Článek
John Snow se narodil 15. března roku 1813. Malý John byl velmi nadaným a zvídavým dítětem. Jeho matka tak vzala veškeré své jmění, které ji zůstalo po rodičích a zaplatila mu vzdělání na soukromé škole. John si studium oblíbil a doufal, že se jednou stane lékařem. Když mu bylo 14 let, stal se učněm lékaře z Newcatlu. Právě zde se poprvé setkává s cholerou, která ho bude provázet po zbytek jeho života. Nemoc propukla tak rychle a v takovém rozsahu, že lékař, u kterého se Snow učil, nestíhal. Proto se tehdy mladý učeň v pouhých 18 letech vydává do chudinských čtvrtí v hornické oblasti Kollingsworth, aby zde léčil převážně umírající horníky.
I přesto, že cholera nemá tak šíleně vysokou míru úmrtnosti jako mor, neštovice nebo některé kmeny chřipky. Její hrůza spočívá v jejích projevech, které jsou tak náhlé a nemilosrdné, že ze zdravého člověk udělá přes noc pouhou skořápku. Nemoc provází průjem, zvracení a křeče v nohách. Pacient rychle ztrácí tělesné tekutiny. Kvůli průjmu ztrácí až 20 litrů tekutin denně, dokud jim nezvrásní kůže a krev se kvůli ztrátě tekutin stává příliš hustou na to, aby cirkulovala. Nakonec začnou nakaženému postupně selhávat orgány. A pacient umírá.
Zatímco John Snow chodil od domu k domu a snažil se umírající léčit všemi možnými známými metodami - pouštění žilou, opiem nebo bylinami, kterými čistil vzduch, zjišťuje, že nic co se do té doby naučil - na choleru nefungovalo. Zkusil to tedy jinak. Každému pacientovi dával pít pouze vodu. Na chvíli sice nemocní vypadali lépe, ale poté nemoc znovu udeřila a pacienti nakonec zemřeli.
I přesto, že většina nakažených zemřela, John Snow při svých obchůzkách zjistil řadu důležitých informací, které si pečlivě zapisoval do svých deníků. Horníci, kteří tvořili většinu z nakažených, často onemocněli při své práci v dolech daleko od hřbitovů nebo splašků, od kterých pronikal tzv. „špatný vzduch“ (miasma), který byl v té době pokládán za hlavního viníka cholery. Pro Johna Snowa bylo velmi těžké přesvědčit vědeckou veřejnost, že spíše než miasma způsobuje choleru něco jiného. Něco, co přežívá ve vodě a přenáší se z člověka na člověka. Nakonec epidemie polevila stejně náhle, jako se objevila.
John Snow se rozhodl pokračovat ve studiu. Chvíli působil jako učeň u dalších lékařů, dokud v roce 1836 neodešel do Londýna, aby zde získal oficiální lékařské vzdělání. Za rok dokončil studium a stal se praktických lékařem. Získal i licenci lékárníka. V roce 1843 mohl ke svému jménu připojit předponu „doktor“ a to potom, co získal titul bakaláře medicíny na Londýnské univerzitě. John Snow ale nikdy nezapomněl na choleru. Přízrak, který ho pronásledoval a děsil od mládí. A cholera se vrátila.
V roce 1848, když bylo Johnovi 35 let, cholera propukla v Londýně. John Snow byl připraven ji porazit. Tentokrát totiž věděl, že cholera nepochází ze špatného vzduchu a byl odhodlaný to dokázat, zatímco případu nemocných po celém Londýně přibývalo. John Snow běhal od domu k domu. Snažil se od pacientů získat co nejvíce informací. Hledal něco, co je spojovalo. Všichni pacienti vypověděli, že nemoc začala bolestí břicha, což jej dovedlo k myšlence, že příčinou je něco, co snědli - ne co vdechli. John Snow měl svoji vlastní teorii, že choleru způsobuje samomnožící se jed nacházející se vodě znečištěné fekáliemi. Aby to dokázal, provedl studii.
Našel dvě ulice, kde na jedné straně všechen odpad obyvatel tekl ke studni, z níž brali vodu, kdežto na druhé straně tekl pryč od studny. Dle počtu nemocných obyvatel z jedné a druhé strany ulic zjistil, že tam, kde se voda mísila s odpadem, téměř všichni onemocněli. Na té „čisté“ straně podlehl choleře jen jeden člověk. Tehdy našel svůj důkaz, který přednesl před těmi největšími mozky své doby. Všichni do jednoho odmítli jeho tvrzení, že se cholera šíří pomocí tekutin - ne vzduchem.
