Článek
Anděl (řecky Angelos) znamená od středověku nadlidská, stvořená bytost. Anděl v Bibli má tvar i vzhled člověka. Většina z nich má křídla (ne všichni). Někteří jsou větší než život. Jiný mají vícenásobné tváře, které vypadají jako člověk z jednoho úhlu. Lev, vůl a orel vypadají z jiného úhlu. Pár andělů je jasných, zářících a ohnivých. Jiný vypadají jako obyčejný lidi. Někteří andělé jsou neviditelný (jejich hlas je slyšet a přítomnost cítit).
Písmo předpokládaná znalost bytostí. Nazývají se podle svého úkolu, vznešení nebo podle vztahu k Bohu. V dobách po vyhnanství jsou nazývány jako synové boží. Jsou bez těla nebo mají jen zdánlivé tělo. Přicházejí pomáhat nebo trestat (poslové boží). Byli přiděleny k jednotlivému člověku nebo k jednotlivému národu. Mívají vlastní jména (např. Uriel, Michael, Rafael).
Výpovědi podle Nového zákona jsou pod vlivem pozdně židovských názoru na andělé. Vcelku jsou střízlivější. Kristus stojí povýšení na pravici Boha. Povýšeny nad všemi bytostmi. Spasitelné úmysly se jim dávají poznat přes církev. Pohlíží se na ně ze služby Kristovo a učedníků. Fungují jako poslové k lidem z příkazu spasitelném a obklopí při posledním soudu Ježíše Krista.
