Článek
V České republice minimálně od revoluce stále řešíme dálnice. V dobách komunismu se soudruzi s jejich stavbou moc nepřetrhli a tak se budování naplno rozjelo až po listopadu. Vznikla mapa tzv. základní dálniční sítě. Termín jejího dokončení se stále odkládal, ale v posledních letech se docela pokročilo a informace o plánovaném dokončení do roku 2033 začala vypadat věrohodně. Člověk by si mohl říci, že potřebné dálnice se v dohledné době dostaví a peníze se budou moci začít konečně lít jinam, třeba do řešení asi aktuálně největšího společenského problému ČR a to bytové krize.
Ale ouha. Najednou se z ničeho nic objevil plán na další budování dálnic po dokončení oné základní dálniční sítě. Už u té základní sítě jsem si nebyl jistý, jestli potřebujeme všechny v ní zanesené dálnice. U této plánované další vlny mám pocit, že jde o naprosté vyhazování peněz. Celý projekt působí tak, že byly vymyšleny nové dálnice, aby si betonářská lobby uvyklá pravidelným každoročním sumám ve výši desítek miliard korun nepřišla po vybudování základní dálniční sítě zkrátka. V plánu jsou naprosté perly jako dálnice z Plzně přes Písek do Jihlavy. Nejspíše potřebujeme nějakou zcela prázdnou dálnici, aby si Turek a jemu podobní měli kde jezdit třístovkou. Pak je v plánu další okruh kolem Prahy! Jen pro mimopražské připomínám, že v Praze máme už dlouho rozestavěný vnitřní okruh a vnější okruh. Ten vnitřní se měl původně stavět až po dobudování toho vnějšího a ten vnější měl být zase dávno hotový… Ale jsme v Čechách, takže z obou okruhů je postaveno něco přes polovinu, dokončení v nedohlednu… tak proč nenaplánovat okruh třetí. Možná si říkáte, že tyto plány nebudou zrovna levné a máte naprostou pravdu. Odhad je 360 miliard. Ale je to odhad dělaný dnes a všichni víme, jak to u nás s cenou velkých staveb chodí. Tunel Blanka může být příkladem.
Místo dálnic státní bytovou výstavbu!
Cena bytů v poměru k průměrné mzdě je v České republice nejvyšší v Evropě a Praha má druhé nejvyšší ceny bydlení v EU. Pro mladé lidi, kteří třeba právě dokončují vysokou školu, je vlastní bydlení čím dál více pouze nedostupným snem. To se samozřejmě začíná propisovat do čím dál více padající demografické křivky. Ono pokud někdo žije v 2+kk, kde dá za nájem půlku platu či ještě více za hypotéku, kterou bude splácet pomalu až do důchodu, asi se mu nejde divit, že si nepořídí tři děti.
Výstavbu bytů jsme po revoluci přenechali developerům a to ještě jen těm pár velkým, kteří se jako jediní dokáží vypořádat se všemi regulacemi a byrokracií, s níž je výstavba bytů spojená. Takže konkurence není, marže developerů jsou vysoké a bydlení je nedostupné. Co s tím?
Vzhledem k výše řečenému se tady přímo nabízí řešení. Vykašleme se na zbytečné dálnice a za 360 miliard postavme raději byty. A to následovně. Byty by postavil stát, který by si je ponechal ve vlastnictví a dal by je do zvýhodněného pronájmu lidem vybraným na základě transparentního bodového systému. Byty by se také stavěly pouze tam, kde lidé opravdu chtějí žít a také je tam krize největší, tzn. Praha, Brno a několik dalších prosperujících krajských měst.
Dejme se do počítání. Náklady na takový menší startovací byt v bytovém domě bez podsklepení a podzemních garáží na zasíťovaném státním/obecním pozemku by mohly být odhadem tak dva miliony či spíše méně. Ale ať se to dobře počítá, 360 miliard děleno dvěma miliony je 180 000. Takže místo nesmyslných dálnic by se mohlo postavit skoro dvě stě tisíc bytů. Jelikož by navrhovaný bodový přidělovací systém preferoval páry a ideálně s dětmi, mohlo by v těchto bytech najít domov kolem půl miliónu lidí. A to už by s trhem pořádně zahýbalo. Nedošlo by jistě na všechny, ale tolik nových bytů by způsobilo na realitní trhu doslova zemětřesení a pád cen. A to nejen bytů ke koupi, ale i nájmů.
Státní bytový fond jako investice a rezerva
Tento plán by mohl být navíc i dost výhodnou investicí a rezervou pro státní rozpočet. Narozdíl od dálnic by to byl docela výnosný projekt. Řekněme, že nájemníci by platili poplatky a fond oprav, který by zajišťoval udržitelnost domu. A nad to by platili řekněme třeba 5000 jako jakýsi nájem státu. Můžeme se dát opět do počítání 180 tisíc krát 5 tisíc nám dá skoro miliardu měsíčně a necelých 11 miliard ročně. Celkem pěkná sumička, která by se dala využít třeba pro další bytovou výstavbu. Kdyby se snad stát dostal do nějaké naprosté tísně, mohl by v nejhorším případě část těchto bytů odprodat nájemníkům.
Mimochodem, ty 2 miliony za byt by se v těch 5000 měsíčních nájmech splatily už za 33 let a spíše dříve, protože onen nájem by se samozřejmě navyšoval každoročně o inflaci.
Bytová krize je řešitelná, politici ale musí chtít a nebýt líní
Jak vidíte, tristní situace v oblasti bydlení by se dala řešit. Tento postup je navíc jen jedním z mnoha způsobů, jak na bytovou krizi. Můžeme se bavit o úpravách daní z nemovitostí, znovuzavedení daně z převodu nemovitosti či výrazně vyššímu zdanění prázdných bytů. Nicméně pokud uděláme jakékoli změny v daňové oblasti vedoucí ke zvýšeným příjmům, vyvstane otázka, jak prostředky využít. Domnívám se, že zavedení institutu státní bytové výstavby je nutnost a jediná možnost, jak stavět dostupné byty efektivně, levně a ve velkém množství. Problém je, že by to znamenalo spoustu manažérské, organizační a také legislativní práce. A jak známo, poslanci a politici jsou pěkně líní a nějak se tam snaží ty čtyři roky prosedět, pobírat hodně nadprůměrný plat a hlavně si nepřidělávat práci. Voliče přece zase před dalšími volbami opijí rohlíkem či spíše koblihou.
Jaký je váš názor? Nezapomeňte hlasovat v anketách úplně dole.
Odkazy a zdroje