I když se mu nepodařilo přesvědčit vědeckou veřejnost, v roce 1850 prosadí spolu s dalšími kolegy založení jedné z prvních lékařských společností - Londýnskou epidemiologickou společnost, která nehledala pouze odpověď na otázku, jak nemoc léčit, ale zkoumala i nemoc samotnou. Jak dochází k šíření nemoci? Jak vzniká? Jak se přenáší? Právě odpovědi na tyto otázky mohli zabránit jejímu vzniku nebo ji co nejdříve porazit.
V roce 1854 se obávaná cholera vrací. Epidemie cholery opět propuká v Londýně. John Snow se snaží znovu dokázat, že cholera se dá jednoduše zkrotit tím, že se lidé budou vyhýbat kontaminované vodě. Tentokrát je všechno jinak. Když cholera udeřila - nevyhla se žádné vrstvě společnosti. Tehdy i sám John Snow pochyboval, zda je jeho sázka na kontaminovanou vodu správná.
Snow se však nevzdal a připravil jeden z prvních dosud největších statistický experimentů s cílem dokázat, že se cholera přenáší vodou. Začal procházet městské záznamy. A našel odpověď. Do čtvrti, ve které vykonával svoji praxi praktického lékaře, dodávaly vodu dvě společnosti: vodárna Southwark and Vauxhall a vodárna Lambeth. Obě čerpaly vodu z Temže, do které tekl veškerý odpad z ulic a žump. Právě z této kontaminované vody většina lidí čerpala pitnou vodu. Rozdíl byl v tom, že vodárna Southwark and Vaushall brala vodu z místa, které se nacházelo pod výtokem splašků. Aniž si toho byli vědomi, svým zákazníkům tak poskytovali smrtelný koktejl splašků z celého Londýna. Zatímco vodárna Lambeth ji brala z místa nad výtokem těchto splašků. John Snow tak měl dokonalou případovou studii se subjektem A a B. Pokud byla jeho teorie správná, stačilo porovnat počet nemocných, kteří odebírali vodu z vodárny Southwark and Vaushall s těmi, kteří odebírali vodu z vodárny Lambeth. John Snow napsal: „Lidé obou pohlaví různého věku a s různým zaměstnáním, různého postavení od vyšší třídy až po velmi chudé byli nedobrovolně a mnohdy nevědomky rozdělení do dvou skupin. Jedna skupina odebírala vodu obsahující splašky z Londýna, které obsahovaly všechno, co vyloučili nemocní. Druhá skupina odebírala poměrně čistou vodu.“
Snow tedy začal procházet čtvrti a ptal se, jestli se obyvatelé nakazili a od jaké vodárny odebírají vodu. Bohužel pro Johna to většina lidí nevěděla. Byly to jen nájemníci. John Snow tak navštívil majitele. Ani oni neměli tušení, odkud voda pochází. Nakonec to s lidmi vzdal a zaměřil se na samotnou vodu. Neřekla by mu sama, odkud pochází? Na vzorcích vody z obou vodáren provedl chemickou analýzu a zjistil, že voda z vodárny Southwark and Vaushall obsahuje čtyřikrát více soli než ta z vodárny Lambeth. Poté stačilo znovu obcházet domy, jejichž zdroj vody nezjistil a provést analýzu. Stačilo poprosit o trochu vody a vrátit se do laboratoře. A měl to. Ze 44 pacientů, kteří zemřeli za jeden měsíc, jich 38 měla na svědomí vodárna Southwark and Vaushall. Riziko úmrtí bylo o 86 % vyšší jen proto, že jste brali vodu od špatné vodárny. Konečné měl důkaz. Jenže tehdy nemoc znovu udeřila.
Jednoho úterního dne John Snow četl v novinách: „Když v pondělí večer na Broad Street přijel pohřební vůz vyzvednout mrtvé, bylo tam tolik rakví, že se do něj nevešly a museli je skládat i nahoru. Něco takového Londýn nezažil od dob moru.“ Na Broad Street vypukla cholera.
John Snow nelenil. V úterý 4. září 1854 mu došlo, že existuje jen jedno místo, kde může rychle získat údaje, které tak zoufale potřebuje. Matriční úřad. Právě zde si vyžádal adresy všech, kteří na choleru zemřeli. Jako předchozím případě hledal spojitost. Znovu běhal od domu k domu a klepal. Nakonec se rozhodl vytvořit mapu. Zakresloval jednotlivá úmrtí, a jak se začala mapa zaplňovat John Snow zjistil, že epidemie začala u pumpy na Brod Street a směrem od ní začala slábnout. John Snow rozdělil mapu na části dle vzdálenosti od studen. Předpokládal, že lidé si brali vodu z té nejbližší studny. Když tedy rozdělil mapu podle umístění jednotlivých studen, zjistil v okruhu které studny zemřelo nejvíce lidí. Lidé, kteří to měli nejblíže ke studni na Broad Street, měli vyšší riziko úmrtí.
