Článek
Máme tu 28. říjen, Den vzniku samostatného československého státu. Kdo chce slavit výročí vzniku země, která se za ani ne 70 let své existence dvakrát rozpadla a dvakrát se nechala bez boje obsadit cizí velmocí, může. Kdyby si ale chtěl v tento den nakoupit, má smůlu. Je to totiž jeden z těch - jak říkáme u nás doma - zavřených svátků. Tahle podivná tradice je tu s námi už skoro deset let a minimálně já si pořád googlím, kdy je otevřeno a kdy ne. Nějak si totiž na absurdity špatně zvykám a tohle je absurdita par excellence.
Regulace a byrokracie „über alles“
Stát nařídí, že během sedmi svátků ze čtrnácti smí být otevřené obchody a během sedmi zbývajících musí být zavřené. Samozřejmě nesmí chybět výjimky, plocha pod 200 metrů, benzínky, letiště, však to znáte.
Proč zrovna 200 metrů? Proč tyhle svátky a ne jiné? Proč je tolik výjimek? Otázek je zkrátka celá řada, ale ta hlavní otázka je úplně jiná a vlastně triviální. A to, proč zrovna obchody? Proč nezavřeme třeba restaurace, bary a hospody?
Celé to pravděpodobně souvisí s původem této bizarní tradice. Jde totiž o o transfer rakousko-německého modelu, kdy mají obchody zavřeno nejen o svátcích, ale i každou neděli. Každý, kdo někdy cestoval po těchto zemích v neděli, ví, jaký je to opruz, když je v celém městě otevřená pouze drogérie na nádraží. Celé to údajně vzniklo tak, že v minulosti došlo k utvoření účelové lobbystické aliance mezi církví a odborovými svazy zaměstnanců maloobchodu. Odbory tlačily na levicové politiky, církve na ty pravicové. Na a po transferu tohoto modelu do sekulární a nereligiózní ČR z toho máme tohle. U nás byl příslušný zákon veřejně obhajován pouze z perspektivy zaměstnanců maloobchodu. Jde prý o těžkou a náročnou práci a těch sedm dní volna si zaslouží. Nechci se pouštět do debat, jak je tato práce náročná, ale určitě není náročnější než práce servírek, číšníků, kuchařů, a už vůbec nebude náročnější než práce zaměstnanců obchodů do 200 metrů plochy. Tenhle argument je tedy lichý. Pokud bychom chtěli být spravedliví, museli bychom to dělat jako v Izraeli o šabatu. Kromě kritické infrastruktury tam nefunguje vůbec nic provozovaného Židy a státem, a to ani veřejná doprava. Spásou, když si potřebujete nakoupit či se někam přemístit, jsou pak Arabové, mající volno v pátek a snažící se na šabatu naopak vydělat.
Víc svobody, méně regulací
Myslím, že v naší sekulární, nereligiózní zemi nechceme následovat Izrael a mohli bychom tohle absurdní nařízení s klidem zrušit.
Už samotný fakt, že v liberální demokratické zemi v Evropě 21. století stát určuje, kdy mají být zavřené obchody, je naprosto absurdní. Nadto ze všech stran slyšíme, že EU kvůli přeregulovanosti a byrokracii fatálně zaostává za Čínou i USA. Prostě ukázka politiky založená na mantře: norma, kvóta, dotace a hlavně ta regulace a to vše v režii a pod dohledem obrovského byrokratického aparátu. Zavírací doby obchodů jsou samozřejmě pouze malým kamínkem v obrovské byrokraticko-regulační mozaice, ale odněkud musíme tu džungli regulací začít prosekávat. V moderní liberální zemi stát nemá určovat, kdy mají mít otevřeno jaké obchody. Tohle by mělo zůstat na podnikatelích. Nikdo totiž není nucen v obchodech pracovat ani nakupovat o svátcích, pokud nechce. Stát by pouze měl skrze legislativu zajistit, aby zaměstnanci za práci o státních svátcích pobírali vyšší mzdu.
