Článek
V pátek přinesly Seznam Zprávy detailní rozbor bytové situace v Moravskoslezském kraji.[1] Některé informace v článku mě přímo šokovaly. Zejména ta, že skoro 40 % bytů v Havířově vlastní jedna firma – Heimstaden. Tato firma vlastní v celé ČR přes 42 tisíc bytů, z toho 40 000 v Moravskoslezském kraji.
V Havířově zároveň 19 % domácností pobírá příspěvek na bydlení a firma Heimstaden navíc na svých stránkách dokonce přímo vybízí nájemníky, aby se o příspěvek na bydlení nestyděli požádat. Jen v Havířově a jen v loňském roce na něm stát vyplatil téměř 400 miliónů! Prostě si tady někdo udělal ze státu dojnou krávu. Tento případ navíc není vůbec ojedinělý, a to ani u nás, ani ve světě. Podobná situace je i v některých městech v Ústeckém kraji, což opět skvěle popsaly Seznam zprávy.[2] Světově nejznámějším případem je pak Berlín.
Nájemní byty – slepice snášející zlatá vejce
Pokud skoupíte tisíce bytů v podstatě v jakémkoli městě v libovolné civilizované zemi, máte garantovaný obrovský, a hlavně stabilní příjem při minimálních nákladech. Nejrůznější zahraniční hedgové a penzijní fondy a další finanční žraloci to dobře vědí. Známý je příklad Berlína, kde jen společnost Deutsche Wohnen vlastní 110 000 bytů! Tato společnost byla navíc nedávno koupena společností Vonovia, která tak už dohromady vlastní kolem 560 000 bytů hlavně v Německu, ale i v Rakousku a Švédsku. Jistě ne náhodou je v Německu druhý nejnižší podíl lidí žijících ve vlastním bytě či domě (50 %), zato podíl domácností vynakládajících za bydlení víc než 40 % příjmu je jeden z nejvyšších (11 %). Největší podíl ve Vonovii má americký investiční fond Black Rock a norský státní penzijní fond.
Na soukromém vlastnictví bytů není nic špatného, naopak. Podíl lidí, kteří žijí tak zvaně ve svém, je v ČR velmi vysoký (78 %). Myslím, že je to dobře a touha lidí po vlastním bytě je přirozená a správná. Názor, že na nájemním bydlení není nic špatného, má jednu vadu na kráse, a to, že jednou půjdete do důchodu a z průměrného důchodu průměrný nájem za byt v Praze nezaplatíte. Zajímavé je, že argument o nájemním bydlení v poslední době zazněl od developerských firem, které se chystají stavět nové projekty k pronájmu. Samozřejmě ne každému se podaří si vlastní bydlení opatřit, zvláště žije-li v Praze. Někomu se ale poštěstí koupit si i další byt či byty. Domnívám se, že toto by se nemělo nijak démonizovat a řešit formou nějakých speciálních daní, jak občas zaznívá z krajně levé části spektra. Co by se ale řešit mělo, a to velmi rezolutně a rychle, je právě ono skupování bytů po tisících či dokonce desetitisících. Řešení je přitom velmi snadné. Zavést progresivní daň z nemovitosti. Hranicí pro vyšší sazbu by mohlo být vlastnictví 100 a více bytů. Daň by měla být vysoká tak (například 20násobek standardní), aby tento druh podnikání v podstatě úplně znemožnila. Tuto daň by bylo ideální schválit s odloženou platností (třeba o dva roky), aby umožnila nějakou dohodu a prodej dotčených bytů. Část těchto bytů by mohl odkoupit stát (klidně na dluh) a následně převést do družstevního vlastnictví. Obyvatelé těchto bytů by cenu bytů spláceli jako anuitu. Přičemž by se mohla doba splácení rozložit do dlouhého časového horizontu (50 let), aby umožnila splacení i nízko příjmovým skupinám obyvatel.
Zavedení progresivní daně z nemovitosti by mělo naši zemi ochránit před nejrůznějšími fondy, které by téměř bez rizika chtěly mít zajištěný stabilní zdroj příjmů, a ještě nejlépe podojit přímo náš sociální systém. Vzhledem k citelné bytové krizi, zejména ve větších městech, je nějaká Vonovia úplně to poslední, co tady potřebujeme. Naopak bychom potřebovali aktivnější státní bytovou politiku spojenou s novou bytovou výstavbou.
Potřebujeme důstojné platy, ne půlku národa na dávkách
Celá kauza má ještě jednu stránku. Ukazuje totiž na jeden český nešvar, a to velmi nízké platy. Ty neodpovídají ani výkonu ekonomiky, ani cenám, a řada lidí se logicky dostává do existenčních problémů a musí žádat o nejrůznější sociální dávky. Těch máme „naštěstí“ požehnaně. Stát tak vlastně nepřímo dotuje firmy, které špatně platí své zaměstnance, tím, že jim mizerné platy dorovnává skrze sociální benefity. To je přece úplně špatně! Stát by měl skrze razantní zvýšení minimální mzdy a na ní navázané zaručené mzdy vyvolat tlak na růst mezd v celé ekonomice. Ten by logicky přinesl větší výběr daní a snížil počet osob s nároky na sociální dávky. Samotný systém dávek by pak měl fungovat úplně opačně. Zatímco dnes je sociálních dávek co do typů mnoho, systém je nepřehledný, dávky jsou nízké a nárok má pomalu každý druhý, mělo by to fungovat tak že, v přehledném systému existuje málo typů dávek, které jsou vysoké a bere je málo lidí (jen opravdu potřební).
Do nájemního bydlení velký nadnárodní business prostě nepatří
Nejrůznější investiční a penzijní fondy mají jednoduchou podnikatelskou filozofii: vydělat co nejvíc peněz při co nejmenších nákladech. Proč bychom si měli pouštět takovéto hráče do našich měst a co dobrého by nám to přineslo, opravdu nevím. Byty by prostě měli ideálně vlastnit lidé, kteří v nich žijí, případně jednotlivci či malé lokální subjekty. Ti mají k místu i bytům vztah a budou o ně rozhodně pečovat lépe než vlastník z druhého konce světa mající podobných bytů desítky tisíc.
[1] https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-v-kraji-kde-stat-zadusil-obri-trh-s-byty-ho-to-dnes-stoji-miliardy-250706
[2] https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-trh-s-byty-na-severu-znicili-velci-hraci-a-platime-to-vsichni-249077