Věděl však, že toto všechno zastánce špatného vzduchu nepřesvědčí. I jemu na mapě něco nesedělo. Z 84 úmrtí bylo pouze osm, které pocházeli z jiné oblasti. Právě o těchto případech se John Snow rozhodl zjistit víc. Tři z nich byly děti, které chodily v Broad Street do školy a mohly ze studny pít cestou tam i zpátky. Další tři byli dělníci, kteří se tam často zastavovali. O dalších dvou nemohl nic zjistit. Zemřeli a rodina se odstěhovala. Pořád tu tak byla spojitost mezi cholerou a studnou na Broad Street. Ale stejně potřeboval ještě něco, co širokou veřejnost přesvědčí o jeho teorii. Nedaleko studny na Broad Street stál obrovský chudobinec s 535 obyvateli, z nichž téměř nikdo nezemřel. Podle jeho teorie mělo zemřít daleko více lidí. Když se John Snow zeptal ředitele, měl jasno. Chudobinec měl vlastní zdroj vody. Navštívil i místní pivovar, kde většina zaměstnanců také neonemocněla. Tam mu jako zapřísáhlému abstinentovi řekli, že pijí jenom pivo.
Když měl všechny mezery vyplněné, zbývalo jen přesvědčit úřady, aby studnu na Broad Street uzavřely. Je překvapivé, že celý příběh se odehrál během 48 hodin od doby, co si Snow v úterý ráno přečetl noviny. Největší výzva ale přišla ve čtvrtek v noci, kdy po krátkém odpočinku musel předstoupit před zdravotní komisi a přesvědčit je, aby studnu uzavřeli. Ukázal jim mapy, přednesl jim vše na co během dvou dní přišel, poukázal na obrovskou úmrtnost těch, kteří pili vodu z podezřelé studny. Všichni členové komise nakonec souhlasili a druhý den ráno byla ze studně odstraněna páka na pumpování vody. Jakmile však epidemie pominula, páka byla vrácena zase na místo. A život šel dál.
Ale vyšetřování epidemie nadále pokračovalo, i když se většina odborníků zase vrátila k teorii miasmatu. Mladý kněz sloužící obyvatelům nejvíce zasažené oblasti na Broad Street viděl z blízka všechnu tu tragédii. Henry Whitehead začal své vlastní vyšetřování. Studna na Broad Street sloužila lidem celá léta, byla to podzemní voda. Nečerpala vodu z Temže. Začalo tak hledání odpovědi na otázku: Co zapříčinilo, že studna na Broad Street se stala nebezpečnou?
I Henry Whitehead začal své pátrání na matričním úřadě, kde prohledával záznamy. A pak to našel. První případ cholery. Nultého pacienta. Bylo jím malé dítě. Na rozdíl od všech pacientů však toto dítě bojovalo s nemocí čtyři dny. Dítě muselo onemocnět ještě před začátkem epidemie. Ihned navštívil matku dítěte a ta mu pověděla, že během těch čtyř dnů vyhazovala pleny do jímky pod domem. Komise ihned nařídila prozkoumání jímky. Ukázalo se, že jímka byla špatně postavená, a že odpad z ní prosakuje do okolní půdy. Půl metru od jímky byla studna na Broad Street. Příběh byl kompletní.
„My dva se toho asi nedožijeme a na moje jméno se asi zapomene, ale přijde den, kdy budou epidemie cholery otázkou minulosti. Znalost způsobu, jakým se nemoc šíří, způsobí její zánik.“ (John Snow)
Zdroje:
https://blog.oup.com/2013/05/john-snow-bicentenary-cholera/. Online. Dostupné z: https://blog.oup.com/2013/05/john-snow-bicentenary-cholera/.
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7150208/. Online. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7150208/.
KECHLIBAR, Marian. Zapomenuté příběhy 3. Otevřeno. Praha: Klika, 2020. ISBN 978-80-88298-83-0.
https://www.choleraandthethames.co.uk. Online. Dostupné z: https://www.choleraandthethames.co.uk/cholera-in-london/cholera-in-soho/.
