposled zabušil na zeď a potom úplně ztichl.

Když během experimentu odmítl někdo z účastníků pokračovat, mohl vědec použít tyto fráze:

Výsledek: 65 % (dvě třetiny) účastníků (tj. učitelů) pokračovalo na nejvyšší úrovni 450 voltů.

Všichni účastníci pokračovali na 300 voltů. „… 65 % lidí slepě splní rozkazy, aby ublížili druhému.“

Milgramovi nezbývalo nic jiného než vyvodit tento závěr : „… v lidské povaze je naprogramována fatální chyba. Závada, která lidem umožňuje jako poslušným štěňatům dělat ta největší zvěrstva. …, kdyby byl systém koncentračních táborů zřízen ve Spojených státech v každém průměrném americkém městě by se pro ně našlo dost personálu.“

Když se podíváme na průběh experimentu, nabízí se otázka : Opravdu účastníci experimentu uvěřili tomu, že se jedná o skutečné elektrošoky? Vážně věřili tomu, že někoho mučí - možná i zabíjejí pod dohledem vědce v prostorách Yaelovi univerzity?

Po skončení experimentu vyšlo najevo, že řada účastníků o tom pochybovala. Milgram všem účastníkům poslal dotazník, v němž se mimo jiné ptal i na to: ,,Jak důvěryhodný Vám celý experiment připadal?“ Jen 56 % lidí věřilo tomu, že žákům skutečně způsobuje bolest.

I přesto, ale existuje nemalé procentu lidí, kteří v experimentu pokračovali, i když věřili, že elektrické šoky jsou skutečné. Několik stovek účastníků, kterým ani po skončení experimentu nikdo neřekl, že šoky byly falešné, věřilo, že někoho zabili elektrickým proudem. „Dokonce jsem nejméně dva týdny po experimentu kontroloval úmrtní oznámení.“ řekl jeden z účastníků.

Co je tedy ta závada, na kterou naráží profesor Milgram? Milgram jako mnoho dalších se nechali zlákat tezí, že většina lidí je zlých. „… zdá se, že Milgramovy experimenty nabízí silnou oporu nejstaršímu a nejvlivnějšímu sebenaplňujícímu se proroctví, které dějiny znají: že jsme rození hříšníci. Většina lidí dokonce ateistů si myslí, že je dobré připomínat si naši hříšnou povahu.“

Během experimentu, ale bylo odhalena jedna věc. Aby zlo bylo úspěšné … musí se vydávat za dobro. Většina lidí byla přesvědčena, že to vše dělají pro dobrou věc. Účastníkům bylo na začátku experimentu vysvětleno, že cílem je pomoci lidem, kteří mají problémy s pamětí. Většina účastníků tak vešla do místnosti s rozhodnutím pomoci. Udělat dobrou věc. Muži v šedém plášti se nechtěli podrobit, ale chtěli spolupracovat.

To vysvětluje to, že jakmile se muž v šedivém plášti začal chovat hrubě. Většina účastníků experimentu odmítala dál pokračovat. Pokud ale muž v šedém plášti zdůraznil vědecké účely experimentu - „Experiment vyžaduje, abyste pokračoval.“ Byli účastníci ochotni pokračovat až do úplného konce. Jeden z účastníků, jehož dcera trpěla mozkovou obrnou řekl: „Můžu říct jediné - chci udělat cokoliv, čím můžu lidstvu pomoct.“ Když po skončení experimentu bylo lidem oznámeno, že jejich trápení prospělo vědě - řadě z nich se ulevilo. „Jsem rád, že jsem mohl pomoct. Hlavně s experimenty pokračujte, dokud z nich bude pramenit něco dobrého.“

Zdroje:

BREGMAN, Rutger. Lidstvo: dějiny naděje. Crossover. Praha: Argo, 2022. ISBN 978-80-257-3693-7.

GLADWELL, Malcolm. Proč si nerozumíme: co bychom měli vědět o lidech, které neznáme. Praha: Dokořán, 2020. ISBN 9788073639983.

https://courses.lumenlearning.com. Online. Dostupné z: https://courses.lumenlearning.com/suny-esc-introtocollegereadingandwriting/chapter/the-milgram-shock-experiment/.

https://www.simplypsychology.org. Online. Dostupné z: https://www.simplypsychology.org/milgram.html.

https://revisesociology.com. Online. Dostupné z: https://revisesociology.com/2017/06/15/milgram-experiment-phsychology-evaluation/.